Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ústavní soud rozhodl o zrušení části volebního zákona, kdy kombinace metody přepočtu hlasů na mandáty s nynějšími volebními okrsky nesplňovala podmínku rovnosti hlasu. Různou váhu hlasu dokládá i současný stav, kdy největší strana potřebovala na jeden mandát zhruba 19 tisíc hlasů, zatímco nejmenší strany potřebovaly na jeden poslanecký mandát více než dvakrát tolik. I proto považuji rozhodnutí, které pomůže narovnat volební systém, za správné.
Každý volič by nyní měl mít stejnou váhu hlasu bez ohledu na to, ve kterém kraji žije. Ústavní soud k tomu zrušil aditivní klauzuli pro koalice, kdy například trojkoalice potřebovala 15 procent hlasů místo 5 procent. Do voleb ovšem nezbývá mnoho času, a tak rozhodnutí soudu může způsobit problémy při hledání dohody, které by mohly vést až k ústavní krizi.
Se změnou volebního zákona musí souhlasit obě komory parlamentu, poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat senát. Pokud by se před volbami nepodařilo najít dohodu, nebylo by možné určit způsob rozdělení mandátů politickým stranám, a konání voleb by se tak mohlo stát zbytečným. Po skončení mandátu poslanců by sněmovna přestala fungovat a většina pravomocí by přešla na senát a dosluhující vládu. Bez souhlasu neexistující sněmovny by ovšem již nešlo změnit volební zákon. Co by následovalo dále, není jasné, proto je zásadní najít kompromis, který schválí současná sněmovna i senát. Fakticky se nabízejí tři možnosti novely volebního zákona vyhovující nálezu Ústavního soudu.
První možností je zachování nynějších volebních krajů a změna výpočtu mandátů. Jednalo by se o nejjednodušší možnost, protože by se měnil pouze výpočet Českého statistického úřadu, zatímco zbytek by pro voliče, politické strany i veřejnou správu zůstal stejný. Poměrnou možností by bylo nejdříve vypočítat mandáty pro jednotlivé politické strany, které překročily požadované kvórum, a teprve následně rozdělit mandáty do krajů. Zde existuje množství variant, jak by takový přepočet mohl vypadat. Některé z poměrných možností, které by vyhovovaly nálezu Ústavního soudu, modelujeme pro minulé volby na webu volebnimodely.pirati.cz. Jako Piráti jsme již ve sněmovně pro změnu na Hagenbach-Bischoff používaný před opoziční smlouvou a doplněný o způsob rozdělení zbytkových mandátů v roce 2018 hlasovali.
Druhou možností je zvětšení volebních obvodů tak, aby každý volební obvod měl zhruba jeden a půl milionu voličů a dosahoval tak na alespoň 20 mandátů. Tímto způsobem by mohl být i zachován nynější přepočet na mandáty, protože by všechny kraje byly dostatečně velké, aby v nich ke znevýhodnění menších stran nedocházelo. Tomio Okamura navrhuje rozdělení na 8 volebních obvodů podle regionů soudržnosti. Další variantou je například rozdělení podle soudních krajů.
Poslední možností je vytvořit z České republiky jeden volební obvod. Voliči by tak dostali místo malých volebních lístků větší plachty, kde by bylo všech 200 kandidátů dané strany. Tato možnost by omezila přímou demokracii, protože vykroužkování by bylo výrazně těžší. Na Slovensku tento model vede k tomu, že je nadměrně zastoupen počet poslanců z hlavního města a naopak z některých oblastí země poslanci nejsou.
Poměrný volební systém, kde každý hlas voliče bude mít stejnou váhu, je správný. Shodně se vyjadřuje i Ivan Bartoš na rozdíl od Andreje Babiše, i přestože negativní dopad na počet mandátů dle stávajících preferencí by byl zhruba stejný u hnutí ANO i koalice Pirátů se Starosty. Jako Piráti se budeme jistě snažit najít shodu, protože nechceme v Česku ústavní krizi.
Autor Tomáš Martínek je poslancem za Piráty.
