Robert Fremr, místopředseda Vrchního soudu v Praze FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Když Jan Urban v červenci tohoto roku předložil JUDr. Robertu Fremrovi estébácké spisy založené na pana Ereta („Vandal II.“) a jeho matku („Božena“), vyjevil pan soudce, zahnán do kouta, překvapení či úlek. Připomeňme, že Robert Fremr ponejprv v příslušných senátních výborech začátkem července zamlčel, že by StB s případem Olšanské hřbitovy měla co do činění. I začal, zaskočen, vyprávět, jak byl naivní. „Zmanipulovali nás,“ prohlásil, a tak popřel to nejdůležitější, co doposud vehementně tvrdil senátorům, totiž že jej nikdo nemanipuloval, přísahaje přitom dokonce na svoji smrt.
Došlo u něj k hbitému chameleonskému přebarvení, pochopil, že bude lepší sehrát roli kajícníka, a Jan Urban mu na chvíli uvěřil. Ostatně tuto notu dotáhl k vrcholu časopis Respekt, když nazval svůj rozhovor s Fremrem: Jsem napravený hříšník. Tedy nejen pokání, ale i napravení! Robert Fremr se ukazuje být člověkem s instinktem, který umí vybruslit z každé situace.
Podle nedávno zveřejněného nálezu Ústavu pro studium totalitních režimů StB kauzu Olšanských hřbitovů manipulovala a Fremr o tom musel vědět. Pan soudce Fremr ovšem nemusel být před rokem 1989 ani nijak zvlášť manipulován, aby si počínal ve svém souzení coby kovaný komunista uvědoměle a v intencích boje proti nepřátelům socialismu. Stál v podstatě po boku prokuratury a totalitního socialistického státu.
Vůbec je chybou zužovat celou otázku Olšanských hřbitovů na otázku vědomého či nevědomého podílu na manipulaci ze strany StB. Už z celého vedení soudního řízení v roce 1988 vysvítá Fremrův takřečený aktivismus, lépe řečeno: justiční zlovůle ze strany pana soudce. A také proto je dobře, že Fremr není ústavním soudcem! Ze samotného rozsudku je kupříkladu jasné, že údajná propagace fašismu byla cílenou snahou opentlit obžalovaného co nejvíce paragrafy. Vždyť co je to za propagaci před dvěma třemi spolužáky, jak se píše v rozsudku?
A dodejme, že mezi „důkazy“ propagace fašismu figurovala helma, zabavená při domovních prohlídkách, ježto snad vypadala jako nacistická. Dále to byla Eretova literární tvorba, jež byla zcela absurdně použita jako důkazní materiál. Alexandr Eret měl podle Fremra být vůdcem celé záškodnické skupiny, již představovali kromě „vůdce“ ještě dva chlapci. Tady je zcela evidentní, že se komunistický soudce nechal, třebaže možná bez explicitních instrukcí, manipulovat a sám v intencích StB manipuloval průběh soudu až ke konečnému rozsudku, který o své vůli sepsal a podepsal.
A tento narativ, tento konstrukt StB, mu zjevně vydržel až do roku 2023, když s ním vyrukoval před senátory. Jak se dokazuje to, že je někdo hlavou skupiny? Pro toto tvrzení neexistují a ani nemohou existovat racionální podklady a důkazy kromě nesmyslných a účelově vynucených výpovědí při výsleších StB. Arciže soudce Fremr oslyšel během hlavního líčení námitky pana Ereta a jeho matky a také advokáta, upozorňující na vynucenost výpovědí. Ale i jinak se soudce Fremr choval krutě a odporně. Přesně to vyjádřil Petr Placák ve svém článku Soudce Fremr je prase.
Sám jsem 30. července dr. Fremrovi v otevřeném dopise napsal: „Pane soudce, Vy jste nebyl jen manipulován, Vy jste vskutku nebyl jen ‚něčí loutka‘ – ‚a už vůbec ne loutka StB,‘ holedbal jste se –, Vy jste byl ve svém počínání docela aktivní a tvůrčí. Svou bezcitnost jste osvědčil mimo jiné cenzurováním dopisů. Kupříkladu matce uvězněného Alexandra Ereta jste, arciže již poté co jste vynesli rozsudek, napsal: ‚Sdělujeme Vám, že Váš dopis z 27. 7. 1988 byl při cenzuře zadržen, neboť obsahoval nepřípustné komentáře trestné činnosti obviněného.‘ A krátce nato jste zadržel dopis z 21. 8., protože obsahoval ‚nevhodné komentáře k průběhu hlavního líčení.‘ Ostatně s odsouzením paní Eretové spolu s ostatními třemi mladíky jste se senátním výborům nepochlubil. ‚Cítím lítost nad tím, co jsme způsobili paní Eretové a Alexandru Eretovi,‘ prohlásil jste 22. 7. 2023 nečekaně. Vaši lítost Vám po všech těch lžích nemohu věřit.“
Ještě těsně před srpnovou volbou ústavních soudců v senátu se Robert Fremr vyjádřil ve sdělovacích prostředcích: „I tak jsem ale vyslovil ve vztahu k němu a jeho matce lítost, protože jsme se tak nejspíše, byť nevědomky, sami podvedeni StB, podíleli na přinejmenším částečně nezákonném rozhodnutí. Pro mě skutečně hořký pocit.“ Notabene tak jako soudce Fremr lhal mnohokrát před senátory, tak lhal, když pravil, že se Alexandrovi Eretovi a jeho matce omluvil nebo vyjádřil lítost. Hovořil jsem před několika dny s Alexandrem Eretem, žádný projev lítosti od soudce Fremra nikdy neobdrželi.
Ona „hořkost“ Fremrovi záhy zhořkla v ústech a byla jako zbytečná vyplivnuta. Jeho drzost nezná mezí. Nyní, 3. listopadu, v souvislosti s rozhodnutím státního zastupitelství neotvírat již případ Olšanských hřbitovů, Fremr chytrácky pro Českou televizi prohlásil: „Znamená to pro mě hodně, protože to vyvrací obvinění, že jsme věděli o nějaké manipulaci. Vzhledem k tomu, že tam žádná manipulace zjištěna nebo prokázána nebyla, tak jsme o ní ani nemohli vědět.“
Skrývá se v tom jedna podstatná nelogičnost: To, že dnešní justiční optikou je manipulaci těžko prokázat, přece neznamená, že k manipulaci nedocházelo a že to nebylo nabíledni, ba že to nemohlo být zjevné dokonce i trestnímu senátu v době konání soudu v roce 1988. Ale právníka Fremra očividně nezajímá logika a pravda. Jako soudce by měl pan Fremr naopak projevit nyní lítost, že by se ona manipulace, kterou letos v létě nahlédl a připustil, již neměla prokázat. Anebo, ještě spíše by se měl celou svou soudcovskou autoritou zasadit o to, aby věc byla řádně přešetřena, a být tomu jako tehdejší aktér nápomocen.
A ještě dovětek. Státní zastupitelství vysvětlilo svůj ošidný krok či spíše úkrok takto: „S ohledem na skutečnost, že nyní doručené podání obsahovalo de facto jenom odkaz na veřejně dostupné informace a neobsahovalo žádné nové relevantní informace, tak nebylo namístě v tuto chvíli přijímat žádné nové opatření.“
Z těch veřejně dostupných informací však vyplývá, že v ÚSTR jsou veřejnosti i orgánům české justice k dispozici relevantní informace, na jejichž základě ústav konstatoval, že soud byl komunistickou státní bezpečností manipulovaný. Nicméně dnešní státní zastupitelé si počínají alibisticky a člověk se nemůže zbavit pocitu, že v naší zemi stále přetrvává cosi jako justiční mafie nebo přinejmenším nekalá profesní solidarita.
Petr Pazdera Payne je prozaik, esejista a výtvarník, evangelický kazatel, někdejší spoluzakladatel Společnosti za veselejší současnost a signatář Charty 77.
