ROZHOVORY / Prezidentka. Film, který nahlíží do pětiletého období vládnutí Zuzany Čaputové na slovenské politické scéně, sklízí pozitivní reakce u diváků. U nás i na Slovensku. I když ne všude ho do kin pustili. Zloba a štvavé reakce na tamní scéně navíc pokračují, jak dosvědčuje režisér dokumentu Marek Šulík. „Je pravda, že v některých menších městech, kde se do věci vložili primátoři spjatí s vládní stranou, film v kině nasazený nebyl,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24.

Proč jste si do svého časosběru vybral právě Zuzanu Čaputovou?

Zaujala mě v době, kdy kandidovala v prvním kole voleb. Panovalo kolem nich velké napětí a já ji slyšel v rádiu mluvit o tom, co Slovensko trápí a co by chtěla na svém postu vykonat. Zdála se mi jako zajímavá politická osobnost, která umí o složitých věcech vyprávět nekonfliktně, nepoužívá populismus ani nikoho neuráží – což je bohužel poslední léta na Slovensku běžné. Říkal jsem si, že by bylo fajn natočit o ní portrét. Protože u nás nevzniká mnoho dokumentů o politicích, navíc není mnoho politiků, kteří by si to zasloužili. A samozřejmě mě trochu inspiroval český dokument Občan Havel. 

Jaká byla první reakce paní prezidentky, když jste jí tu novinu s natáčením oznámil?

Jako vždycky, když má říct něco zásadního – že si to musí pořádně promyslet. Nakonec mi řekla, že ano, že jí to přijde jako podnětný počin. Takže jsem mohl začít už během druhého kola voleb.

Dále čtěte

Herečka Borbély: Na Slovensku jsou umělci odvážnější než v Maďarsku. Tam se všichni bojí

ROZHOVOR / Do českých kin přichází poslední film herečky Alexandry Borbély EMA A SMRTIHLAV. Slovensko-české drama režisérky Ivety Grófové se…

Ve filmu se věnujete hlavně politické rovině. Nejsou tam skoro žádné pohledy do jejího soukromí, rodinných nebo partnerských vztahů. Dala si limity, kam nesmíte?

Pro mě to nebylo to hlavní. Její soukromí se z mého pohledu nevztahuje k tématu, o kterém jsem chtěl točit. A to byla role prezidentská.

I privátní linka ale může portrét, byť politický, dotvářet. Myslím, že vypovídá o tom, odkud dotyčný vzešel, proč se chová tak, jak se chová a jaký má kariéra dopad na jeho blízké.

Chápu, že pro diváky je to vděčné téma. A já určitou představu měl – právě ohledně toho, co jste zmínila – dopad na členy rodiny. Ale paní Čaputová si vymínila, že nesmíme k citlivým politickým debatám mezi čtyřma očima, na schůzky o tajných státních věcech a do rodiny. Že si uvědomuje, že rodina do obrazu politika patří, ale tu svou chce chránit, hlavně děti. Nebyla nijak uzavřená, otevřeně odpovídala na některé mé osobnější dotazy, ale v tomhle směru byla striktní. Proto její rodinu vnímáme jen její optikou, tím, co o ní říká.

Film začíná jejím prohlášením, že dceři diagnostikovali nezhoubný nádor na mozku. A že kdyby se to vyvíjelo špatným směrem, film by nevznikl. Šokovalo vás to?

Ano, něco takového nikdo z nás samozřejmě netušil. Překvapilo mě, že o tom mluví. Naštěstí se zdravotní situace její dcery stabilizovala, proto jsme mohli v práci pokračovat.

Zaskočilo vás během natáčení ještě něco? Nějaká politická reakce, nečekaná situace? 

Za kamerou jste prakticky pořád fascinovaná tím, co se před ní odehrává. Já to i snímal. Ale je pravda, že třeba akce pana Matoviče, který si těsně před podpisem u paní prezidentky svou demisi rozmyslel, k takovým momentům patřila. To byli zaskočení všichni včetně paní Čaputové. A totálně šokovaný jsem byl, když jsme dělali rešerše z reakcí lidí na internetu – negativních politických oponentů a frustrovaných občanů, kteří neumí udržet emoce na uzdě a dokážou vyhrožovat nechutným způsobem. Mě ta vlna vulgarity a agresivity opravdu sebrala. A bohužel trvá dál.

Jak na film reaguje slovenská veřejnost? Zaznamenala jsem, že některé ohlasy vyznívaly popudlivě a někde se snad ani nepromítal. Je to pravda?

Ve velkých kinech a kulturních střediscích se film promítá. Ale je pravda, že v některých menších městech, kde se do věci vložili primátoři spjatí s vládní stranou, film v kině nasazený nebyl. Naštěstí si diváci cestičky vždycky najdou. Film ostatně existuje i na linku. Některá promítání probíhají přes vlastní divácké komunity. Taky se to lehce přiostřilo během snah o odvolání ministryně kultury Martiny Šimkovičové, předseda vlády se nechal slyšet, že liberální skupina (což je pro určité lidi na Slovensku vlastně nadávka) vzala peníze z filmového fondu, aby mohla natočit provokativní film o prezidentce. Bylo to komické, dotyčný evidentně netuší, jak systém státního filmového fondu funguje a že takhle by to nešlo. Navíc těmto štvavým hlasům brzo došlo, že to jen zvyšuje zájem lidí o náš film.

Dále čtěte

Slovenský opoziční poslanec: Fico pomáhá Babišovi vyhrát. Smír kvůli StB byla pomoc spřízněných populistů

ROZHOVOR / Z prvního roku vládnutí Roberta Fica mám dojem, že jediné, co ho motivuje, je touha…

Zanechala podle vás Zuzana Čaputová během své éry na slovenské politické scéně alespoň nějakou pozitivní stopu?

Naše společnost je bohužel krajně rozdělená do dvou hlubokých zákopů, řekl bych. Ale odkaz paní prezidentky tu je: Slováci viděli, že se dá vládnout i slušně, nekonfliktně, s úctou k občanské společnosti a menšinám, bez rozeštvávání lidí. Film končí smutně, ale pětileté období paní prezidentky je řekněme jakýsi bod, od kterého se dá odrazit do budoucna. Ona se ocitla ve složitém období, kdy se kromě jiného rozkryla kriminální propojení mezi vládou, policií a soudy a kdy se ukázalo, že část politické elity drží moc a kontrolu nad tím vším. Proti tomu je pak člověk bezbranný – i když je prezident.

Být filmařem a natáčet o slušných politicích v negativně nastavené většině společnosti asi není moc inspirativní. Čím se v takových chvílích utěšujete?

Nebezpečí populismu a lidí, kteří ho nejsou schopni správně vyhodnotit, je u nás velké. Ale uklidňuje mě fakt, že máme sice nevelké, ale pevné komunity lidí, kteří se umí aktivizovat. Že mám kolem sebe mentálně stejně naladěné, spoluputující občany a přátele. To je útěcha. A chci věřit českému historikovi Pavlu Kosatíkovi, který říká, že jsme mladý národ, který teprve začíná. A že tedy přijdou lepší časy.