Roman Joch píše v Babišových Lidových novinách: „Člověk, který celý život žije jen z peněz daňových poplatníků, je ubohý. To už i prostitutka má více sebeúcty – její příjmy jsou alespoň z dobrovolné oboustranné shody.“ Musím se přiznat, že to vidím úplně, ale úplně jinak, totiž z hlediska voliče.

Já jako volič si vybírám člověka, k němuž mám důvěru na základě programu, k němuž se hlásí, i toho, co dosud v politice předvedl. Mám k němu důvěru jako k politikovi, což je profese jako každá jiná, a jsem rád, že na sebe bere určitý díl práce, který, jak věřím, zvládne líp než já a já se budu moci věnovat věcem, které z hlediska mého životního poslání považuji pro sebe za důležitější.

Očekávám tedy od politika totéž co například od instalatéra, a stejně jako si instalatéra, pokud se prokáže jako nemehlo, už znovu neobjednám, politika, který mne zklamal, už nebudu volit.

Důvěra může být a občas bývá zklamána, tak to v životě chodí, ale to není důvod, proč nedůvěřovat. Demokracie je postavená na důvěře. V rámci té důvěry budu rád toho politika platit ze svých daní a nevadí mi, že k tomu ještě nevyrábí kostelecké párky, aby se uživil.

A nemohu si odpustit ještě jednu poznámku: To, co píše pan Joch o ubožácích, co žijí celý život jen z peněz daňových poplatníků, mi obdivuhodně harmonuje s tím, co vytýká majitel novin, do nichž pan Joch píše, svým politickým oponentům (např. premiéru Sobotkovi nebo poslanci Marku Bendovi). Noviny, které pan Babiš vlastní a do nichž pan Joch píše, nevydělávají právě majlant, ale pan Babiš jistě rád zajišťuje jejich řádný chod, mimo jiné i pokud jde o honoráře.

Jistě, pan Joch vyvážil tuto názorovou harmonii i trochou kritiky: „po dobu, kdy jsi poslancem, senátorem či ministrem, na podnikání zapomeň.“ A jde zajisté o „dobrovolnou oboustrannou shodu“. Přesto bych byl na jeho místě, pokud jde o zmínky o nejstarší lidské profesi, poněkud zdrženlivější.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.