Děje se to před každými volbami. Vždycky se objeví nové strany a hnutí. Pokaždé se najde někdo, kdo má potřebu je zakládat. Opakuje se to stále dokola a jejich zakladatele neodradí ani to, že většina těchto uskupení neuspěje a do poslanecké sněmovny se dostane jen jedno z mnoha. Bohužel o těch úspěšných se mluví o poznání více a vzhledem k tomu, že se jejich případy pořád objevují, živí to i motivaci neustále zakládat nové a nové. Při pohledu na vznikající hnutí bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty zůstává rozum stát. Co to má být?

Ve skutečnosti je to velmi prosté. Robert Šlachta a jeho hnutí s názvem Přísaha nabízí voličům jen jednu jedinou věc: příběh bývalého policisty, který bojoval proti gaunerům a mocným zneužívajícím své výsady, a jeho zápal a snad upřímnou touhu po spravedlnosti. Nic víc za tím nehledejme. Vše ostatní jsou jen řeči a omáčka.

Šlachta je čestný chlap, myslí to dobře, mluví za něj jeho životní dráha a to, co má za sebou, a přísahá (!) jako správný polda, že se za občany v politice bude rvát, jako se rval s podsvětím – tak by asi šlo shrnout to, jak má vstup někdejšího ředitele ÚOOZ na politické kolbiště zřejmě působit navenek.

To samozřejmě na vstup do politiky nestačí. Je to k uzoufání málo. Tragédie současné politické situace ale spočívá v tom, že si nikdo předem nemůže být jistý tím, jestli nakonec opravdu voliči Roberta Šlachtu do poslanecké sněmovny přece jenom nevyšlou, protože politika jako řemeslo se tu zkrátka už moc nenosí a to, co bývalý policista předvádí, ho ještě automaticky z volebního klání nediskvalifikuje a nesnižuje jeho šance na nulu.

Přitom si stačí vzít jen to, co Šlachta prohlásil při představování svého nového hnutí, kdy zdůraznil: „Už nemůžu poslouchat o tom, jak je tahle zem rozdělena na několik nesmiřitelných táborů. To vůbec není pravda. Není konzervativní Česko a liberální Česko. Není proevropské a ani antievropské Česko. Není staré a mladé Česko. Je jeden český národ, ve kterém lidi věří na poctivou práci a stejný metr všem,“ uvedl Robert Šlachta.

Populistický blábol

Šlachta se samozřejmě mýlí. Vytváří mýtus jakési národní jednoty a tváří se, že celá republika je homogenní a jako z jednoho kvádru, což prostě není pravda. Rozdíly mezi různými společenskými skupiny v České republice možná nejsou tak propastné a extrémně velké a hranice, které českou společností procházejí, možná nejsou natolik pevné a neprostupné jako v jiných státech, ovšem nelze tvrdit, že neexistují.

Dále čtěte

Nejtěžší zkouška ze všech: Petr Fiala čelí největší výzvě své politické kariéry

Šéf občanských demokratů Petr Fiala to v nadcházejícím období nebude mít vůbec snadné. Kam se podívá, bude muset řešit nějaké…

Říct, že rozdíly mezi lidmi, které vyplývají z celé řady faktorů (povolání, vzdělání, místo bydliště, příslušnost ke všemožně definovaným skupinám atd.), nejsou podstatné a důležité je, že všichni občané u nás věří na poctivou práci a stejný metr všem – je populistický blábol.

Robert Šlachta ve své řeči posléze dále pokračoval a prohlásil: „Otázka, která se určitě taky objeví, a vím, že se objevuje a politologové budou mít velkou radost. Jestli jsme levicové nebo pravicové hnutí. A moje odpověď je ani jedno. Jsme hnutí spravedlivého středu. Jsme hnutí, které nechce zvyšovat daně lidem a živnostníkům, nechce zvyšovat věk odchodu do důchodu, které chce dostupnou a včasnou zdravotní péči pro všechny naše občany. Zároveň jsme ale hnutí, které dbá na bezpečnost a dodržování pravidel a bude velmi důsledné v řešení migrace. To je spravedlivý střed.“

Někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu to mohl říct rovnou: Jsme populistické hnutí, které je tady skoro pro každého, a rozhodně od nás nemůžete čekat něco, co by nebylo populární a co by šlo proti většinovému veřejnému mínění. Potvrzuje to záplava obecných klišé a frází, kterých se Šlachta dopouští a které by mohl podepsat snad každý a které také v politice pravidelně opakují mnozí.

Spravedlivé Česko

Nejvíce ze všeho si ale Robert Šlachta zakládá na spravedlnosti. Spravedlivý a spravedlnost jsou skutečně Šlachtova oblíbená slova. Hovoří o „stejné spravedlnosti pro všechny“, o tom, že „chce spravedlivé Česko“. Popisuje, co chce „udělat pro zlepšení spravedlnosti v Česku“, zdůrazňuje, že teď je „čas na spravedlnost“. Prohlašuje, že se postaví „čelem k nespravedlnosti“, případně že chce „stát, kde platí spravedlnost“.

Někdejší zástupce generálního ředitele Celní správy České republiky a vedoucí sekce pátrání Celní správy ČR Šlachta říká, že jeho hnutí bude mít „program přísně zaměřený proti korupci“. Stačí to? Samozřejmě že ne. Je to zoufale málo. Robert Šlechta sice zmiňuje i další oblasti, které jsou pro jeho Přísahu důležité, ale vypadá to, že pravý důvod, proč do politiky vstupuje, je právě korupce, na kterou politiku a nakonec i spravedlnost do velké míry zužuje.

Proč ale v roce 2021 zakládat další protikorupční hnutí? Těch už tady bylo. Politika je mnohem širší záležitost a nelze ji zužovat na jednu oblast. A také k ní nelze přistupovat jako k pokračování policejní dráhy jinými prostředky.

To ve výsledku není nic jiného než degradace a vyprázdnění politiky, která je velmi náročným a složitým řemeslem a místy dokonce uměním. Možná si to do politiky přicházející Robert Šlachta měl nechat vysvětlit od z politiky odcházejícího Miroslava Kalouska. Rozhodně by mu to prospělo.