ANALÝZA / V Polsku se schyluje k souboji dvou těžkých vah tamní politiky – k souboji dvou politických dinosaurů Jarosława Kaczynského a Donalda Tuska. Ve Varšavě se sešly statisíce podporovatelů opoziční Občanské platformy. Ve stejný den se na programový sjezd vládnoucí strany Právo a spravedlnost v Katovicích sjeli za podpory veřejnosti členové vlády. Na pozadí vyhrocené volební kampaně, která hýbe polskou společností, spolu soupeří právě fakticky nejmocnější muž Polska Jarosław Kaczynski a jeho odvěký rival Donald Tusk.

Polská opozice reprezentovaná Donaldem Tuskem, bývalým předsedou Evropské rady a současným lídrem Občanské platformy, uspořádala v neděli ve Varšavě a dalších městech masová shromáždění. Dva týdny před volbami, ve kterých Poláci rozhodnou o tom, kdo usedne v 460členném Sejmu a stočlenném Senátu, měl „Pochod milionu srdcí“ ukázat jedinou věc – můžeme porazit PiS.

„Nikdo nemůže zastavit tuto sílu. Obr se probudil,“ prohlásil Tusk před obrovským davem s vlajkami Evropské unie a Polska v centru Varšavy. „Ať si nikdo z vládnoucího týmu nedělá iluze: Tato změna k lepšímu je nevyhnutelná,“ pokračoval. „Když vidím ty statisíce usměvavých tváří, cítím, že se blíží rozhodující okamžik v dějinách naší země,“ dodal Tusk za jásotu a skandování davů.

My, Naród. Nasza Ojczyzna. Nasz sztandar. pic.twitter.com/eiAwBVAeDs

— Donald Tusk (@donaldtusk) October 1, 2023

Polská veřejnoprávní televize TVP, která se podle některých pozorovatelů stala hlásnou troubou vládní strany PiS, odhadla s odkazem na policii účast na opozičním pochodu na přibližně sto tisíc lidí. Naopak zpravodajský web Onet.pl tvrdí, že se počet účastníků blížil milionu, a odhaduje, že v centru Varšavy mohlo být 600 až 800 tisíc lidí. Mluvčí varšavské radnice potom počet účastníků odhadl přibližně na milion.

„Kdyby měla policie pravdu a v ulicích Varšavy byly skutečně desetitisíce lidí, vypadalo by to špatně. Těchto několik set tisíc lidí však pocházelo v podstatě z celého Polska. Brzy se vrátí do svých měst a budou o tom mluvit. Myslím, že by to mohlo mít skutečně lavinový efekt,“ předpověděl politolog Radosław Markowski s tím, že opozici nemůže pochod uškodit. Otázkou ale je, zda se masová akce s cílem podpořit opoziční Občanskou platformu nekonala moc brzy. Do voleb zbývá ještě necelých 14 dní.

Myslím, že by to mohlo mít skutečně lavinový efekt.

Opozice tak alespoň doufá, že nedělní pochod bude tím největším za poslední desítky let. Už v červnu pořádala podobný pochod. Ten tehdy přilákal zhruba půl milionu lidí. Tusk a jeho Občanská platforma ale čelí mnoha překážkám. Jednou z nich je například i rozdělení polské opozice. K nedělní demonstraci se sice připojila strana Nová Levice. Pravostředová Třetí cesta, která bojuje o podobné voliče jako Občanská platforma, se ale rozhodla na pochodu nepodílet.

V polském kontextu, kde se dlouhé roky na premiérských křeslech střídají zástupci dvou stran, je však důležitější než spolupráce opozice to, že Tusk a jeho partaj čelí mocnému protivníkovi a vládním silám, které ho líčí jako neloajálního vůči národu.

Reakce PiS? Merkelová a migranti

Opozice nebyla jediná, která chtěla v neděli ukázat svoji sílu. Zatímco Tusk ve Varšavě ukazoval, že Poláci mají touhu rozejít se s PiS, vládní představitelé byli v jednom z největších průmyslových center v Polsku – v Katovicích –, kde varovali před nebezpečím v případě vítězství Občanské platformy a jejích spojenců.

„Bojujeme za energetickou a ekonomickou bezpečnost. Polská ekonomika roste a nezaměstnanost je jedna z nejnižších v Evropské unii,“ chlubil se předseda polské vlády Mateusz Morawiecki. „15. října budou na stole dvě vize naší vlasti – polská vize Jarosława Kaczynského a německá vize Donalda Tuska,“ zdůraznil předseda polské vlády.

Jest moc 💪 najlepszy lider!#BezpiecznaPolska pic.twitter.com/hDwpdi1MQY

— Stanisław Karczewski (@StKarczewski) October 1, 2023

Právě Kaczynski si na akci vládní strany Právo a spravedlnost nebral vůbec servítky. „Za vlády Tuska bylo Polsko podřízeno vnějším silám, zejména dvěma: Německu a Rusku,“ řekl. Tuska rovněž obvinil, že v době své vlády ohrozil polskou bezpečnost omezením prostředků pro armádu.

Morawiecki ale Tuska také nešetřil. Chtěl prý do Polska umístit desítky tisíc migrantů a učinit ze země druhou Lampedusu – italský ostrov, který se stal symbolem přílivu migrantů do Evropy. Lídra opoziční Občanské platformy pak označil za politického manžela bývalé německé kancléřky Angely Merkelové.

Migrace jako hlavní téma voleb

Právě migrace je jedním z hlavních témat předvolební kampaně. Ta je v Polsku podobně vyhrocená, jako byla na Slovensku, než sobotní volby ovládla strana Směr-SD bývalého premiéra Roberta Fica. Migrace je v Polsku podle politického analytika Andrzeje Bobinského využívána k budování emocí a mobilizaci voličů. Strana PiS, která je u moci od roku 2015, v kampani mimo jiné slibovala, že udrží migranty mimo Polsko, což je prý klíčové pro národní bezpečnost.

Debata o migraci se ale za poslední tři roky dramaticky změnila. Hlavním důvodem jsou dvě migrační vlny, které propukly přímo na polských hranicích.

První z nich odstartovala už v roce 2021. V té době se tisíce uprchlíků a migrantů, zejména z Blízkého východu a subsaharské Afriky, pokoušely o přechod z Běloruska. Druhá vlna začala v o rok později, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu a spustilo tak uprchlickou vlnu do Polska, které přijalo zhruba milion uprchlíků, i do dalších států.

První krize se podle Rafala Pankowského, polského sociologa, politologa a vedoucího Střediska pro monitorování východní Evropy asociace Never Again, chopily pravicové strany a začlenily ji do existujícího narativu zaměřeného na vyvolání strachu z invaze mimoevropských uprchlíků. U druhé krize ale stejný odpor nenastal, protože podpora ukrajinských uprchlíků byla cítit napříč politickým spektrem.

Obavy z masové migrace z mimoevropských, především muslimských zemí nepodněcují ale jen pravicové strany. Na migrační kartu sází i Donald Tusk, když v červenci kritizoval vládu PiS za zapojení do migračního paktu Evropské unie. Ten podle něj „umožní ještě většímu počtu lidí přijít ze zemí jako Saúdská Arábie, Indie, Írán, Katar, ze Spojených arabských emirátů, Nigérie a Pákistánské islámské republiky“.

V reakci na nepokoje ve Francii, které vyvolalo zabití 17letého teenagera alžírského a marockého původu, Tusk ve videu na sociální síti X prohlásil: „Poláci musí znovu získat kontrolu nad touto zemí a jejími hranicemi.“

15. října budou na stole dvě vize naší vlasti – polská vize Jarosława Kaczynského a německá vize Donalda Tuska.

Právo a spravedlnost, která v kampani na téma migrace výrazně sází, se navíc v nedávné době zapletla do skandálu, který s migrací souvisí. Ve zkratce jde o nesrovnalosti s vydáváním víz ke vjezdu do Polska. Polské úřady v posledních letech totiž vydaly více pracovních víz než jiné státy Evropské unie. Druhou rovinou kauzy je podezření, že náměstek na ministerstvu zahraničí za PiS měl tlačit na konzuláty, aby vydaly desítkám až stovkám lidí schengenská víza podle jeho jmenných seznamů.

Donald Tusk ucítil šanci a označil aféru za největší polský skandál 21. století. „V Polsku není žádný problém s nelegálními přistěhovalci,“ reagoval na jeho slova premiér Mateusz Morawiecki a obvinil opozičního vůdce z pokusu vytvořit alternativní falešnou realitu. To ukazuje jen to, jak se polská předvolební kampaň vyhrocená. V zemi ale roste i nespokojenost s ukrajinskými uprchlíky.

Koaliční partner, který brojí proti ukrajinizaci Polska

Právě na částečně protiukrajinskou kartu sází další strany. Za vítězstvím ve volbách si ale jde Právo a spravedlnost Jarosława Kaczynského. Občanská platforma Donalda Tuska je na druhém místě a ztrácí 8 procentních bodů. Vyplývá to z takzvaného modelu poll of polls, který zveřejňuje server Politico. Model nenahrazuje jednotlivé průzkumy agentur, ale vychází z nich při detailních propočtech celkového váženého průměru pro každou ze stran.

Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) bude 15. října usilovat o třetí volební období. Na třetím místě se v průzkumech pohybuje Konfederace spolupředsedy Slawomira Mentzena.

Krajně pravicová strana by mohla rozhodovat v povolebních vyjednáváních a pomoct Morawieckému s udržením u moci. Ačkoli je PiS v průzkumech veřejného mínění na prvním místě, nemá dostatečnou podporu, aby sama získala absolutní většinu. To znamená, že potřebuje koaličního partnera, a nejpravděpodobnějším kandidátem je právě Konfederace. Ta už dříve zahájila kampaň proti tomu, co označuje za ukrajinizaci Polska, a v povolebním vyjednávání by se její členové mohli snažit o snížení podpory Polska Kyjevu.

Podpora Konfederace ale podle volebních modelů mírně klesá. O vítězi se tak bude určitě rozhodovat mezi Právem a spravedlností a Občanskou platformou.

Kaczynski versus Tusk

Na jedné tak stojí zarytý konzervativec a starý mládenec. Neumí žádný cizí jazyk a žije s kocourem. Proti němu stojí otec dvou dětí a liberál. V čele Evropské rady provedl sedmadvacítku finanční a migrační krizí. Předvolební kampaň se v Polsku nese právě v tomto duchu – v duchu souboje mezi předsedou PiS Jarosławem Kaczynským a lídrem opoziční Občanské koalice Donaldem Tuskem.

Jejich politická rivalita trvá už dvacet let. Politická scéna je v Polsku do jisté míry zakonzervovaná. O vítězství ve volbách soupeří právě jejich dvě strany a třetímu subjektu se do tohoto souboje vlomit dlouhodobě nedaří. To potvrzují i letošní volby. PiS podle průzkumů míří za ziskem kolem 38 procent. Občanská platforma ztrácí osm procentních bodů. Další tři strany se pohybují kolem deseti procent. Souboj Kaczynského s Tuskem v Polsku nahradil soupeření mezi postkomunisty a Solidaritou.

Jejich rivalita ale není jen osobní, jde i o ideologický střet. Tusk je zastáncem Evropské unie, ve které působil na jednom z nejvyšších postů. Za jeho působení ve funkci premiéra Polska došlo k hospodářskému růstu. Občas si zahraje fotbal, což mu například v roce 2009 udělalo pár nových vrásek na čele, když místo hlasování běhal po trávníku a později musel zaplatit pokutu 300 zlotých. Naopak Jarosław Kaczynski je euroskeptik. Právě tato propast definuje polskou politiku. Tuskova Občanská platforma představuje liberálnější, proevropský postoj a Kaczynského PiS prosazuje konzervativnější, nacionalistický přístup.

Rivalita mezi oběma silnými vůdci sílila. Osobní útoky nejsou výjimečné. Například letos v srpnu Kaczynski prohlásil, že Tusk je čirým zlem. Právě taková rétorika je důkazem osobní nevraživosti mezi oběma politiky. Donald Tusk byl navíc premiérem v době, kdy při letecké havárii u Smolenska zemřel tehdejší polský prezident Lech Kaczynski, dvojče Jaroslawa Kaczynského. Ten Tuska při mnoha příležitostech obvinil, že tají údajnou ruskou účast na leteckém neštěstí. Podezření se ale nikdy nepodařilo prokázat.

Oba mají navíc zcela jinou vizi Polska. Tusk chce užší Evropskou unii, liberální hospodářskou politiku a sekulárnější a liberálnější společnost. Kaczynski zase mluví o Evropě národních států, chce hospodářskou a sociální politiku, která by byla více rovnostářská a intervencionistická, a kulturní konzervatismus, který by chránil roli katolické církve i polské historie.

Konečné zúčtování se blíží

O výsledku voleb rozhodnou jak jinak než voliči. Jisté je ale asi jedno. Pro dva politické dinosaury – Jarosława Kaczynského, který v červnu oslavil 74. narozeniny, a o osm let mladšího Donalda Tuska – to bude jejich poslední souboj. Ten také může podle některých západních médií rozhodnout o dalším směřování Polska a jeho budoucnosti v Evropě.

Vládnoucí PiS chce spolu s volbami rozhodovat i v referendu. „Jste pro přijímání tisíců uprchlíků z Afriky a Blízkého východu na základě nařízení evropské byrokracie?“ zní jedna z otázek. Právě ta, jak se zdá, míří přímo proti Tuskovi. Otázky mají opozičního lídra označit za hrozbu pro polskou bezpečnost, suverenitu a prosperitu.

Den zúčtování není jen politickou podívanou. Důsledky může mít i pro polskou demokracii. Rétorika politiků ukazuje na propast mezi nimi, ale i na širší rozdíly v polské společnosti. Zúčtování mezi Tuskem a Kaczynským je víc než jen osobní spor. Je to zkouška polské demokracie.