Živelný export koronaviru z Wu-chanu nahrazuje pečlivě připravený export nejprve zdravotnických a ochranných potřeb, poté bude následovat vývoz všech komodit, které bude zbytek světa postrádat. Čína ještě zesílí svoje pozice a vylepší si svoji fasádu.
Čínská propagandistická mašina jede na plné obrátky, čile jí u toho asistují i zájmy Ruska a dalších zemí, které se vždy těší na každý problém Západu. Řeči o nějakých lidských právech jsou zapovězeny. Kdo se odváží je pronášet, bude ocejchován jako vlastizrádce. Čína je přece náš přítel, náš vzor a nyní i náš zachránce, na rozdíl od toho prohnilého Západu. Nápadně to připomíná glorifikaci Sovětského svazu po druhé světové válce. Tehdy se taky v táboře míru a socialismu nemluvilo o Stalinových obětech, o Katyni, o gulazích.
V Číně to funguje jednoduše. Strana rozhoduje, ostatní její rozhodnutí naplňují. Strana kontroluje, ostatní stojí poslušně v řadě. Čínský ekonomický zázrak byl dílem naivity Západu, byl vykoupen masivní devastací životního prostředí, přispěly k němu predátorské způsoby čínského státního byznysu a v neposlední řadě levná a disciplinovaná pracovní síla. Čína není nijak zasažena kořeny naší civilizace. Čínský režim potřebuje udržovat model věčného zisku a růstu. Využije k tomu každé příležitosti. I té, která se mu dnes naskýtá v reakci na celosvětovou pandemii jejich koronaviru. Ekonomický růst je hlavním instrumentem komunistického režimu, kterým si kupuje legitimitu a loajalitu svého lidu, to vše na úkor osobních a občanských svobod. Si Ťin-pching naplňuje svůj plán udělat ze své říše dominantního světového hráče stůj co stůj.
Kritici režimu se stávají nepřáteli růstu, nepřáteli státu, pokroku, vůle strany a lidu, nepřáteli strategie bude líp a ještě líp, a za svoji neposlušnost jsou trestáni. Státní mašinerie kontroluje vše. Ruka kontroly zasahuje i za hranice státu. Čína se pokouší ovlivňovat zprávy o sobě i v zahraničních médiích. Používá k tomu i místní spřízněné firmy, kterým se pak dostává u nich doma privilegované pozice. Čínští trollové a hackeři jsou nejlépe organizovanou skupinou svého druhu na světě, pracují doslova v globálním měřítku. Není divu, že čínský model inspiruje i různé jednotlivce a skupiny s autoritářskými sklony. A také není divu, že nachází takovou odezvu právě v České republice, která se ze svého posttotalitního sevření nevymanila ani po 30 letech.
Možnou další pandemií může být v budoucnu „pandemie“ kybernetická, což by mělo v online globálním prostředí ohromně devastující dopady. Technologický pokrok není samospasitelný a přináší i nemalá rizika, týká se to i biologické produkce.
Čína (a její zásoby roušek a respirátorů) se stala velkým spasitelským tématem tiskových konferencí Andreje Babiše a jeho údajného krizového týmu. Západ podle něj tragicky selhal, kdežto Čína to zvládá, a ještě zachrání zbytek světa. Naše země bude prý mezi prvními vyvolenými, kteří, pokud předem slušně zaplatí, něco dostanou. Intuitivně to tam v dalekém Pekingu upekli emisaři naší hlavy státu – Mynář, Tvrdík a Nejedlý. Stačilo přivézt soudruhům z okolí Si Ťin-pchinga vřelé pozdravy od kamaráda z Lán a je to. Ta Zemanova svatá trojice má, zdá se, oprávněný pocit, že náš stát mají napůl s Babišem. Proč se zdržovat nějakým Parlamentem a veřejnou kontrolou, vždyť jde o záchranu národa! A nějaká ta chybička se může stát, třeba ta, jak někdo vyšachoval letadla z Česka…
Naprostý Babišův chaos je zoufale prezentován jako hektické úsilí těch, kteří ani nespí, jak pro nás makají. Znovu vyjmenovávat všechny zjevné chyby, lži a plané sliby, které nám agrofertí náčelník předvádí v posledních týdnech, teď není třeba. Jsou více než zjevné. To není jen manažerské selhání, to je skandální nekompetence v přímém přenosu. Krizové řízení mu umožňuje i mnohé nestandardní postupy. Kdekdo kupuje předražené ochranné pomůcky od kdekoho, aniž by to stát vůbec tušil. Pak se najde u nějakého Číňana zrovna v Lovosicích pár set tisíc roušek a respirátorů, přestože zoufale chybějí těm, kteří za nás nasazují doslova vlastní zdraví a možná i životy. Je to normální?
Měli bychom sledovat, od koho, za kolik a co konkrétně nakupují (hodinu po dvanácté) vláda a její instituce, zjevně pod enormním tlakem. Kdo nakupoval v Číně? Jaký k tomu měl mandát? Jaká byla odměna prostředníkům? Víme, kdo byli ti prostředníci? A tak je to se vším. Proč se rychle nepodpořila domácí výroba? Proč nebyla zachována funkční distribuce? Stát nemůže zůstat bez kontroly ani ve válečném stavu nouze. A to zvláště tehdy, když v jejím čele stojí kozel, který je zároveň největším zahradníkem. Jeho heslo není „Národ sobě“, nýbrž „Národ mně!“.
A kdyby vám z toho všeho bylo teskno, tak si můžete koupit kytici z Babišova květinářství, nechat se otestovat v Babišově laboratoři za tři tisíce, nebo si můžete nalít Babišovu bionaftu do nádrže, koupit Babišův párek, kuře a rohlík, přečíst si Babišovy noviny, pustit si Babišovo rádio nebo televizi, atd. To všechno můžete i v nouzovém stavu a v karanténě. Jak je dnes a denně vidět, tak s drzostí nejdál dojdeš.
Jen jestli už ten náš obrácený Jánošík nezašel až příliš daleko. Co myslíte? Čína ho inspiruje i v tom, že umí svůj průšvih obrátit ve svůj triumf. Už vidím ty tabule cti. Myslím, že bývalý soudruh opráší další ze svých normalizačních vzpomínek. Defilé zachránců – Zeman, Babiš, Mynář, Nejedlý, Tvrdík, Mlynář, Kellner, Tkáč, Křetínský a Si Ťin-pching.