KOMENTÁŘ / Okamurova rasistická kampaň vzbudila znovu pozornost kvůli policejnímu vyšetřování. Není ale ani zdaleka jediným projevem tohoto typu na české politické scéně. Už Miroslav Sládek pronášel v devadesátých letech své nehorázné rasistické výroky. Tehdy budil pohoršení a bylo známkou vkusu se s ním nebavit. Ještě když Jiří Čunek těsně před volbami vystěhoval Romy za město, vzbudilo to ve většině odpor. Ale jeho to vyneslo do křesla starosty a předsedy KDU-ČSL.
O necelých dvacet let později je veřejný prostor doslova zaplevelen mnohem nechutnějšími výroky. Nikdo už se nad nimi ani nepozastavuje. Bezedná studnice lží senátorka Jana Zwyrtek Hamplová může klidně prohlásit segregaci romských dětí za rozumný krok. Dochází těm, kteří podobným postojům tleskají, či je dokonce sami šíří, kde tyhle věci končí?
Asi každý vidí, jak velký vliv mají na hrubnutí společenské diskuse sociální sítě. Na nich, v anonymním kyberprostoru, se z mnoha lidí stávají hrdinové. Neberou si servítky a nejdou pro urážku daleko.
Hlupáci, lháři a hlavně demagogové si najednou uvědomili, že mají možnost předestřít své zvrhlé názory širokému publiku. A především napříč celým světem najít podobně postižená individua, s nimiž se vzájemně ubezpečí, že Země je opravdu placatá nebo že v semaforu je skrytý zelený a červený panáček. Ještě větší zvrhlíci pak mohou snadno šířit nesmysly o tom, jak je nějaká rasa méněcenná. Skoro nechci ani domýšlet, co by se stalo, kdyby Sládek působil v éře sociálních sítí. Jeho výrok o tom, že „Romové by měli být trestně odpovědní od narození, neboť to je jejich největší zločin“, by měl mnohem děsivější dynamiku.
Jedno české pořekadlo zní, že „na každého jednou dojde“. Ještě pregnantněji to říká notoricky známá báseň, připisovaná německému protestantskému teologovi Martinovi Niemöllerovi. V jedné z mnoha citovaných verzí zní česky: „Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista; Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid; Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář; Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant; Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ Sám Niemöller občas skupiny obměňoval.
Rasismus, xenofobie či nenávist obecně nemají hranice. Stále musí mít svůj cíl, takže když je jeden „nepřítel“ zlikvidován, přijde na řadu další. A další. Je otázkou času, kdy budeme obětí honu my sami. Kvůli rase, vyznání, sexuální orientaci, nebo klidně proto, že nosíme brýle. Když necháme nenávist krmit se na obětech a bobtnat, nezastaví se na hranici „kde nám to ještě nevadí“. To je přesně ten důvod, proč nesmíme nechat takové věci bez povšimnutí. Nemůže připustit, že se vrátíme o století či víc zpět v čase do doby, kdy se i ve slušné společnosti mluvilo o negrech, cikánech nebo buzerantech. Protože nejenže se tak zbytečně připravujeme o obrovský lidský potenciál, ale především, dalším na řadě může být kdokoli.
Ubližovat lidem je nechutné. Je jedno, z jakého důvodu
Dnes již naštěstí bývalá místostarostka ostravského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Alena Pataky (ANO). „Mentalita Romů se od 13. století nezměnila, protože jsou geneticky vybaveni úplně jinak. Oni nemají cíl ve svém životě se vzdělávat. Oni mají úplně jiné cíle,“ řekla Pataky v rozhovoru pro server Okraj.cz. Jsou všichni Romové stejní a podobní si jako vejce vejci? Jistě že ne. Nenávist vůči Romům je v české společnosti bohužel dlouhodobě tolerovaná a přijímaná. V posledních měsících se podobně začíná obracet i proti u nás žijícím Ukrajincům. Těch je u nás dnes podobně jako Romů. I mezi nimi se najdou zločinci, ale i lidé milí, čestní a přátelští.
Přesto je tu nemalá skupina lidí záměrně šířící lži a zfalšované obrázky ukazující, jak jakýsi neexistující úřad vystavil potvrzení, podle kterého bylo jakési ukrajinské matce s dětmi vyplaceno několik desítek tisíc. Ale i kdyby to byla pravda (a ne, prokazatelně není), co je na tom? Víme, v jaké životní situaci by taková rodina byla a proč by takovou dávku dostala? Netušíme nic. Ale samozřejmě, je snadnější tvrdit, že někdo čerpá „moje peníze“, než si přiznat, že nemám na jídlo, protože jsem líný nebo vše utratím za pivo a cigarety. Pokud nějaký člověk potřebuje pomoc, protože se o sebe nemůže z mnoha důvodů postarat, měl by ji dostat. Naprosto nezáleží na tom, jestli je bílý, žlutý, růžový, mluví česky, ukrajinsky nebo arabsky nebo jakého vyznává Boha.
Abychom nezůstávali jen v Česku. Velkou Británií nyní otřásá skandál s údajně liknavým vyšetřováním znásilňování malých dívek britsko-pákistánskými gangy. Konzervativní poslanec Robert Jenrick napsal pro deník The Telegraph: „A musíme ukončit masovou migraci. Ne všechny kultury jsou si rovny: přivedl nás sem dovoz statisíců lidí z cizích kultur, kteří mají středověké postoje k ženám.“ To třinácté století zřejmě fascinuje nejen ostravskou místostarostku.
Aby bylo jasno. Není žádného sporu o tom, že znásilnění malé dívky či chlapce, ale stejně tak i dospělé ženy či muže, je odporný a nechutný čin. Jeho pachatel zaslouží tvrdý trest. Jenže, ten čin není méně odporný, když bílý muž znásilní černou dívku či bílou dívku. Stejně tak je stejně odsouzeníhodné znásilnění kýmkoli z Asie, pokud násilí obrátí proti dítěti bílé, černé či žluté pleti.
Podstata zločinu se nemění. V případě, který hýbe britskou veřejností, a do kterého se namočil i Elon Musk, jde o zneužívání sociálně znevýhodněných dívek. Mnohdy pobývajících v různých ústavech či institucích. Pachatelé jsou muži z velké části pákistánského původu, muslimové, ovšem povětšinou s britským občanstvím. Ale byli mezi nimi i „čistokrevní“ Britové.
Negeneralizujme vlastní zkušenost
Anglický termín bias označuje předpojatost, či usuzování na základě zkušeností z malého vzorku. Každý z nás má jistě nějakou špatnou zkušenost. Někoho napadl cizinec, jiného Rom či Asiat, ale stejně největší počet napadení bude od bílých Čechů. Protože je nás tu logicky nejvíc. A nenechme si namluvit, že v některé „národnostní“ či „rasové“ skupině je situace horší. Mnohem více má na excesy vliv sociální status, jestli je někdo Rom, Čech nebo Pákistánec, je mnohem méně důležité. Ano, máme pocit, že o zločinech Romů, Ukrajinců či muslimů „čteme a slyšíme denně“. Možná i čtenářům tohoto textu vjel Ukrajinec agresivně autem do cesty, zažil Ukrajince chovajícího se nepřístojně či arogantně v obchodě či jinde.
Případně má špatnou zkušenost s Romy, kteří byli hluční. Já sám jsem z Děčína a mohl bych o podobných případech vyprávět. Ale zkusme si uvědomit jednu věc – Romů a Ukrajinců je nyní v Česku podobně, dohromady asi 600 tisíc. Pokud by platil tradovaný předsudek, museli bychom o jejich přestupcích či zločinech číst ne denně, ale třeba padesátkrát denně. Možná víc. Ale tak to není. Ve skutečnosti se dozvídáme jen o těch, kteří se nechovají, jak mají. O naprosté většině těch ostatních, kteří „pomáhají babičkám s taškami“ se nikdy nedozvíme ani je nepotkáme (nebo potkáme a nevíme tom). Neměli bychom ale zapomínat na to, že existují.