KOMENTÁŘ / Donald Trump ještě nestačil ani nastoupit do funkce a už se činí. Na jeho popud se Spojené státy málem propadly do rozpočtového provizoria. Svou roli v tom hrál i jeho nejbližší neoficiální poradce Elon Musk. Ten se pak s tvrdým jádrem MAGA pohádal o imigraci a některým dokonce de facto zastavil příjmy ze své sociální sítě X. Prezident se pak postavil na jeho stranu. V roce 2016 přitom zastával názor právě opačný. Někteří spekulují o tom, zda Musk nakonec v zákulisí nebude reálným prezidentem. Podle prohlášení o obsazení Panamy a Grónska si ale nevyzpytatelnou zábavu užijeme i s Trumpem.

Zmíněný spor o migraci je zatím asi nejvážnější trhlinou ve volební koalici, díky níž Trump letos vyhrál volby. Díky systému dvou stran jsou obě de facto širokými koalicemi voličů s různými zájmy, které se z demografického hlediska neustále mírně a někdy i rapidně proměňují. Letos se v Trumpově táboře sešli velkopodnikatelé v technologickém sektoru, kterým se líbí jeho slib deregulace a nízkých daní, s odpůrci jakékoliv migrace, z nichž mnozí hlásají více či méně otevřeně rasistické nesmysly o bílé Americe.

Kdo je tu prezident a kde je ta svoboda slova

V souboji o pracovní víza typu H1-B pro vysoce kvalifikované pracovníky bylo antiimigrační jádro MAGA poraženo na hlavu. Přestože Donald Trump sám v roce 2016 tento program kritizoval, teď ho označil za báječný a plně podpořil Muskovu pozici. Je to už podruhé za krátkou dobu, kdy byl Trump zdánlivě v Muskově vleku. Prvním případem byl prohraný boj o financování vlády, k němuž došlo před Vánocemi.

Množí se tak spekulace, že skutečným prezidentem bude díky svému obřímu vlivu Musk. Ten už ale také v otázce víz minimálně částečně ustoupil, když řekl, že systém je nefunkční a potřebuje reformu. Zajímavé ale je, že se v Republikánské straně nezvedl odpor vůči omezení Muskových kritiků z řad MAGA na jeho sociální síti X. Pro kvalitu svobody slova asi stačí, že tam Musk sám může šířit dezinformace a ještě je algoritmem zviditelnit.

USA připojí Grónsko, Kanadu a Panamu

Ještě zajímavější vývoj než americká domácí politika ale nejspíš prodělá ta zahraniční. To, jak se podaří či nepodaří dojednat příměří či mír na Ukrajině, je přitom přes nesporný význam tohoto konfliktu vlastně vedlejší. Donald Trump se nechal slyšet, že by Spojené státy mohly ze strategických důvodů přistoupit k obsazení Panamy a Grónska a připojit Kanadu jako 51. stát.

Představa, jak americké síly okupují Kanadu a Grónsko, je možná svou fantaskností až úsměvná. Bylo by asi jednoduché to připočítat k mnoha dalším Trumpovým výrokům, které vzbuzují jisté pobavení. Tyto nehoráznosti jsou ale z úplně jiného soudku, než bylo třeba doporučení léčit covid pitím chlorové dezinfekce.

Návrat do 19. století

Jistě, Panama i Grónsko jsou samozřejmě pro USA ze strategického pohledu klíčovými oblastmi. V tom Trump neobjevil nic nového. Ve světě mezinárodního práva lze ovšem v takových případech své zájmy zajišťovat jen se souhlasem dotčených zemí. Minimálně co se Grónska týče, můžou Spojené státy svou bezpečnost plně zajistit v rámci smlouvy podepsané už v roce 1951. Pokud by ji chtěly rozšířit, tak v civilizované společnosti by to mělo být předmětem jednání.

Někteří namítají, že si Trump těmito výroky buduje vyjednávací pozici. Chce jen Panamu a Dánsko dotlačit k ústupkům, které budou pro Spojené státy výhodnější. To je možná pravda, těžko říct. Jenže takovéto i nepřímé vyhrožování je v mezinárodním systému založeném na pravidlech nepřípustné. Trump jako by chtěl jít ve stopách prezidenta Polka, který donutil Mexiko k prodeji rozsáhlého území Americe na základě vítězné války. Není bez zajímavosti, že návrat k uspořádání světa z doby před vznikem Společnosti národů a OSN si přeje i Vladimir Putin.

Vše nejlepší v roce 2025, Ameriko

Spojené státy jsou zemí, bez níž se liberálnědemokratický svět jen těžko udrží. Přejme jí tedy v novém roce jen to nejlepší. Přejme jí i sobě, aby systém přežil tendence Donalda Trumpa koncentrovat co nejvíce moci do rukou exekutivy, tedy svých vlastních. Přejme si, aby nezavedl cla, která by mohla vést k ekonomické krizi v Evropě, ale tvrdě by zasáhla i USA. Přejme si, aby Trumpovo „Amerika především“ neznamenalo návrat k velmocenské politice 19. století. Spojené státy budou daleko silnější s dobrými demokratickými spojenci než s podřízenými državami se strategickou polohou.