Vojáci syrské armády FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Rajanews
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Rajanews
Poslanec Státní dumy, generálporučík ruských ozbrojených sil Andrej Guruljov, na základě svých osobních zkušeností popsal, v jakém stavu byla syrská armáda a proč kapitulovala před ozbrojenou opozicí bez boje. Generál tvrdí, že pro ruského člověka je velmi těžké pochopit mentalitu lidí v Sýrii.
„Když jsme v roce 2015 přijeli do Sýrie, byli jsme si v Moskvě jisti, že Syřané bojují normálně, ale nějak se jim nepodařilo vše naplánovat. Jakmile jsme se ponořili do situace, uvědomili jsme si, že bojeschopnost syrských vojsk se ukázala být fikcí. Situace na místě byla děsivá. Vojáci byli nejen dezorganizovaní a demoralizovaní, ale ani se nechystali bojovat,“ cituje generála web Vojennoje dělo.
Ukázalo se například, že čtvrtý útočný sbor syrské armády existoval pouze na papíře a že v syrském generálním štábu pracovní den, navzdory probíhající válce, končil ve tři hodiny odpoledne. Guruljov také popsal, jak formování syrského sboru následně probíhalo.
Podle ruského generála byly jednotky zformovány ze „živelných hladových otrhanců“.
„Tady stojí stovka lidí. Přinesli jim tři krabice rajčat a balíček tenkého pita chleba. Ptám se – to je všechno? Ano, odpověděli, mají dost, přežijí do zítřka. Takový byl postoj k vojákům syrské armády. Samopaly jsou čínské AK-47, všechny rezavé. Žádné jiné zbraně, žádné granáty, žádné uniformy. Všichni mají na nohou takové, omlouvám se, vietnamské pantofle místo holínek.“
Podle generálových vzpomínek panovala na linii dotyku v Sýrii takzvaná „smluvní dohoda“. Guruljov například na vlastní oči viděl kolony cisteren s ropou, které přijížděly z území ovládaného teroristy Ruskem zakázaného ISIS. „Ptal jsem se místních: ‚Chlapi, odkud ta ropa pochází?‘ ‚No samozřejmě z Eufratu.‘ ‚Není to tam, kde je ISIS?‘ ‚Ale to je obchod, my jsme se s nimi dohodli.‘“
Podle Guruljova se totéž dělo i s jiným zbožím a nákladem.
„Takže je to normální obchodní podnik pro toho samého velitele divize, který střeží frontovou linii. Tehdy jsme si uvědomili, o co jde: Syřané nehodlají bojovat. Jen nás požádali, abychom to trochu vybombardovali, abychom uklidnili teroristy, a pak bude všechno jako dřív.“
Andrej Guruljov také vzpomínal, jak ruští poradci a specialisté nebyli schopní povzbudit zformovaný sbor syrské armády při prvních útocích. „Nechtělo se jim tam. A šéf bezpečnosti v Hamá řekl, že je lepší neútočit, ale prostě s teroristy vyjednávat. Takhle tam vypadala válka.“
Když Rusové pochopili, v jakém stavu syrská armáda je, museli začít vytvářet nelegální ozbrojené provládní formace na bázi syrských bezpečnostních služeb. Právě ony a ruské jednotky se skupinou Wagner bojovaly v Sýrii. Podle Guruljova to byly ony, kdo obsadil všechna známá syrská území: Aleppo, Homs, gubernii Dará, Palmýru, provincii Dajr az-Zaur a mnoho dalších.
„Syrské ozbrojené síly nikdy nevedly válku a syrské vedení z toho nevyvodilo žádné závěry. Mluvilo o tom, psalo o tom, podávalo o tom zprávy. Naši velitelé se v této věci osobně vydali za syrským prezidentem Bašárem Asadem a vysvětlili mu, co je třeba udělat. Vše bezvýsledně,“ shrnuje Guruljov.
Guruljov také připomněl, že slavná 4. divize syrské armády, která měla téměř 30 tisíc příslušníků, byla v týlu a zabývala se vybíráním poplatků od syrského obyvatelstva.
„Ptám se, a kdo jsou ti lidé?“
„Jsou to příslušníci čtvrté divize, jsou nedotknutelní. Jejich velitelem je bratr samotného Bašára Asada.“
„A co dělají?“
„Vybírají dluhy po zemřelých a to ostatní.“
Všechno to byla podle Guruljova „prostě zlodějna“.
Zatímco tato divize operovala v týlu, na frontové linii byl nedostatek mužů.
„V přední linii jsou díry a v každém týlovém syrském velitelství má každý náčelník deset adjutantů. Na frontové linii není vůbec nikdo. Hlavní je, že všichni lidé jsou zdaněni. Sýrie je země, kde neexistuje pojem korupce. Ta prostě neexistuje. Nemůžete tam ani kýchnout, aniž by někdo někomu nezaplatil,“ dokončil generálporučík své syrské vzpomínky.
Zoufalý stav Asadovy armády popisují i jiné zdroje. Agentura Reuters cituje syrského brance Farhana al-Khouliho, který dezertoval hned první den povstalecké ofenzívy. Ten líčí, jak dostával 500 tisíc syrských liber (40 dolarů) měsíčně. Armádní příděly byly rozkradeny ještě předtím, než dorazily na místo. Někdy bylo třeba vynaložit celý plat na nákup dalších potravin. Khouliho brigáda měla mít 80 vojáků, ale ve skutečnosti jich bylo jen 60. Popsal také špatné zacházení ze strany důstojníků, včetně toho, že mu byla přidělena těžká manuální práce při kopání zemních valů ve velmi horkém i velmi chladném počasí a v noci.
Bývalý vojenský logistik, osmadvacetiletý Zuhair, uvedl, že viděl důstojníky krást a prodávat generátory elektřiny a pohonné hmoty. „Jediné, co je zajímalo, bylo využití jejich postavení k vlastnímu obohacení,“ řekl. Léta bojoval za Asada, ale mezi povstalci měl bratrance, a když postupovali, jásal. „Nevím, jak popsat, jak jsem šťastný,“ říká Zuhair.
