Jeden rok s pandemií. Těžký pro každého. Omezené kontakty s rodiči, s přáteli, ohrožené zaměstnání a podnikání, zničená část služeb, ztížený přístup ke sportu, ke kultuře, k cestování, těžko napravitelné škody na vzdělání, vyčerpané zdravotnictví a především obavy – o zdraví a životy blízkých, o existenci, o budoucnost. Každý z nás něco z toho zažil a prožívá.

Vláda situaci nezvládla, selhala. Po roce boje s nemocí covid-19 patříme k nejhorším zemím na světě. V počtu nakažených, v počtu obětí, ve všem, co je důležité. Není to náhoda, je to krize vládnutí, rozklad státní moci pod vedením Babišovy vlády. V těžké chvíli se naplno ukázaly meze populismu, narcisismu, neúcty k lidem, k normálním postupům při správě veřejných záležitostí.

Vláda za ten rok předvedla skoro všechno: od popíračství, přes lhaní a chvastounství, až k totálnímu chaosu a bezradnosti. Jen neukázala ani kousek kompetence, pokory, důvěry v občany a zájmu společně čelit pandemii.

Opozice neselhala. Jen ODS a koalice Spolu předložila padesát konkrétních návrhů, zdravotní i ekonomické návrhy, podněty, iniciativy. A nebyli jsme sami. Kdykoli to bylo potřeba, podali jsme vládě pomocnou ruku. Bohužel marně, protože vůli táhnout za jeden provaz musí mít všichni zúčastnění. Vláda ji nemá, domlouvat se nechce a neumí. V časech tak mimořádné krize je to neodpovědné a neodpustitelné.

Společnost neselhala. Prožíváme něco, o čem jsme četli jen v těžko uvěřitelných sci-fi románech. Přesto se lidé nepoddali, ani nesložili. Šili si sami roušky, byli odpovědní, prokázali obrovskou solidaritu. Učitelé se naučili učit na dálku, rodiče doma pomáhali dětem. Zdravotníci udělali všechno možné i nemožné, abychom nemoc porazili. Podnikatelé ve službách se statečně snaží udržet svoji firmu či živnost. Prvotní důvěra ve stát ale postupně zmizela. Lidé snesou všechno možné, ale ne lhaní, zmatek a experimenty s jejich životy.

Dnes jsme svědky nedůvěry, únavy a skepse. Není se co divit. Nemohou za to ani občané, ani média, ani opozice. Vinu za tento stav má ten, kdo má moc. A to je jedině vláda. S mocí se pojí i odpovědnost. Tu už ale u vlády nevidíme.

Dále čtěte

Monika v Dubaji: Babiš opět lže o své rodině, aby řešil vlastní problémy

Předseda vlády Andrej Babiš se v pořadu Partie Terezie Tománkové vyjádřil k tomu, že jeho žena…

Moje zpráva k tomuto smutnému ročnímu výročí je jednoduchá: ani za této situace to nesmíme vzdát. Každý z nás má možnost chovat se odpovědně, ohleduplně ke svým blízkým, chránit sám sebe a své okolí. Každý z nás může někoho přesvědčit, aby se nechal naočkovat, protože to je jediná cesta, jak nakonec covid-19 zvládnout.

A my to v politice taky nevzdáme. Dál budeme navrhovat dobrá řešení. Budeme tlačit na vládu, aby rychleji zajistila dostatek vakcín, budeme ve spolupráci s našimi krajskými a komunálními politiky zajišťovat lepší organizaci očkování. Budeme nutit vládu k zajištění testů pro firmy a školy. Plán, jak to udělat, máme, stačí, když aspoň něco z toho začne vláda konečně dělat. Tady nejde o politické body a „dělání ramen“, co kdo vymyslel či zařídil. Musí nám všem jít o poražení nemoci a o to, abychom se co nejrychleji vrátili k normálnímu a svobodnému životu. A v tom je naše motivace a naděje. Aspoň já to tak cítím.

A vláda? No, tu asi už málokdo bere vážně. Jen víme, že to teď nejde změnit. Ne kvůli nedostatku naší odvahy, lídrovství, dokonce ani ne kvůli pandemii, tady by nám výměna Babišovy vlády naopak pomohla. Jenže ve sněmovně je populisticko-levicová většina, na Hradě Miloš Zeman a nemáme ani volební zákon. Změníme to ale na podzim při volbách, to vám slibuji.

Ale pěkně popořádku. Teď musíme co nejrychleji zdolat covid-19. S vládou nebo bez vlády, společně. Přeji vám hodně zdraví, sil a naděje do dalších dnů.

Autor je předseda ODS.