Petr Gazdík v neděli oznámil svoji rezignaci na post ministra školství, protože nechce vzhledem ke svým stykům s obviněným podnikatelem a lobbistou Michalem Redlem v kauze pražského dopravního podniku rozkolísat vládu ani koalici na prahu předsednictví EU. Podle předsedy hnutí STAN Víta Rakušana by kandidát na nového ministra mohl být představen zkraje tohoto týdne. Problematika vzdělávání je pro budoucí vývoj České republiky zásadní a je důležité, aby v čele tohoto rezortu stanul někdo, kdo bude pokračovat v potřebných reformách a ve snahách naše školství modernizovat.

Oblast vzdělávání patří k pěti hlavním prioritám Fialovy vlády. V jejím programovém prohlášení ji najdeme hned za notoricky omílanou penzijní reformou. Můžeme se zde dočíst: „Budoucnost naší země závisí na vzdělání našich dětí. Vzdělávací systém musí využít potenciál kvalitních učitelů, musí vytvořit prostor pro rozvoj znalostí, dovedností a kompetencí žáků a studentů, a to vše v moderním obsahu a prostředí. Vzdělávací systém musí umět pomoci těm nejslabším, stejně jako podpořit talenty.“

Dále čtěte

Gazdík končí jako ministr školství. Nechci rozkolísat vládu, napsal

Petr Gazdík se rozhodl ke konci června rezignovat na pozici ministra školství. Napsal to na twitteru. Končí také jako místopředseda…

Problémem ministerstva školství ale je, že sice obecně bývá prioritou všech vlád a politické strany se ve svých programech předhánějí v tom, jak velkou prioritou pro ně vzdělávání je, když se však podíváme na kvalitu jednotlivých ministrů a ministryň v Česku za posledních třicet let, je velmi kolísavá a stejně tak o něčem vypovídá i množství lidí, kteří se v čele tohoto rezortu vystřídali.

Stačí si udělat malý výběr z postav, které zde za ta léta působily. V první Klausově vládě to byl například Petr Piťha, který na sebe před několika lety jako probošt kapituly Všech svatých na Pražském hradě upozornil svým projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „Homosexuálové budou prohlášení za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby a ani hmyz zaváděné zákony neplatí.“

Ministerstvo školství a jeho někdejší šéfové

Mezi další ministry školství pak patřil pozdější ministr financí Ivan Pilip. Velmi krátce jím byl i překladatel a diplomat Jiří Gruša a filozof a někdejší prezidentský kandidát Jan Sokol. Ve vládě Miloše Zemana potom Eduard Zeman a ve Špidlově kabinetu Petra Buzková. Dvakrát, relativně krátce, byla ministryní Miroslava Kopicová – jednou v první Topolánkově vládě, podruhé ve vládě Jana Fischera.

Dále čtěte

Dvě Babišovy tváře v novém Týdeníku FORUM: populista a politik v těžkém střetu zájmů

Týdeník FORUM, který dnes vychází, hned v úvodu konstatuje, že Mladá fronta DNES, vlajková loď mediální divize Agrofertu, věrně slouží…

V mezičase v čele ministerstva školství stála za Stranu zelených od ledna do října 2007 Dana Kuchtová, které dělal náměstka současný generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup, a později Ondřej Liška. Jeden z nejvíce kritizovaných ministrů byl pak Josef Dobeš za Věci veřejné ve vládě Petra Nečase, který proslul svým velmi kontroverzním ekonomickým poradcem a později ředitelem personálního odboru a zástupcem ředitele kabinetu ministra Ladislavem Bátorou.

Několik ministrů školství se rovněž vystřídalo ve vládě Bohuslava Sobotky. Po roce a čtyřech měsících tak byl odvolán Marcel Chládek kvůli tomu, že se měl chovat hrubě ke svým podřízeným. Dva roky ve funkci vydržela Kateřina Valachová, která posléze rezignovala kvůli vyšetřování své bývalé náměstkyně Simony Kratochvílové v souvislosti s rozdělováním dotací okolo Fotbalové asociace ČR. Její nástupce Stanislav Štěch následně vedl rezort necelých šest měsíců.

Vize, energie i odhodlání

Už jen z výše uvedeného je zjevné, jak moc ministerstvo školství potřebuje, aby Petra Gazdíka vystřídal někdo, kdo nebude patřit spíše k bizarním či problematickým postavám, které se zde čas od času objevují, a kdo tu pokud možno vydrží delší dobu. Zároveň by to měl být někdo, kdo se touto oblastí zabývá a bude zárukou toho, že se vzdělávání u nás bude měnit tak, aby mladé lidi opravdu připravovalo na to, co je v budoucnu čeká.

Dále čtěte

Vláda si dobře zvolila klíčovou prioritu předsednictví. Jednu věc by si ale měla vyjasnit

Vláda Petra Fialy tento týden představila pět hlavních priorit českého předsednictví v Radě EU. Zásadní zvlášť v souvislosti s aktuální…

Předseda Starostů a nezávislých a ministr vnitra Vít Rakušan v nedělních Otázkách Václava Moravce zdůraznil, že v hnutí STAN mají mnoho učitelů a lidí, kteří se školství věnují. Do širšího spektra kandidátů na ministra školství podle něj patří i senátor, bývalý předseda Akademie věd ČR a někdejší prezidentský kandidát Jiří Drahoš, který v současné době působí jako předseda senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, nebo senátor Miroslav Plevný, který je rovněž členem tohoto výboru a který v minulosti zastával funkci děkana Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni.

Podle Rakušana by to oba zvládli, ale nejsou jedinými kandidáty. Šéf Starostů rovněž doufá, že nový ministr by mohl být prezidentem Milošem Zemanem jmenovaný do 14 dnů. Drahoš i Plevný splňují to, že se danou problematikou dlouhodobě zabývají a také mají určité manažerské zkušenosti, což je výhoda.

Důležité je ale i to, aby budoucí ministr měl jasnou vizi, kam se má vzdělávání u nás dále ubírat, a ideálně dokázal navázat na změny spojené nejenom s revizí rámcových vzdělávacích programů, které jsou už běhu. A v neposlední řadě by měl mít i dost energie a odhodlání tyhle změny dále rozhýbávat.