KOMENTÁŘ / Ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy bohužel zamrzla v senátu. Nepíše se mi snadno, že měsíce trpělivého vysvětlování obsahu této mezinárodní úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí nebylo vyslyšeno. Já spolu s některými kolegy a kolegyněmi téměř ze všech klubů jsme propagaci prospěšnosti tohoto mezinárodního dokumentu věnovali hodně času. Pro tentokrát bohužel zvítězily dezinfomace, což nesu s opravdu těžkým srdcem a obavami, zda se taková situace nezopakuje i v budoucnosti, když budeme řešit jakoukouliv nediskriminaci a ženská práva. Konejším se však tím, že je to jen protentokrát a že nám chyběly jen dva hlasy.

Věděla jsem, že někteří senátoři a konkrétní senátorky budou proti, nicméně přesto jsem doufala, že v senátu většinově zvítězí zdravý rozum. Že dospějeme k tomu, že trvalý závazek na mezinárodní úrovni má svůj význam a že stojí za to stát vedle osvícených zemí, které chtějí na prevenci kriminality spolupracovat, sbírat data a hledat strategie proti této kriminalitě. Velmi mě mrzí, že se premiér nepostavil důrazně na stranu lidských práv. Jeho jasně deklarovaný postoj by totiž našim senátorům pomohl rozptýlit iracionální obavy. Kde je totiž vůle, tam je i cesta. Tady ta vůle tak nějak byla a nebyla současně. Marně si lámu hlavu, kde se strach z boje proti násilí vzal, protože úmluva nepředstavuje žádné ohrožení pro signatáře, jak ostatně vyplývá i z tiskových zpráv Úřadu vlády.

Dále čtěte

Ostuda, prohráli jsme úplně všichni. Politici i organizace kritizují odmítnutí Istanbulské úmluvy

Senátoři ve středu neschválili přijetí takzvané Istanbulské úmluvy proti násilí na ženách. Dokument neprošel o dva hlasy. Rozhodnutí senátu vyvolalo…

Falešná argumentace, která současný senát ovládla, byla bohužel založena na naprosto iracionálních “argumentech”. Jako by senátoři viděli mezinárodní úmluvu v oblasti lidských práv vůbec poprvé. Přitom bývala to právě Česká republika, která vedla peloton zemí deklarujících odhodlání společně chránit lidská práva, ať už ve formátu zemí OSN, Rady Evropy nebo Evropské unie. Jako by se senát nechal přesvědčit fundamentalistickými argumenty, jaké šíří polský institut Ordo Iuris a podobné fundamentalistické organizace falešně se zaštiťující ochranou rodiny. Dezinformace bohužel ovládly i katolickou církev, mou církev. Přitom je to právě učení církve, které nabádá k pomoci slabším a zraněným, hlásá dokonce i rovnost pohlaví. 

Ostatně mnoho tradičních katolických zemí Úmluvu dávno ratifikovalo, například Španělsko, pro které je genderová rovnost prioritou, a to i pro tamní lidovou stranu. Na průběh projednávání na půdě senátu se přišlo osobně podívat několik velvyslanců, kteří vydrželi naslouchat několik hodin. Takovou situaci jsem zažila poprvé. Trpělivě až do konce naslouchala i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Odešla bohužel zdrcená stejně jako já a několik dalších senátorů. Chyběly nám dva hlasy.

Přesto neházejme flintu do žita. Po prostudování toho, jak kdo hlasoval, mi totiž vyšel zajímavý výsledek. Mnoho odpůrců úmluvy totiž letos na podzim obhajuje mandát. Možná někteří nebudou ani pokračovat. Lze očekávat, že složení senátu bude za pár měsíců jiné. Úmluva je zároveň v současné době projednávána ve sněmovně, kde ji zpravodajuje hlasitá bojovnice proti domácímu násilí, poslankyně Barbora Urbanová. Je zde šance, že pokud by sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací, posléze by na návrh vlády mohlo dojít k opětovnému projednání na půdě senátu.

Dále čtěte

Istanbulská úmluva? Senátoři by se za sebe měli stydět

KOMENTÁŘ / Senátem ve středu večer těsně neprošel souhlas s ratifikací Istanbulské úmluvy. Ne proto, že by byl takový problém…

Ostatně podobná situace již jednou nastala, a to když v roce 2008 senát odmítl udělit souhlas s ratifikací Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Není bez zajímavosti, že v diskusi zazněly vlastně podobné obavy odpůrců, které však nemají racionální podklad. Byl namítán špatný překlad, nadbytečnost úmluvy, odebírání národních kompetencí, hrozba oddělených lázní pro ženy a muže atd. Přesto byla tato úmluva o pár měsíců na půdě senátu projednána znovu a k ratifikaci nakonec došlo. Jak říkám, kde je vůle, tam je i cesta.

Proto jsme se rozhodli s některými mými kolegy sepsat otevřený dopis předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby nevzdávala proces ratifikace Istanbulské úmluvy, která je již rozjednána. Osobně bych ráda věděla, jaký názor na mezinárodní ochranu života a zdraví mají mí kolegové a kolegyně ve sněmovně. Držme tedy pěsti.

Autorka je senátorkou, členkou Rady vlády pro rovnost žen a mužů a advokátkou.