KOMENTÁŘ / Projevy amerických představitelů na bezpečnostní konferenci v Mnichově vzbudily rozruch nejenom na starém kontinentu. Ministr obrany Peter Hegseth se dočkal kritiky i z republikánských řad. Zato proti Vanceovu pokryteckému školení Evropy se nikdo z republikánů nepostavil. Republikánská strana tedy pod vedením Donalda Trumpa definitivně opustila transatlantickou politiku. Přípravám na geopolitický rozchod USA s Evropou se nikdo významný ve straně nepostavil ať už ze strachu z reakce prezidenta, nebo proto, že s jeho postojem souhlasí.

Malou útěchou může být to, že proti Hegsethově kapitulanství se postavil předseda senátního výboru pro ozbrojené síly republikán Roger Wicker. Ten patří dlouhodobě k silným zastáncům Ukrajiny. Vyjádření ministra obrany, který v podstatě už před jednáním Rusku nabídl dva významné ústupky, označil za začátečnickou chybu. K výrazným zastáncům Ukrajiny nadále patří i významný republikánský senátor Lindsey Graham.

Vanceova slova ovšem odsoudili jen demokraté. Nejvýstižněji to řekl nejspíš člen sněmovny za Massachussetts a člen sněmovního výboru pro ozbrojené síly Seth Moulton. Vanceovu projevu podle něj v sále tleskalo jen asi pět lidí a čtyři z nich byli z Číny. Viceprezidentova slova se také zamlouvala Rusům a náležitě je pochválil třeba Sergej Lavrov. Jenže demokraté teď u moci nejsou a na jednání s Ruskem a vztah k Evropě budou mít v podstatě nulový vliv.

Dobrý mír je stále možný

I když z některých vyjádření Donalda Trumpa a lidí z jeho okolí ohledně míru na Ukrajině vstávají člověku vlasy hrůzou, přijatelný mír stále ještě není vyloučený. Jen začíná být čím dál tím víc zjevné, že to není pro amerického prezidenta priorita. Tou je rychlost jednání. Působí to dojmem, že kdyby mohl ukončit válku zítra, tak mu konkrétní podmínky příliš na srdci ležet nebudou.

Dále čtěte

Buď podepíšete, nebo nic nebude. Spojené státy v Mnichově vydíraly Ukrajinu

Washington na víkendové Mnichovské bezpečnostní konferenci požadoval, aby Kyjev podepsal dohodu, na základě které by Spojené státy získaly 50 procent…

Nadějněji působí slova ministra zahraničí Marca Rubia a Trumpova zmocněnce pro Ukrajinu Keitha Kelloga. Ti nadále říkají, že žádná dohoda není možná bez souhlasu Ukrajiny. Nicméně viditelná je změna v přístupu samotné Ukrajiny.

Ještě nedávno Zelenskyj Trumpa de facto chválil a říkal, že si od něj slibuje silný tlak na Rusko. Z Ukrajiny zaznívaly hlasy, že nový prezident může být na Moskvu tvrdší, pokud bude zjevné, že mír blokuje právě ona. Jenže teď se spíš zdá, že Putinovi stačí hodit vějičku, a Trump bude spíš tlačit na Ukrajinu, aby přijala podmínky, které pro ni znamenají de facto kapitulaci.

Evropa USA nahradit nemůže, zatím

Posun byl viditelný v Zelenského vyjádření ohledně jednání v Rijádu, kam zástupci Ukrajiny zjevně pozvaní nebyli. Teď velmi silně dává najevo, že Kyjev prostě nepřijme dohodu, která bude vyjednána za jeho zády. Také řekl, že jestli chce Amerika podíl na ukrajinských nerostných surovinách, tak musí zemi poskytnout bezpečnostní záruky.

Donald Trump přitom o dohodě o surovinách mluvil jako o kompenzaci za již poskytnutou pomoc. Přitom neopomněl její celkový objem o celý jeden řád nadsadit. Zelenskyj se staví Trumpovi na odpor, protože částečně nemá na výběr a také proto, že vůli pokračovat v podpoře jeho země i bez USA dávají najevo také velké evropské státy.

Dále čtěte

8 měsíců do voleb: Pláč nad rozpadem vztahů s USA nám nepomůže. Starost o osud demokracie je namístě

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Otřes z nebezpečného vyznění Mnichovské bezpečnostní konference se stále ještě snažíme strávit a pochopit jeho důsledky. Slyšeli jsme…

Potíž je v tom, že americkou vojenskou pomoc Evropa prostě minimálně v krátkodobém horizontu nahradit nedokáže. Především munici by stejně musela kupovat od USA a to předpokládá ze strany Washingtonu určitou dobrou vůli. Navíc Polsko, které má z evropských zemí největší armádu, už slovy premiéra Tuska dalo najevo, že své jednotky na Ukrajinu nepošle. Francie, Británie a Německo, tedy tři největší evropské země, přitom dohromady disponují zhruba čtvrt milionem vojáků v aktivní službě, což je jen asi o 35 tisíc víc než samotné Polsko.

Evropa se z prvního Trumpova prezidentství nepoučila

Evropské země bohužel vnímaly první Trumpovo funkční období jako jakési vybočení, které bude trvat jen krátkodobě. Bidenovo zvolení přijaly s úlevným vydechnutím, a nejspíš nebýt ruské agrese proti Ukrajině, v jejich přístupu k vlastní bezpečnosti by se změnilo jen málo. Jenže Vanceův projev značí hlubší proměnu. To, že ho odsoudili demokraté, je hezké, ale nemění to nic na tom, že na USA už se spoléhat nelze.

Změny, které probíhají teď a které by v době míru možná byly stačily, jsou ale ve světle okolností, které si je vynutily, nedostatečné. Evropa potřebuje co nejrychleji posílit. Zároveň je ale ještě brzy USA v otázce Ukrajiny odepisovat. Je rozumnější i přes Vanceova ostudná slova a Hegsethovo kapitulanství dávat najevo, že Evropa je schopna převzít část zodpovědnosti za garanci mírového uspořádání. Musí za to ale po Americe chtít, aby onen mír nebyl kapitulací před Putinem.