V sobotu to byl rok, kdy byl přímou volbou zvolen prezidentem Miloš Zeman. Je to dost pohroma.
Co si o zavedení přímé volby dnes myslí politici? Na otázku radiožurnálu někteří z nich odpověděli.
Miroslav Kalousek: „Patřím k těm, kteří pod tehdejším obrovským mediálním i veřejným tlakem – dokonce i našich voličů – zvedli ruku pro přímou volbu a dodnes to pokládám za svůj velký politický prohřešek. Neměl jsem to udělat. Myslím si, že je zřejmé, že přímá volba rozdělila společnost, že mnohem více posílila mediální agentury místo politiky a nepřináší výsledek, který si možný lidé slibovali. Domnívám se, že to je většinový názor mé strany.“
Místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová: „Musím říct, že já toho hořce lituji. Kdybychom se dnes dostali do pozice, že by někdo v poslanecké sněmovně předložil návrh na změnu, byla bych pro otevřít o tom diskuzi a hlasovala bych pro tu změnu.“
Šéf poslaneckého klubu STAN Jan Farský: „Bohužel se ukázalo, že spíše, než by národ nějak stmelila, tak ho rozděluje. Ten souboj v kampaních nebyl soubojem vizí budoucnosti České republiky, ale spíše vyvoláváním strachu a polopravd. Zatím se ta očekávání, která byla do přímé volby prezidenta vložena, nenaplnila, spíše se ukázaly negativní stránky.“
Jako problematickou vidí zavedení přímé volby i předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik. (Všichni komunisté se v roce 2011 při hlasování zdrželi.) Podporují ji Piráti a SPD.
Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek si ale taky myslí, že se měly upravit i kompetence hlavy státu. „Současně si myslíme, že by měla být zavedena i odvolatelnost prezidenta. Aby přímo volený politik byl i přímo odvolatelný v okamžiku, kdy se ukáže, že na svoji funkci nestačí, a mohli bychom vybrat někoho lepšího.“ řekl Michálek.
Předseda ANO Andrej Babiš přímou volbu vidí pozitivně: „Můj osobní názor je, že to byl dobrý krok, protože si pamatujeme v minulosti, jak se to volilo. Různé telefonáty mezi lobbisty… Vlastně o tom rozhodovali jen poslanci a senátoři a pamatujeme si různé informace o zprávách o korupci v rámci volby minulých prezidentů. Takže já to hodnotím pozitivně. Je to prvek přímé demokracie a z hlediska kompetencí prezidenta tam nevidím žádný důvod, aby se měly měnit.“
Když budeme přímou vobu hodnotit, je stále třeba rozlišovat dvě věci. Způsob volby jako takový a to, že byla zvolena osoba jako Zeman, která poškozuje zájmy republiky.
Samozřejmě že to spolu souvisí. Přímá volba dává výhodu tomu, kdo může získat na svou kampaň více prostředků. Mohou být i pochybného původu a kampaň může porušovat pravidla, ale než se to vyřeší, je po volbách a sankce jsou směšné. Mobilizací lze přimět k hlasování i lidi v zásadních otázkách nerozhodnuté, tedy takové, co nemají moc jasno a rozhodnou se na základě emocí. Držitel funkce je ve výhodě, protože je i bez jakékoli kampaně stále vidět a slyšet a může také vést kampaň, o které říká, že to není kampaň a nechat si ji platit z peněz občanů. To byly třeba Zemanovy výjezdy do krajů.
To nejsou nějaká naše specifika, takhle se to děje všude, kde tento systém mají. My jsme to obohatili o putinovský prvek, totiž o tvrzení, že kandidát kampaň nepovede a může se tak třeba vyhýbat přímé konfrontaci s protivníky v televizních debatách. Protikandidáti se pak na obrazovkách přou mezi sebou a držitel funkce nad nimi ční jako nezávislý polobůh povznesený nad nějaké spory.
Problém vleklé volby se přitom dal vyřešit docela jednoduše. Kdyby nebyl nikdo zvolen, parlament by prostě v dalších kolech snižoval počet hlasů potřebných ke zvolení. Ráno by se dalo začít a večer bychom po stanoveném konečném počtu hlasování měli prezidenta zvoleného největším počtem hlasů a nemusela by to být nadpoloviční většina.
V Německu volí prezidenta Spolkové shromáždění, které je složeno z jedné poloviny všemi poslanci Spolkového sněmu a z poloviny z delegátů jednotlivých zemských sněmů a hlasuje ve třech kolech. Pokud v prvním a druhém kole nezíská kandidát absolutní většinu, stačí ve třetím kole relativní většina a může se jít domů.
U nás politici podlehli, protože se nikdo neodvážil říci nahlas, že prvky „přímé demokracie“ příliš zvýhodńují manipulativní predátory vybavené financemi. Stejně tak pochybně fungují i referenda. Výsledek také závisí na demokratické kultuře v dané zemi a tam si nemůžeme příliš fandit, byť to jinde taky není velká sláva. Že se všechno kutilsky ušilo horkou jehlou, je patrné i z toho, že pravomoce prezidenta zůstaly nezměněny a stejně tak (ne)možnost prezidenta účinně kontrolovat.
Ale dobře. Nemá smysl příliš naříkat. Demokracie není systém, který vyzvedává (nebo má vyzvedávat) do funkcí ty nejlepší. Není důvod si to myslet. Má to ale být systém, který funguje, byť by byli zvoleni i ti nejhorší a přežít to. Pokud se současně vyskytnou strašní lidé v několika nejvyšších funkcích najednou, nastává pochopitelně problém.
Pracujeme ovšem s tím, co máme. V Ezopově bajce se vypráví o muži, který vykládal, jak skvěle skákal na ostrově Rhodos. Tak ho tam dovezli a řekli mu: „Hic Rhodus, hic salta.“ Tady je Rhodos, tak skákej. Jinými slovy: „Tak teď se ukaž.“ Nás ovšem nikam nepřevezou. Jaký Rhodos jsme si pod Řípem udělali, takový máme. Demokraté se mají prostě za daných podmínek poučit z reality a podat výkon a ukázat, že Zeman je anomálie, kterou přežijeme. Poučení a zkušení už by být měli.
