Česká společnost je rasistická. Říká se to těžce a složitě se to dokazuje zvlášť někomu, kdo tu žije celý svůj život a nemá zkušenost s normální, tedy multikulturní společnosti.
Český rasismus je obvykle nenásilný, ne příliš hlasitý a často utajený. Země, kde spolu ještě nedávno žili pohromadě spolu s Čechy také Němci a Židé, se po válce etnicky vyčistila. Sudetští Němci byli vyhnáni, židovští spoluobčané vyvražděni, nebo odcestovali pryč. Ti, co zůstali, měli tendenci o sobě mluvit jako o Češích. Romská elita a Romové, kteří tu žili řadu let, skončili nejdříve v českých koncentračních táborech v Letech a v Hodoníně u Kunštátu. Odtud putovali do Osvětimi. Bohatí, slušní a pracovití Romové zmizeli.
Pamatuju si, jak mi jedna romská historička vyprávěla, kolik lidí z její rodiny zahynulo – něco přes třicet. Jedné z žen, která měla více dětí, čeští spoluobčané poradili, aby zachránila půlku těch, které jsou světlejší, a tu druhou půlku, která měla tu smůlu a zdědila po rodičích tmavší pleť, obětovala. Romské rodiny i s dětmi byly v té době internovány v Letech. Děti, které se v hrůzostrašných podmínkách narodily a žily tam, mají nenápadný hromadný hrob v nedaleké vesnici. V Letech poblíž tábora stále stojí prasečák, jako výstižný symbol toho, jak se Češi chovají k Romům.
Rom to má těžké
Je těžké v této společnosti pro někoho, kdo o sobě ví, že je Rom, tady žít a prožít slušný život. Kolikrát se mi stalo, že jsem mluvila o tom, že natáčím s romskými dětmi, s romskou SuperStar, kamarádi adoptovali romskou holčičku, nebo chodíme s dětmi mezi pěstouny, co mají v péči romské děti – a všichni z mého okolí to uvítali, zvlášť když šlo o děti. V mém okolí se snad žádný rasista nevyskytoval. Obratem ale v dalších pěti minutách titíž lidé začali vyprávět protiromské vtipy, nebo přisuzovat Romům ty nejhorší vlastnosti. Přitom všichni mohli ve svém životě potkat řadu romských vzdělanců, lékařů, historiků, novinářů, zpěváků, herců a tak dále – o nichž by si snad nikdo nedovolil tvrdit, že jsou zaostalí, nemytí a kradou peněženky. Myšlenkové stereotypy v hlavě jsou ale silnější.
Stereotypy vůči minoritě jsou natolik silné, že MfD klidně uveřejní na titulní straně zprávu o tom, že romská herečka dluží za nájem, jako by to byla v Čechách nějaká novinka a ještě nikdy nikdo neměl tu čest se s nějakým neplatičem potkat. Naproti tomu zpráva o policistovi Petru Torákovi, který utekl z Čech před rasistickými útoky do Velké Británie, mluví několika jazyky a jako policista je natolik společnosti prospěšný, že ho britská královna odmění vyznamenáním, jako by úplně zapadla.
Jestliže nyní přijel generální tajemník Amnesty International Salil Shetty do Čech, aby zkonstatoval, že jsou romské děti odsouvané do horších škol jen proto, že jsou romské, sdělil nám něco, co je evidentní. Těžko lze obhájit fakt, že každý třetí ve školách s lehkým mentálním postižením je Rom, zatímco v populaci je Romů možná tři procenta. Na to, abychom pochopili tak triviální věc, je ovšem třeba, aby přijel někdo odjinud, kdo nám to sdělí. Je zbytečné urážet se a říkat „u nás to tak není“ a „naše škola je jiná“, nebo „naše vláda situaci zlepšila“.
Segregace a šikana
Určitě se řada věcí změnila k lepšímu, faktem ale zůstávají čísla, která hovoří jasně, a výzkumy, které dokazují, že romské děti ve Velké Británii nebo ve Skandinávii v prostředí, kde je nikdo od počátku nepodezírá z nepatřičnosti, obstojí úplně stejně jako ostatní. Proto jsou slova segregace, diskriminace a šikana na místě.
Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) se ve včerejších Událostech a komentářích na ČT 24 pozastavil nad tím, že českou realitu pojmenoval „ten pán z Indie“. Moderátor David Borek ho správně opravil, že to nebyl „pán z Indie, ale vysoký činovník Amnesty International“. Jen z téhle věty je celá bída, marnost a trapnost situace úplně zřejmá. Co je tím vlastně myšleno – „pán z Indie”“ – třeba celosvětově proslulý spisovatel Salman Rushdie, nebo Mahátma Gándhí, kterému se pro jeho politiku nenásilí klaněl téměř celý západní svět? Neměl by se ministr školství vrátit nazpátek do školy? Nejlépe do nějaké smíšené, kde budou kromě Romů a jejich vzdálených příbuzných Indů třeba také židovské, muslimské a křesťanské děti, tak jak je to normální ve všech normálních zemích světa.
