Novinář Jan Moláček v rozhovoru pro Revue FORUM pojmenoval zásadní věc: Bez veřejnoprávních médií můžeme jen těžko věřit v zachování veřejné debaty a demokracie v České republice. Podle něj ale na současné složité situaci pro českou žurnalistiku existuje jedna dobrá zpráva: Velká část společnosti si uvědomila, že svobodné šíření informací je velmi důležité, a rozhodla se nejen Českou televizi a Český rozhlas, ale všechna nezávislá média bránit.

Ze své práce máte zkušenost jak ze soukromých, tak z veřejnoprávních médií. V čem jsou ta veřejnoprávní tak důležitá?

Ukazuje se, že v zemi, jako je Česká republika – mám na mysli velikost, stav demokracie nebo úroveň politické kultury -, jsou veřejnoprávní média naprosto nezastupitelná. Jsou mnohem důležitější a významnější než v zemi typu Německa. V České republice je zjevné,  že soukromá média nemají dostatečnou ekonomickou stabilitu ani sílu, která by byla schopná plnit základní úlohu médií, kterou je zprostředkování veřejné debaty, přinášení informací, investigativní žurnalistika a také zpravodajové v klíčových zemích v zahraničí. To dnes žádné soukromé médium nedělá, byť se o to v minulosti řada z nich úspěšně pokoušela. Nijak tím nesnižuji roli privátních redakcí, v České republice je jich mnoho vynikajících a odvádějí skvělou práci, ale situace je taková, že bez existence nezávislé České televize a Českého rozhlasu by úroveň demokracie a úroveň veřejné debaty, což spolu souvisí, klesla mnohem níž, a kdo ví, jestli by se o veřejné debatě a o demokracii ještě dalo mluvit.

Vnímáte tlaky současné koalice proti České televizi, v jejímž čele stojí prezident Miloš Zeman?

Ke konkrétním krokům zatím nedošlo, ale uvidíme, jak dlouho to vydrží. Zaznamenali jsme všichni kauzu v Českém rozhlase, kde se generální ředitel René Zavoral postavil proti reportážím Janka Kroupy o pozemcích Agrofertu. Podařilo se odvrátit útok, který by měl dalekosáhlé důsledky pro investigativní redakci, protože se za Janka Kroupu postavila velká část jeho spolupracovníků v Českém rozhlase. Napsali jsme dopis, který podepsalo kolem tří set lidí. To je poměrně dost. Přibližně ve stejné době se v českých městech konaly demonstrace za nezávislost veřejnoprávních médií, které byly velice početné a odhodlané. Demonstranti dali najevo, že nedopustí politickou kontrolu nad veřejnoprávními médii, a já si myslím, že se toho politici, kteří je chtějí dostat pod kontrolu, zalekli. Oni nechtějí bojovat s veřejností, naopak se snaží stylizovat do role někoho, kdo dělá to, co chtějí všichni. A tohle by podle jejich představ nedopadlo. Myslím si, že pokud by došlo k dalším problémům, kterými by mohlo být například odvolávání ředitelů nebo členů jednotlivých rad, byly by protesty ještě silnější než ty poslední. 

Vy sám se poměrně hojně vyjadřujete na Facebooku. Oddělujete tyto své názory striktně od vaší práce? Jak se díváte na roli novináře na sociálních sítích?

Mě každý vnímá jako redaktora České televize, byť to není pravda, protože nejsem jejím zaměstnancem, pouze čas od času točím reportáže pro Reportéry ČT. Jsem novinář na volné noze. Musím ale přijmout fakt, že jsem v České televizi pracoval osmnáct let a že když něco napíšu, do značné míry je to vnímáno tak, že si právě Česká televize něco myslí. A to samozřejmě není pravda, protože ČT nemá vůbec žádný vliv na to, co píšu. Osobně zachovávám etický kodex všech médií, pro která pracuji, a dbám na to, aby mé příspěvky na sociálních sítích nezavdaly žádný důvod zpochybňovat moji novinářskou integritu.

Co si myslíte o tom, když váš status převezmou Parlamentní listy a udělají z toho článek?

Moje statusy jsou všem k dispozici a nikomu nebráním, aby je sdílel. To dělá spousta lidí. Pokud můj názor zaujme média, mohou jej převzít a odcitovat. A že to dělají Parlamentní listy? S tím nic nenadělám. Nepokládám je za seriózní médium, je to parodie na žurnalistiku. Ale jsme svobodná země.

Vy jste se několikrát vyjadřoval k tomu, jak se změnila Mladá fronta DNES a Lidové noviny poté, co je koupil Andrej Babiš. Co si myslíte o vlastnických změnách médií v České republice?

To, že Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, je obrovský problém. Ta média už nikdy nemohou být důvěryhodná, i kdyby novináři, kteří pro ně pracují, se snažili jakkoli. A vím, že tam jsou redaktoři, kteří nedopustí, aby jim někdo diktoval, co mají psát a ovlivňoval tak jejich práci. Vždycky se ale na tyto noviny budete dívat prizmatem toho, že patří nejmocnějšímu politikovi. To se nedá nijak odstranit ani oddiskutovat. Pro mediální krajinu a situaci u nás je to špatně, a to zejména proto, že Mf DNES byla absolutně klíčové médium. Přicházela s vlastními kauzami a udávala agendu. Planila roli, kterou od média očekáváme. Možná ji plnila dokonce jako primární médium u nás. A teď už ho nemá. Stal se z ní jakýsi spotřebitelský magazín, který píše o autolékárničkách, pojistkách nebo stavebním spoření.

Co si Moláček myslí o tom, když Zeman pomlouvá novináře ve svém inauguračním projevu?

Jaká je pozice Bakalova vydavatelství Economia?

Proč se rozhodl stát se součástí nově vznikající české verze Denníku N?

Co by v současné době nejvíc potřebovala česká žurnalistika?

Co říká na fenomén Jaromír Soukup?

Tohle všechno a ještě mnohem víc najdete v Revue FORUM. V prodeji v trafikách nebo ZDE.