Černobílé fotografie Viktora Koláře zachycující každodennost Ostravy za socialistických časů se staly ikonickými. Od 22. dubna 2022 jsou v Galerii 400 ASA na pražském Smíchově vůbec poprvé k vidění jeho novější práce z devadesátých let i barevné digitální fotografie z poslední doby. Fotograf v rozhovoru vypráví o emigraci, o návratu, o „dělnických frajerech“ a hlavně o Ostravě, která se stala jeho uměleckým i životním osudem.   

Barevné fotografie vystavujete úplně poprvé. Co mohou diváci od klasika černobílé analogové fotky Viktora Koláře čekat?
Nechci být ten, kdo píše pořád dokolečka jednu větu, má jen jedno velké téma…Výstava v galerii 400 ASA bude první u nás, kde barevné tisky představím, ale k vidění budou i moje starší černobílé fotografie z devadesátých let i let současných. Co se týká barvy, tak dneska už vím, že jsem se „prokousal“ do větší hloubky. Chci svoje barevné fotky ukázat i s rizikem, že nemusejí býtpřijaty tak dobře, jako moje dosavadní tvorba.

Vaším velkým tématem byla průmyslová Ostrava, havíři, slévači, lidé v ulicích zkrátka všední život kolem. Některé vaše černobílé portréty průmyslového města v posledních dekádách socialismu se staly doslova ikonickými. Co fotíte dnes?
Mým tématem byl od devadesátých let „tržní člověk“, nebo „člověk konzumující“. Člověk, který chtěl prodávat, chtěl být úspěšným obchodníkem, rychle vydělat, a na druhé straně i kupovat věci, které nemohl mít dřív. Zajímají mě ty prvopočátky, fotil jsem lidi na burze, na bleším trhu. Každou neděli jsem místo do kostela chodil na burzu na Černou louku, kde jsem fotografoval. Byla tam pestrá směsice lidí, kromě Čechů tam byli Poláci, Vietnamci, Číňané, Gruzínci, něco z té doby se mi podařilo zachytit.

Dnes už patří burza nebo bleší trh spíš do kategorie retro zážitků…
Pro mě jako fotografa je důležité fotit mezifáze, přechod z jedné společenské reality do druhé. Ani ne revoluce, ten kvas, ale přechod. Dnes jsou lidé pochopitelně jinde než v devadesátých letech. Vyznají se, umějí jednat s úřady a s institucemi. Už nejsou zakřiknutí jako za minulého režimu.

V Kolářově poetické…