Vzpomínáte si ještě na neuvěřitelné slovní zmotaniny Miloslava Roznera, který se díky nim, ještě coby kandidát hnutí SPD, proslavil coby bavič těžkého kalibru? Vždyť kdo by taky zapomněl na jeho dnes již legendární výrok „Určitě možná s vámi tak úplně nesouhlasím“, který určitě možná tak trochu docela vešel do dějin.

Ikonickým se ovšem stalo až jeho prohlášení:
„Nechci se do toho zabrušovat, abych se pak z toho musel nějak vybrušovat.“

Roznera – v Okamurově hnutí experta přes kulturu (to je fakt, žádný vtip ani ironie) – učinila tato nesmrtelná hláška hvězdou sociálních sítí a po volbách se stal zákonodárcem v Poslanecké sněmovně České republiky. Poslancem za SPD, mozkový trust Tomia Okamury. Od té doby už ho ale k mikrofonu nepouštějí.

A není divu. To už by bylo asi trochu moc i na Tomia, který je tak naučený donekonečna drmolit „SPD, SPD“, až z toho v televizi dští oheň a síru na „zprofanovanou SPD, která propadla u voleb“ a její špatný program. Co na tom, že chtěl startovat proti ČSSD? „Dé“ mají na konci taky a to se pak jeden snadno splete.

Teď to ale vypadá, jako by si rozbrušovač Míla Rozner otevřel rétorický kurz, kde učí zájemce patřičně ulítlému vystupování a tvorbě pravých řečnických perel. A jako by jedním z jeho nejnadanějších žáků byl komunistický poslanec Zdeněk „mlátička“ Ondráček. (Neplést prosím s předsedou Sněmovny Vondráčkem, pamatujte: O jako obušek.)

V České televizi byl poslanec Ondráček dotázán na názor ohledně nedávné nanejvýš alarmující zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS), týkající se nebývalého zamoření naší země ruskými a čínskými špiony.

Komunistické straně se Ondráčkova odpověď zřejmě líbila. Jinak by si video jistě neumístila na svou facebookovou stránku. S úvodním textem: „Cizí tajné služby se v Česku v roce 2017 pokoušely kromě získávání informací posílit vliv své země na české politické a ekonomické struktury. Ve výroční zprávě za loňský rok to uvedlo Vojenské zpravodajství. Konkrétní země ale zpravodajci nejmenovali. Co na to říká Zdeněk Ondráček, místopředseda výboru pro bezpečnost.“

A cože tedy Zdeněk Ondráček, místopředseda výboru pro bezpečnost, na výroční zprávu tajných služeb řekl? Inu, stálo to za to.

„Já neříkám, že se nic zásadního neděje, ale neděje se nic tak zásadního, abychom tomu přikládali větší zásadní význam.“

Tak to je tedy ovšem zásadní výkon. Čest, soudruhu. Diplom za vynikající absolvování Roznerova řečnického kurzu můžete převzít s nějakou další medailí.

Mohlo by se zdát, že jde o zdařilý nácvik na Silvestra konkurující dávným scénkám s Hlustvisihákem nebo s Holzmannem či Sobotkou v roli přitroublých blábolilů. Úsměv však zmrzne na rtech, když si uvědomíme, že toto nejsou televizní baviči, kteří svou mentální nedostatečnost pouze předstírají. To není veselá televizní zábava. To je realita našeho zákonodárného sboru.