Maďarský premiér Viktor Orbán a slovenský předseda vlády Robert Fico FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Velmi solidní lekci dala Ukrajina zbabělé a zaostalé politice svých sousedů z Maďarska i ze Slovenska. Odstavila je od dodávek ropy odebíraných pohodlně od jedné jediné firmy z jedné jediné diktatury. Ukázalo se, že Ukrajina získala krvavě nabyté zkušenosti a uštědřila populistickým vůdcům obou národů lekci reality. Evropská unie jejich voličům podala dudlík. Uvidíme, kam se miminka přisají.
Není to problém, který by bylo možné vyřešit hned. Utéct z dekády trvajícího ruského hospodářského vlivu, z té enormní síly, spolupráce i znásilňování, z rozsahu té ohromné a cíleně vytvářené závislosti není řešitelné během týdne, měsíce ani roku. To se zdaleka netýká jen bývalého východního bloku, kterým diktátoři ruský svět či mír (podle okolností) distribuovali. Na špek Rusku skočilo i Rakousko, Francie či Německo a umím si představit, že je ten omyl vyšel dráž než dosud vynaložená podpora Ukrajiny.
To, co na Západě málokdo chápal, byl fakt, že Rusko se ke svým sousedům i partnerům chová jako matka s poruchou osobnosti. Vytváří z nich systematicky a dlouhodobě své otroky a dává jim na vědomí: buďte jako já a budete šťastní, nebo se vydáte svou cestou a pak budete trpět. Nemáte právo na volbu. V zásadě na to upomíná geniální scéna z českého seriálu Kosmo, která již brzy možná skončí v trezoru. Ve zkratce je to totiž podobné, jako když jedna země z dřívější sféry ruského vlivu zatoužila letět do vesmíru.
Když se rozpínající se Putinova říše vrhla na Ukrajinu, Evropská unie pochopila, jak složité je pro některé její novější členy donedávna přisáté k ruskému prsu odpojit od něj veškeré své průmyslové dodavatelské řetězce. A tak unie vyhlásila výjimky a přechodná období pro země, které musí z ruských spárů uniknout. To se týkalo zejména ropy, ale také některých bank a spousty důležitých firem.
Češi to pochopili, díky své vládě jednali poměrně bryskně. Maďarům a na nich v tomto ohledu závislým Slovákům (firma Slovnaft je majetkem maďarské společnosti Mol) to trvalo déle. Mohlo by se zdát, že tak trochu měli za to, že to možná nebude ani potřeba.
Být nezávislý je drahé. Být zásadový ještě dražší. Nedělat nic většinou vyjde nejlevněji. A tak Maďaři (a tak trochu i Slováci) dělali přesně tohle: vůbec nic. Jen v mezičase trolili Evropu, bránili vojenské pomoci Ukrajině, blokovali veškeré její iniciativy, čímž nepřímo přispěli ke smrti tisíců lidí na frontě, životně závislých na tom, jestli jim připutuje granát nebo zásobník. Jinak bylo skoro ticho.
Orbán si díky tomu zvykl na to, že být problémové dítě a evropský troll se mu vyplácí. Fico díky tomu zjistil, že podobný model funguje i u jeho voličů. Pomiňme teď kdy, kdo a jak často a úspěšně sabotoval úsilí Evropy a NATO, protože to hlavní mělo teprve přijít.
Kyjev, kde podle některých ani není válka, uplatnil sankce proti Rusům, kteří Ukrajince zabíjejí, naprosto rutinně. Čechů se to téměř nedotklo. Vědí, co znamenají slova diverzifikace zdrojů. Vůdce Slováků a Maďarů, kteří si dosud neuvědomili, že už jsou dospělí, to vylekalo. Tak jako vždy, když potřebovali nakojit a maminka tam nebyla, vyrazili k náhradnímu zdroji.
V hysterické hrůze z neexistujícího prsu požádali jinou ženu, k níž se sami chovali celou dobu natolik přezíravě a parazitně, až se nad tím chtělo plakat, aby jim bradavku zařídila či sama nahradila.
Ta jim ale podala jen prst (či začerněný prs, který, jak píše básník, se využívá k odstavení hltavých dítek), ale nikoli bradavku, když je odkázala na jihoevropský ropovod Adria a připomněla jim, že jsou již přes dva a půl roku staří a že posledních šest týdnů ani nezaplakali, i když si necucli. Geniální ukrajinský tah tak způsobil, že klíčoví odpůrci jejího vzdoru nyní v Evropě vypadají jako mimina.
To je podle mě způsobeno dvěma faktory. Tím prvním je samozřejmě populismus a arogance papírových představitelů Maďarska a Slovenska se slabostí pro mateřské mléko. Tím druhým je tvrdá zkušenost země, která už více než dva a půl roku bojuje o své přežití a ví, co to znamená mít pevnou stravu a ráda se o část z ní podělí.
Co si vybere Česko? Vrátí se z pozice evropského „řízka“ ke slovenské kašičce, nebo nedejbože k Putinově mléku? Evropa totiž právě jasně dala najevo, že není žádná kojná.
