„Sám jsem odstoupil, a proto mě odvolali,“ tak by se dalo shrnout vyjádření bývalého ministra zdravotnictví Babišovy vlády Petra Arenbergera. Že si to tak nějak odporuje? Nic se neděje. Ono v minulosti nebylo rozumět více Arenbergerovým vyjádřením. Navíc se do svých tvrzení zamotával jak moucha do nastražené pavučiny.

Šéf zdravotnictví Vlastimil Válek se tento týden rozhodl odvolat svého dávnějšího předchůdce v ministerském křesle Petra Arenbergera z funkce ředitele Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Respektuji pana prof. Arenbergera jako špičkového odborníka v dermatovenerologické oblasti. Nové vedení se musí zaměřit především na otázku nastavení funkčních manažerských procesů a problematiku zadávání veřejných zakázek. https://t.co/r7W1JM9mcl

— Vlastimil Válek (@vlvalek) January 21, 2022

„Nové vedení se musí zaměřit především na otázku nastavení funkčních manažerských procesů a problematiku zadávání veřejných zakázek,“ napsal v pátek krátce po půl čtvrté odpoledne na twitter Vlastimil Válek. Podle dokumentu, který se následně objevil na internetu, bylo odvolání napsáno 20. ledna a Petr Arenberger jej osobně z rukou ministra převzal o den později.

Než však bylo oficiální odvolání prezentováno veřejnosti, ohlásil Arenberger prostřednictvím tiskové zprávy, že sám rezignoval. Proč to udělal, zůstává nevyjasněno. Novinářům následně poslal SMS zprávu: „Já to vnímám jako související kroky. Požádal jsem o rezignaci a pan ministr mne odvolal.“ Spíše však než související kroky je z toho cítit snaha dokázat, že on byl tím, kdo tuto změnu inicioval.

Zvítězila ješitnost, která na něm byla po dobu padesáti dnů jeho jepičího ministrování více než patrná. Zřejmě podle Arenbergerova přesvědčení musí bývalý ministr vždy rezignovat sám, nemůže být nikým odvolán. Vždyť to by přece mohlo naznačovat, že na svoji funkci nestačil nebo že měl při jejím vykonávání nějaké jiné potíže. Například že ve funkci ředitele pronajímal své nemocnici vlastní nemovitosti.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Poslední dárek hradní partě od Babišovy vlády

Když končila vláda Andreje Babiše, rozdávaly se dárky. Ještě tři dny po volbách byla podepsána důležitá smlouva, díky níž dostali…

Jenže samo nepříliš obratné prohlášení o „souvisejících krocích“ plně zapadne do stylu jeho minulého vyjadřování. Když byl totiž těsně před koncem své krátké politické kariéry konfrontován s nejasnostmi a podezřeními, jež se s jeho osobou pojila, lakonicky to okomentoval: „Nic na mě neprasklo. Já jsem jenom blbě vyplnil papíry.“

A stejně tak přiznal, či spíše nepřiznal, své nemovité statky. Po zvýšeném novinářském zájmu se najednou jako mávnutím kouzelného proutku rozrostl počet jeho nemovitostí z pěti na takřka sedmdesát a z „kousků políček rozprostřených někde na Mělnicku“ se rázem vyklubalo více než 240 hektarů kvalitní orné půdy.

Takže o tom, kdo má v kauze rezignace versus odvolání pravdu, by mělo být jasno na první pohled. Kdo jednou zalhal, bude lhát vždycky.