KOMENTÁŘ / Česko by se dle premiéra Petra Fialy mělo stát do deseti let křižovatkou Evropy. Jak na to? Celospolečenskou vizí, která by byla schopna přežít jedno volební období. Její absence je totiž Achillovou patou České republiky, což se naplno projevilo v posledních letech.

Jak to udělat? Navíc v přímé konfrontaci s ekonomickou, energetickou a bezpečnostní krizí? Naše jednostranná závislost na ruských dodávkách plynu a ropy. Neschopnost spustit výstavbu nových elektráren. Stále rozestavěná dálniční síť a mnoho dalšího. Pokud chceme být jako země úspěšní, musíme najít alespoň základní společné jmenovatele, na kterých se shodne většina politického spektra, a začít na nich intenzivně pracovat. V opačném případě nám prostě ujede vlak. 

Nezbytné investice

Takové společné jmenovatele můžou představovat střednědobé strategické investice, které ve svém nedávném projevu na konferenci Česko na křižovatce – Vize a strategie pro dalších 30 let představil ve svém zahajovacím projevu předseda vlády Petr Fiala. 

Mnozí Fialově vládě vyčítají, že s vizí přichází až po roce a půl vládnutí. To je sice pravda, ale namístě je po tisící první připomenout, že dozníval covid a že začala válka, která ochromila Evropu. Současně za sebou máme skvěle zvládnuté předsednictví EU, při němž jsme se významně zasloužili o řešení krizí s válkou spojených. Bohužel se tedy na nějaký čas musel dát prostor jiným prioritám. Jediné, co je v tomto ohledu možné kabinetu premiéra Fialy vytknout, je personální politika. Například na ministerstvu školství je už třetí ministr. I proto se o školství Fiala zmiňuje a nový ministr školství Bek je připraven naplno se mu věnovat.

O které konkrétní projekty ale v prvé řadě jde? Petr Fiala ve svém projevu zmínil celkem šest zásadních investic. Tou první je dopravní infrastruktura. Všichni víme, v jakém je stavu a že se nám dlouhodobě nedaří uvádět do provozu více než nižší desítky kilometrů nových dálničních staveb. Pro rok 2024 je však již prognóza optimistická a počítá se s rekordními téměř 120 kilometry nových úseků. Fiala rovněž zmínil jadernou energetiku, která je pro zajištění dostatku elektrické energie pro český průmysl i domácnosti naprosto zásadní.

Další cíle jsou rovněž dobře známé. Česko má možná největší naleziště lithia v Evropě. Spuštění jeho těžby v horizontu let bude zásadní výzvou, ze které může profitovat region i různá průmyslová odvětví. Produktem s vysokou přidanou hodnotou zase budou čipy a polovodiče, do jejichž výrobního řetězce máme šanci se zapojit.

Sebevědomí a efektivita

Premiér ale kromě investic představil i vizi celospolečenskou. Jedním ze tří důležitých bodů je, abychom se jako země stali sebevědomými. Musíme umět prosazovat svoje zájmy v zahraničí, a to se v posledních dvou letech daří. Naše aktivní role v evropském předsednictví pomohla vyřešit podstatné problémy, třeba v evropské energetice. Jsme průkopníky v EU v souvislosti se změnami normy Euro 7. V této konstruktivní roli musíme vytrvat a uvědomit si svoji roli v Evropě, ale i ve světě.

Klíčové je zefektivnit fungování státu. Systém je dlouhodobě zkostnatělý, musíme ho zmodernizovat. Klíčová je digitalizace, a premiér proto slibuje, že bychom v roce 2030 měli potkat v životě jen jednoho úředníka: „Toho, který vám v den patnáctých narozenin vytvoří elektronickou identitu, s jejíž pomocí pak zvládnete všechno sami.“ To je ambiciózní, ale bez velké vize se velké věci nestávají.

Věda a vzdělávání

Třetí změnou, která kromě výrazných investic a změny celospolečenského klimatu musí nastat, je reforma vzdělávání. A ani tady nejsme jako ČR bez výsledků. Například v letošním roce se Masarykova univerzita dostala poprvé mezi 400 nejlepších univerzit světa. Karlova univerzita je dokonce mezi 250 nejlepšími. Ale musíme chtít víc a začít od základů. Základní a střední školy musí umět naše děti lépe rozvíjet a méně nutit biflovat. 

Jedním z konkrétních kroků, jak toho dosáhnout, je dát větší kompetence a prostor ředitelům, aby mohli adresně motivovat a oceňovat ty učitele, kteří do výuky nové znalosti, metody a postupy skutečně implementují. Dalším konkrétním krokem, na kterém se již pracuje, je navyšování kapacit lyceí, tedy středních škol, které rozvíjejí široké spektrum dovedností bez nutnosti okamžité specializace. Dnes totiž vychováváme děti pro povolání, která mnohdy zatím ani neexistují. Česká republika na to musí být připravena a do deseti let se stát centrem vzdělanosti a nových myšlenek. 

Konečně vize!

Podobnou střednědobou a dlouhodobou vizi jsme tu neměli od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie (ne, O čem sním, když náhodou spím se opravdu nedá pokládat za konzistentní vizi pro prosperitu České republiky)! Je jasné, že její splnění bude vyžadovat enormní finanční prostředky. Zároveň si ale musíme uvědomit, že bez jejího naplnění nemáme šanci na globálním trhu uspět a převálcují nás země, jako je třeba Polsko, které se rychle derou dopředu.