Konference v Crans Montaně s ambicí vyřešit problém rozděleného Kypru a přinést tak větší míru stability do východního Středomoří měla trvat „asi týden“. Byla prodloužena do 10. července, ale skončila 7. července v půl čtvrté ráno. Její výsledek se rovná nule.

Hned za svítání vypukla tzv. „blame-game“, neboli hra na to, kdo je vinen. Řeckokyperská strana má jasno – mohou za to „neústupní Turci“, kteří odmítli přijmout její skvělé a konstruktivní návrhy. Stejně jasno má strana tureckokyperská – mohou za to řečtí Kypřané, kteří mají nehorázné a nerealistické představy o budoucnosti ostrova.

Neodpustím si poznámku, že podle údajného zdroje z delegace OSN došlo ke zlomu na včerejší večeři. Turecká strana prý „v soukromí“ připustila, že je ochotna k ústupkům pokud jde o právo na intervenci. Zdroj řekl, že „když jsme to naznačili Anastasiadesovi, okamžitě začal trvat na nulovém stavu vojska. On to prostě nechtěl. Dnešní večeře byla katastrofa a on se choval fakt hrozně.“

V tuto chvíli je dost jedno, na čí straně leží větší část viny, a je také v podstatě jedno, s jak konstruktivními a flexibilními návrhy přišel generální tajemník OSN A. Guterres. Včera večer, kdy obě strany ještě jednaly, bylo jasné, že Turci nejsou v pozici tak silné, aby mohli „tlačit“ na přijetí svých vlastních návrhů, byť nějak modifikovaných. Řecká strana se od začátku cítila být v pozici morálně silnějšího a dávala to všem znát. Když pak z Bruselu dorazily zprávy, že Evropský parlament vyzývá k přerušení negociací s Tureckem a že tentýž parlament vyzval Turecko k odsunu jeho vojenských jednotek z Kypru, bylo „vymalováno“.

Jsem přesvědčen na sto procent, že konference by dopadla stejně i bez nepřímé intervence europoslanců, jenom by asi trvala o několik dnů déle. A kdo ví, třeba by se aspoň v nějaké jednotlivosti podařilo dojít ke kompromisu. Takto jsme tam, kde jsme byli nejen před týdnem, ale před dvěma lety, kdy tato konference v podstatě začala. Nyní nezbyde než si počkat další nejméně dva roky na obnovení jednání.

Nikdo z nás neví, v jaké to bude situaci a jaké zrovna budou vztahy mezi Ankarou a Athénami. Bude ještě prezidentem Kypru Nikos Anastasiades? Bude ještě prezidentem tzv. Turecké severokyperské republiky Mustafa Akıncı, jehož mladý diplomatický tým se na současné konferenci dokonale vyučil? Kdo bude ministrem zahraničí v Řecku? Emotivní a nepředpověditelný Nikos Kotzias? A kdo v Turecku? Schopný a Evropanům dobře známý Mevlüt Çavuşoğlu? A kdo bude prezidentem Turecka? Nejspíš R.T. Erdoğan, od něhož se řeckokyperská komunita nedočká žádného slitování.

Co se bude dít nejen na ostrově, ale především v jeho těsném sousedství? Že nemá přímé sousedy? Nemá, ale v moři kolem ostrova jsou zásoby ropy a plynu, jejichž skutečný rozsah ještě není znám. Turci z Turecka si nárokují svůj podíl a stejně si jej nárokují kyperští Turci. Zájmy v oblasti mají velké ropné firmy, má je tam Izrael, Velká Británie, Rusko i USA.

Všechny tyto problémy mohly být postaveny do úplně jiného kontextu, pokud by se podařilo usmířit nesmiřitelné. Tak snad zase někdy příště.