Snaha zavést v Česku ústavní zákon o obecném referendu byla v minulém volebním období sice vytrvalá, ale nakonec nenaplněná. Tato idea využití přímé demokracie by výhledově mohla vyústit i k hlasování o czexitu; k jeho vypsání by podle některých návrhů mohlo stačit i pouhých 100 tisíc hlasů. Pořád se tu tedy vznáší jistá míra rizika, že se tématu časem někdo se vší vážností chopí.

V tomto volebním období, při vládě dvou koalic, to pravděpodobné není; ostatně to celkem zřetelně zaznělo i v novoročním projevu premiéra Petra Fialy. Přesto se blouznění o tom, že „bez Bruselu by nám bylo líp“, stále vrací, do debaty jej vnáší – nepřekvapivě – vedle antisystémových a proruských webů hlavně Tomio Okamura a jeho SPD.

Dále čtěte

Dvojčíslo Týdeníku FORUM je tady. S exkluzivní anketou mezi ministry a Betlémem jako dárkem

Poslední číslo Týdeníku FORUM tohoto roku je tady. A díváme se v něm do budoucnosti s ministry nové vlády, kteří…

Před volbami ale czexitem šermovali i komunisté, Trikolora nebo Volný blok. Jak tyto strany dopadly, víme. Je ale zjevné, jaký druh voličstva podobnými tématy oslovují. Jakkoli jejich hlasy v posledních volbách v součtu propadly, skupina to rozhodně není zanedbatelná a téma nelze brát do budoucna na lehkou váhu.

Na to jsme vám byli dobří

Přínosy toho, že je Česko součástí společného trhu, volného pohybu lidí, zboží a kapitálu, jsou mimo diskusi. Evropská unie se svými často nedomyšlenými nápady, směrnicemi a nařízeními jistě není ve všem ideální, ale co je alternativa? Ostrůvek soběstačnosti uprostřed Evropy odstřižený od svých sousedů? Podívejme se jen na míru chaosu, který brexit přinesl do velké, bohaté, sebevědomé a od Evropy přirozeně oddělené Británie.

První a dosud poslední všelidové hlasování v historii Česka, respektive od vzniku Československa v roce 1918, se konalo v červnu 2003: týkalo se vstupu do Evropské unie.

Volební účast tehdy byla 55,21 % a pro vstup do EU hlasovalo 77,33 % lidí ze zhruba 4,5 milionu těch, kteří přišli. Před 18 lety, k 1. květnu 2004, se díky tomu Česká republika stala řádným členem Evropské unie.

Co ale potenciální referendum o vystoupení z EU? Ve veřejné debatě, plus samozřejmě v hádkách na sociálních sítích, se v souvislosti s ním opakovaně vrací chytlavý a zdánlivě platný argument: „O vstupu se hlasovat mohlo, na to jsme vám byli dobří, ale o vystoupení už hlasovat nemůžeme? To jste demokrati?“

Argumentem proti referendu obvykle je, že lidé nejsou ve své většině schopni pochopit všechny složité konsekvence a jsou snadno manipulovatelní, zejména když je řešení černobílé, tedy ano–ne. V protikladu k tomu je klasické populistické schéma, podle nějž si „malá skupina elitářů“ uzurpuje právo na pravdu a nenaslouchá „moudrému lidu“.

Dále čtěte

Nenechme se ukolébat! Oslabenou demokracii posilují svobodná média, podporujte je i dál

Deník FORUM 24 a Týdeník FORUM se od svého vzniku snaží nahradit Čechům to, co jim vzal Andrej Babiš: svobodná…

Jenže pokud jde o teoretické hlasování o czexitu, je tu významný rozdíl. V roce 2003 Češi o vstupu do EU rozhodovali v době, kdy byly vyjednány všechny přístupové podmínky a lidé, pokud chtěli, mohli hlasovat se znalostí věci. Naopak hlasování o odchodu by bylo převážně emotivní, bez vědomí toho, co to skutečně přinese, respektive způsobí.

Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, kdyby se v Británii původní referendum rozdělilo na konkrétní otázky, zřejmě by skončilo jen drobnou úpravou podoby členství Británie EU, a ne brexitem. Problém je v oné nezvratné černobílé volbě. Británie EU opustila kvůli jedinému velmi těsnému hlasování, ovlivněnému vyhrocenou a zhusta lživou kampaní v době vrcholící migrační krize.

Pubertu snad máme za sebou

Veřejné mínění je velmi nestálé a historické rozhodnutí může ovlivnit často úplná prkotina, kdy emoce převládnou nad rozumem. „Když při nadpoloviční účasti vyhraje jeden tábor o pár desetin, referendum platí, ačkoli by další den mohlo skončit opačně,“ upozorňuje Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny, kde tématu referenda věnuje jednu kapitolu.

Jeho tezi stojí za to ocitovat vcelku, protože nabízí i jistou míru uklidnění: „Při kvoru 40 procent oprávněných voličů by leave muselo buď jednoznačně vyhrát při nižší účasti, nebo se na něm shodnout okolo 65 procent hlasujících při účasti, která je v Česku běžná ve sněmovních volbách. V hlasování pro vstup do Evropské unie jsme této míry shody dosáhli. Pokud bude stejná i pro vystoupení, těžko mu jakkoli politicky bránit (v dosavadních výzkumech se ale vždy minimálně 55 % Čechů vyjadřovalo pro setrvání, pozn. red.). Ale proč bychom měli přehodnotit konsenzuální rozhodnutí vstoupit do EU na základě jednoho vrtkavého výsledku, který může být vyvolán i rozdělující rétorikou populistů?“

V letošním roce naše členství v EU dosáhne dospělosti. Vstoupili jsme před 18 lety, pubertu bychom už mohli mít pomalu za sebou; v červnu převezmeme v historii podruhé předsednictví, kde máme šanci ukázat (byť s prováhanou přípravou vlády Andreje Babiše), že nám na budoucnosti Evropy záleží a máme jí taky co nabídnout.

Debata o czexitu se ale nepochybně bude opakovaně vracet. Doma i ve světě je dost hráčů, kterým rozdělování společnosti i rozdělování EU dlouhodobě vyhovuje, a aktivně na tom pracují. Co teprve až se časem z čistých příjemců stanou Češi čistými plátci do společného evropského rozpočtu… V našem zájmu ale je od evropské puberty přejít k dospělosti a začít se podle toho chovat.