V houštině mezi stromy se objevuje zchátralý vstupní portál. Drolící se beton, mohutná vrata, ocelové pláty, za nimi zeď, na straně otvor. „Tudy vedla dvoukolejná trať, touto bránou chodilo denně osm tisíc vězňů do práce,“ říká nám badatel a náš průvodce Tomáš Rotbauer. Protahujeme se úzkým otvorem do tmy, ticha a chladu. Cítit je vlhko. Kužely čelovek odhalují obrovské hromady odlámaného vápence, zbytky kolejí, nápisů a nasprejovaný hákový kříž.
Jsme ve veliké vstupní chodbě tajné nacistické podzemní továrny Richard. Tady skončily životy několika tisíců lidí. „Dodnes jich jsou stovky pohřbeny za úmyslnými sesuvy, které tu provedli nacisté na samém konci války, říká Tomáš Rotbauer. Jsme jedni z posledních lidí, kteří se sem dostali. Brzy bude vstup možný jen pod dohledem bezpečnostní agentury a kamerového systému. Důvod je jasný. Vstup do štol, které ještě na začátku války sloužily pro těžbu vápence, je mimořádně nebezpečný. Hroutí se stropy i stěny. Na některých místech jsou zhruba pět metrů vysoké chodby zasypány zcela. „Padá to, na jedné výpravě na mě spadl větší úlomek, několik týdnů jsem byl mimo provoz,“ potvrzuje náš průvodce a naznačuje, co se za závaly může nacházet.
Estébáci hledali archiv gestapa
Podle něj je v části ohromného komplexu podzemních chodeb dosahujících délky až 38 kilometrů uložen archiv gestapa, který byl střežen až do konce války v nedalekém Terezíně. „Když se blížila Rudá armáda a Američané, archiv ukryli sem, vstupy do chodeb s archivem potom Němci odstřelili a zamaskovali,“ vysvětluje Rotbauer. Ten podle všeho zatím dospěl nejdále v pátrání po tom, co Richard ukrývá. Dokonce už je tak daleko, že pomocí špičkového georadaru zaměřil místa na povrchu, odkud by se vrty chtěl dostat do nepřístupných částí, kde má být archiv ukryt. Vrtat do hloubky zhruba 30 metrů by chtěl ještě v letošním roce. „Pomohlo mi hodně lidí. S financováním třeba pan Malý, se zpřístupněním archivů, tedy map a dalších materiálů zase bývalá ministryně Šlechtová,“ vyjmenovává.
V posledních měsících obětoval veškerý volný čas cestám do archivů v ČR a Německu, objel všechny žijící svědky. Zajímalo ho především pátrání StB v 80. letech. „Dozvěděl jsem se, že skutečně pátrali po tom archivu. Zřejmě je tam ukryto i zlato a obrazy, ale estébáci šli po archivu gestapa. Údajně by měl obsahovat kompromitující informace na některé prominentní pražské rodiny z dob okupace, ale především na samotné estébáky a vrcholné komunisty z nichž někteří za války kolaborovali,“ vysvětluje Tomáš Rotbauer.
Výroba dílů pro rakety? Ne
Při vyprávění postupujeme dále do nitra rozsáhlé podzemní továrny. Patrné jsou rozvaliny zdí a příček. „Nacisté si dali hodně záležet. Už tehdy měli problémy s tím, že se to tu hroutilo. Udělali masivní železobetonové výztuhy, ale i ty už dnes padají,“ říká průvodce. Bývalý lom u Litoměřic si vybrali z několika důvodů. Lokalita nebyla cílem spojeneckého bombardování a nacházela se v Sudetech. „Kdyby kolona jela do Německa, rozprášily by ji spojenecké letouny. Němci byli přesvědčeni o tom, že Sudety jim zůstanou i po prohrané válce. Proto vše ukryli tady. Není úplně jasné, jaký byl jejich úmysl. Zda chtěli, aby se k dokumentům a pokladu už nikdo nikdy nedostal, nebo zda měli v plánu někdy po válce vše vyzvednout. Ani jedno se nestalo. Hned 8. května sem najela Rudá armáda a postupně odvezla vše, co se vojákům hodilo, včetně lokomotiv. Jenže v tu dobu už byly prostory s archivem zavaleny.
Prozatím má badatel jasno v tom, že se v podzemní továrně nevyráběly díly pro rakety V1 a V2. „Nejsou pro to žádné důkazy. Vyráběly se tu jen klikové hřídele do tanků. Zde je potřeba říci, že zdejší vězni byli velmi stateční. Úmyslně dělaly tyto součástky chybně v důsledku čehož pak byly německé tanky velice poruchové,“ zdůrazňuje Tomáš Rotbauer a po několika ušlých stovkách metrů nás zastavuje. „Chlapi, dál už ne. Nestojí to za to.“ Vydáváme se zpět.
Ať je jasno
Při zpáteční cestě po hromadách vápence nám badatel vysvětluje několik zvláštností podzemní továrny Richard. Například byla jako jediná střežena trojitým plotem, ostrahu tvořili příslušníci SS. Podařilo se mu najít svědka, který říká, že na samém sklonku války vězni stěhovali do šesti chodeb mnoho beden. Tyto chodby byly údajně odpáleny i s vězni uvnitř. „A to jsou ta místa, kam se chceme dostat vrtem, protože z úrovně chodeb to není technicky možné. Zajímavé také je, že bylo po válce nalezeno několik mrtvol příslušníků SS, kteří byli zastřeleni z bezprostřední blízkosti. Ještě před příchodem Rudé armády. Proč se to stalo? A nebyli to náhodou ti, kteří věděli, co a kam vězni stěhovali?“ klade otázky amatérský historik.
Na tyto a další otázky okolo tajné podzemní továrny Richard, které si kladou badatelé už od roku 1945, by měly odpovědět vrty, které chce do zavalených chodeb Tomáš Rotbauer vést. „Chci jen, aby bylo jasné, co tam je. Nezajímá mě zlato a poklady, ale archiv. Chci, aby už nikdo nemohl spekulovat. Cílem je najít a vyzvednou nacistický archiv,“ uzavírá u východu z tajné podzemní továrny, která má zvláštní energii Tomáš Rotbauer.
Více naleznete v aktuálním vydání Revue FORUM