Friedrich Merz FOTO: Michael Lucan / Wikimedia Commons / CC BY SA 3.0
FOTO: Michael Lucan / Wikimedia Commons / CC BY SA 3.0
ANALÝZA / Favorit blížících se předčasných voleb v Německu zažívá nečekaně náročný závěr kampaně. Friedrich Merz, společný kancléřský kandidát koalice křesťanských demokratů a bavorských křesťanských sociálů (CDU/CSU), čelí kvůli ochotě spolupracovat s krajní pravicí odporu části společnosti, politické scény a ostatně i vlastních spolustraníků.
Důvodem vlny nevole, která se projevila i masovými demonstracemi v Berlíně a dalších velkých německých městech, se stalo opakované hlasování většiny poslanců CDU/CSU se zástupci Alternativy pro Německo (AfD). Mnozí tento krok považují za narušení Brandmauer – pomyslné protipožární stěny, kterou se ostatní německé strany zavázaly postavit kolem krajní pravice.
Merz se rozhodl o AfD opřít při snaze prosadit dvojici návrhů požadujících zpřísnění dosavadní migrační politiky. V prvním případě šlo o nezávazné usnesení reflektující Merzův „pětibodový plán“ na omezení migrace, jehož hlavní součástí jsou trvalé kontroly na hranicích a odmítnutí vstupu do Německa všem žadatelům o azyl, kteří do země přicestují po pozemní hranici.
Předložené usnesení se skutečně podařilo těsnou většinou schválit a vedle poslanců AfD a CDU/CSU pro něj hlasovali i zástupci liberální Svobodné demokratické strany (FDP) nebo krajně levicové Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW). Problém ale nastal u druhého návrhu, který už obsahoval konkrétní změny imigrační legislativy včetně zpřísnění slučování rodin uprchlíků požívajících v Německu omezené právo na ochranu nebo rozšíření deportačních pravomocí spolkové policie.
Proti tomuto zákonu se totiž postavili nejen vládní sociální demokraté a zelení, ale nehlasovala pro něj ani část poslaneckého klubu FDP a právě Merzovy vlastní koalice CDU/CSU. Návrh proto těsně neprošel, a to zřejmě i díky bezprecedentní intervenci bývalé dlouholeté kancléřky Angely Merkelové, která veřejně označila ochotu společně hlasovat s AfD za „chybu“ a vyzvala naopak ke spolupráci „všech demokratických stran“. Merkelové se tak podařilo těsně před volbami oslabit Merze, který byl dlouho jejím hlavním vnitrostranickým oponentem a dnes se neváhá hlasitě distancovat od jejího politického dědictví.
„Začátek nové éry“
Friedrich Merz obhajoval snahu prosadit změny v německé migrační politice i za cenu společného hlasování s krajní pravicí jako nezbytnou reakci na stupňující se násilí v německých ulicích. V posledních měsících došlo opakovaně k útokům spáchaným osobami přistěhovaleckého původu, které se mnohdy do Německa dostaly v souvislosti se žádostí o azyl.
To byl případ i zatím posledního otřesného incidentu, který se odehrál na konci ledna. 28letý Afghánec v bavorském městě Aschaffenburg zaútočil na skupinu dětí a učitelek z mateřské školy a pobodal pět lidí. Dva z nich včetně dvouletého dítěte marockého původu svým zraněním následně podlehli. Pachateli byla přitom zamítnuta žádost o azyl, a měl být proto deportován.
„Záběry jásajících členů AfD budou nesnesitelné. Ale dospěl jsem k tomuto rozhodnutí tváří v tvář volbě, zda bezmocně přihlížet, jak jsou lidé v naší zemi ohrožováni, napadáni a vražděni, nebo udělat to, co je nesporně nutné,“ vysvětloval Merz na parlamentní půdě. Připomněl také, že „občané nechtějí, abychom se mezi sebou hádali o AfD, ale abychom našli řešení“.
Představitelé AfD byli skutečně z Merzova rozhodnutí nadšení: poslanec Bernd Baumann si kupříkladu pochvaloval „historický okamžik“ a prohlásil, že je společné hlasování „začátkem nové éry“, ve které už krajní pravice nebude odsouvána na okraj. Alice Weidelová, kandidátka Alternativy na kancléřku, si ovšem neodpustila kritiku, že je Merzův pětibodový migrační plán ve skutečnosti „opsaný“ z programu AfD, a pomyslnou protipožární stěnu postavenou kolem její strany označila za „protidemokratickou kartelovou dohodu o vyloučení milionů voličů“ z politického procesu.
Historická paměť
Zatímco Alternativa pro Německo jásala a přijímala gratulace od maďarského autoritářského premiéra Viktora Orbána, levice se Merzovo rozhodnutí pokusila maximálně využít pro zlepšení dlouhodobě slabých preferencí. „Výmarská republika ztroskotala na nejednotnosti demokratů. Musíte znovu postavit protipožární stěnu!“ požadoval Rolf Mützenich, předseda parlamentní frakce sociálních demokratů (SPD), kteří v průzkumech zaostávají až na třetím místě právě za AfD.
Dosluhující ministr hospodářství Robert Habeck se pro změnu nechal slyšet, že se „AfD omotává kolem krku křesťanských demokratů jako had“. „Myslím, že je to spíš zmije, jedovatý had. A její jed proniká pomalu dovnitř,“ prohlásil Habeck, který je zároveň kandidátem Zelených na kancléřský post. Ti v tuto chvíli soupeří se sociální demokracií o třetí místo.
Proti jakékoli formě spolupráce s Alternativou pro Německo se ovšem vedle politické konkurence vyslovilo i na 160 tisíc protestujících v Berlíně a desítky tisíc demonstrantů v dalších velkých městech včetně Hamburku, Mnichova nebo Kolína nad Rýnem. Stejný apel pak ve společném dopisu vznesli také zástupci katolické a největší protestantské církve nebo třeba 99letý přeživší holokaustu, Leon Weintraub, který Merze vyzval k tomu, aby „nenaslouchal vábení krajní pravice“.
Emotivní reakce názorně ilustrují rozdělení německé společnosti, která na jednu stranu většinově požaduje zpřísnění imigrační politiky, na druhou stranu však vyjadřuje silný odpor vůči AfD a spolupráci s krajní pravicí na různých úrovních. Kupříkladu v nedávném průzkumu ARD-DeutschlandTrend vyjádřilo 72 procent Němců podporu masovým demonstracím proti krajní pravici, které v zemi s přestávkami probíhají už od začátku loňského roku.
Pro čtenáře z Česka a ostatně i mnoha jiných evropských zemí může být tak silná reakce na pouhé společné hlasování s jinou (ač extremistickou) stranou těžko pochopitelná. Merz své návrhy s AfD nijak nekonzultoval ani o podpoře pro ně nevyjednával a jakoukoli koaliční spolupráci nebo i vytvoření menšinové vlády s Alternativou stále vylučuje. Německá společnost je ale zejména v bývalé západní části vzhledem k nacistické historii podstatně citlivější i ostražitější a pečlivě hlídá, že tradiční strany nenarušují „protipožární stěnu“.
Riskantní tah
Klíčovou otázkou pro příští dny a týdny zůstává, jak se Merzův manévr promítne do podpory CDU/CSU, které už dlouho přesvědčivě vedou v předvolebních průzkumech. Friedrich Merz bezpochyby doufal, že se mu v nich podaří ještě posílit, protože odláká část nespokojených voličů tradiční pravice, kteří chtěli na protest proti migrační politice Merkelové zůstat doma, nebo dokonce hlasovat pro AfD.
Mnozí pozorovatelé však očekávají přesně opačný efekt, tedy že CDU/CSU naopak opustí ti voliči, kteří sdílí odmítavý postoj většiny Němců ke krajní pravici. Protesty proti AfD ostatně podle již zmíněného ARD-DeutschlandTrend podporuje 83 procent voličů Merzovy koalice a 80 procent jejích příznivců pak v jiném průzkumu označilo Alternativu za pravicově extremistickou stranu.
„Pokud Merz vědomě přijímá skutečnost, že AfD podporuje jeho návrhy a tím se podílí na politickém rozhodování, pak to alespoň navenek vytváří dojem, že křesťanští demokraté AfD legitimizují a posilují její postavení. Což může být pro CDU fatální,“ varuje například Peter Matuschek z výzkumné společnosti Forsa.
Merze může navíc poškodit i fakt, že celá situace odhalila neshody v jeho vlastní koalici, především pak v CDU, kde má dosud velký vliv jeho celoživotní politická soupeřka Merkelová. Právě její kritické vyjádření i „vzpoura“ dvanácti vlastních poslanců proti rozhodnutí předsedy strany působí na veřejnost nedůvěryhodně a poškozuje Merzovu pozici jako lídra tradiční pravice.
Spor ohledně společného hlasování v AfD a obecně i apel na opravdu tvrdou imigrační politiku pak může v neposlední řadě zkomplikovat povolební vyjednávání o nové koalici, kde se bude CDU/CSU s největší pravděpodobností muset spojit se Zelenými, SPD nebo v nejhorším scénáři dokonce s oběma těmito levicovými stranami. Jejich voličské základny budou přitom k Merzovi skeptičtější než k jinému, středovějšímu lídrovi křesťanských demokratů.
Nemyslitelná varianta
Čistě teoreticky by se CDU/CSU mohla po volbách spojit právě s AfD, která bude s největší pravděpodobností druhou nejsilnější stranou v Bundestagu. Definitivní prolomení Brandmauer už ostatně velmi opatrně podporují někteří konzervativní politici, třeba poslanec za CDU Jürgen Hardt, který označuje „protipožární stěnu“ za „absolutně nevhodný koncept“ pro boj s krajní pravicí.
Sám Merz ale povolební spolupráci právě s výjimkou hlasování o konkrétních zákonech opakovaně vyloučil a AfD obvinil z „podkopávání základů německé demokracie“. „AfD chce zničit CDU. Přece nemůžete myslet vážně, že bych jednal s těmi, kteří otevřeně prohlašují, že chtějí zničit mou stranu. Větší propast mezi námi být nemůže,“ zdůraznil v nedávném rozhovoru pro stanici Deutsche Welle.
Merzův odpor vůči vládě s Alternativou má ovšem bezpochyby i čistě praktické důvody: koalici s krajní pravicí totiž odmítá drtivá většina Němců včetně právě většiny samotných voličů CDU a CSU a tyto strany by mohla snadno rozervat zevnitř.
Rakouský scénář, kde zřejmě dojde ke spojení tamních lidovců (ÖVP) a krajně pravicových Svobodných (FPÖ), proto přinejmenším v tuto chvíli nevypadá realisticky. Podobu příští koalice v každém případě určí volby, které se uskuteční již v neděli 23. února. Agregát průzkumů serveru The Financial Times v tuto chvíli předpovídá následující výsledek:
- CDU/CSU: 30,1 %
- AfD: 20,6 %
- SPD: 15,9 %
- Zelení: 13,7 %
- BSW: 4,8 %
- Levice: 4,5 %
- FDP: 4 %
