Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Novodobí disidenti svobody slova dost připomínají ten vtip, jak se vnouček ptal dědečka, jestli ještě chodí na ty schůzky někdejších partyzánů. „Už ani ne, já ty nové tak neznám.“ Oč méně u nás někomu hrozí postih za vyjevení názoru (v podstatě nehrozí vůbec, pokud někdo nepopírá, neschvaluje a neomlouvá genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti), tím víc jsou na svou „odvahu“ hrdí. Teď třeba Institut Václava Klause.
„Společnost pro obranu svobody projevu ve středu 20. listopadu 2024 v divadle Royal na pražských Vinohradech poprvé udělovala své výroční Ceny za svobodu projevu za rok 2024. Cena je určena institucím, projektům a jednotlivcům, které se dlouhodobě staví na podporu ubývající svobody slova a proti snahám o její omezování,“ píše na stránkách IVK Jiří Weigl.
Kdo jsou ti udatní bojovníci? To se taky dozvíme. Kromě IVK ještě týdeník Echo24, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), které se podle Weigla „významně angažovalo proti covidové hysterii“. Z takzvaných osobností to byli profesor Jiří Beran, MUDr. Lukáš Pollert, profesor Petr Drulák a Cecílie Jílková. Blouznění těchto osob není třeba moc představovat. Pokud jde o posledně jmenovanou, je třeba autorkou publikace „Najím se a zhubnu! Recepty na celý rok“, což je jistě odvážné, ale nejspíš je ještě odvážnější, když napsala, že „největší reklamu Putinovi dělá za naše peníze Otakar Foltýn“.
Zatím nebyla zatčena.
Ředitel IVK Jiří Weigl píše, že svoboda projevu je „zásadní pro existenci svobodné společnosti“, a proto Klausova instituce „všechny dnešní tendence, které směřují k omezení svobody slova a postupného zavádění cenzury, zásadně odmítá a bude i nadále proti těmto hrozbám rozhodně vystupovat“.
Kdo je hrozbou, o tom bychom mohli diskutovat. Zkusme jeden konkrétní příklad.
Pokud jde o Weiglem zmíněnou „covidovou hysterii“, podle oficiálních údajů na covid-19 zemřelo ve světě asi sedm milionů lidí, takže skutečné číslo bude vyšší. Násobný bude počet těch, kdo mají trvale nebo dlouhodobě poškozené zdraví. Ve Spojených státech přišlo kvůli covidu o život jeden milion dvě stě tisíc lidí a u nás 43 tisíc. Sotva zemřeli na hysterii. Někteří z nich ovšem nejspíš zemřeli kvůli tomu, že o „covidové hysterii“ mudrci jako Václav Klaus v rámci svobody slova (a svobody žvástu) vykládali.
Vykládat nesmysly o covidu a vakcínách ohrožuje člověka na jeho fyzickém životě. Kromě toho lze ovšem jako pomyslný virus napadnout zevnitř společnost a stát. Pokud Václav Klaus sdílí názor, že Rusko bylo k invazi na Ukrajinu vyprovokováno „Západem v čele s USA“, obviňuje v podstatě za všechny ty mrtvé, za spáchané zločiny a porušení mezinárodního práva především představitele našeho politického systému. Ten stíhá zdrcující kritikou, zatímco pro ruský fašistický režim Vladimira Putina má laskavé pochopení.
Když Klaus považuje ruský teroristický útok ve Vrběticích za vykonstruovanou kauzu vlády (tehdy Andreje Babiše a ČSSD), obviňuje vedení vlastní země z fatální lži a vyviňuje Rusko. „Naší vládě a s ní spjaté pseudoopozici dochází, že covidem nelze strašit lidi do nekonečna, a proto zoufale hledaly jiného vykonstruovaného strašáka, který by lidi udržel ve strachu… Vědí dobře, že vylekaným lidem se vládne snadněji. Prosím, už toho nechte. Mělo by vám jít více o naši zemi než o sebe,“ tvrdil laureát Puškinovy ceny udělované diktátorem Vladimirem Putinem.
Tohle všechno Klaus provozuje, aniž by se mu cokoli stalo, zatímco v Rusku byl opoziční politik Boris Němcov zastřelen na ulici poblíž Kremlu a Alexej Navalnyj náhle zemřel v lágru. Zastřeleni byli „neznámými pachateli“ byli i někteří novináři kritizující kremelský režim. Psát pravdu o válce na Ukrajině je trestné, stejně jako je trestné považovat pakt Ribbentrop-Molotov za nechutné spojení dvou totalitních režimů, které ruku v ruce začaly druhou světovou válku napadením Polska ze dvou stran. Vášnivý boj za svobodu slova v zemi, která Klause vyznamenala, jsme u exprezidenta nějak nezaznamenali.
Nic se neděje ani účastníkům sedánky nazvané „konzervativní kemp v Samechově“. O svobodu slova se přišly starat známé tváře. Alexandr Vondra (ODS), Jan Zahradil (ODS), Patrik Nacher (ANO), Ondřej Dostál (Stačilo!), Jiří Kobza (SPD), Radek Vondráček (ANO), Aleš Juchelka (ANO), Petr Macinka (Motoristé), Daniela Kovářová, Pavel Tykač (uhlobaron), Dalibor Balšínek (Echo 24), Marek Stoniš (TO), Roman Joch, Michal Semín, Ladislav Jakl, Pavel Matocha, Ivo Budil, Martina Kociánová (Radio Universum, laureátka ceny spolku Sisyfos Bludný balvan) a Jana Jochová (Aliance pro rodinu).
Nezdá se, že by na ně údajné „postupné zavádění cenzury“ nějak tíživě dolehlo, byť by u nás někteří jedinci mohli být dost podezřelí z popírání nebo omlouvání (ruských) válečných zločinů a zločinů podle lidskosti.
Pokud by někdo rád, „abychom to měli jako v Americe“, je dobré připomenout, že první dodatek ústavy USA o svobodě projevu se nevztahuje třeba na podněcování k násilí, pomluvy a urážky na cti, obsah považovaný za obscénní a ohrožení veřejné bezpečnosti a chování omezující práva jiných osob, například obtěžování a pronásledování. Donald Trump ovšem už během své kampaně mluvil o možnosti odebírat vysílací licence, protože se mu znelíbila jedna televizní stanice, takže se možná dočkáme zajímavého vývoje. Nejsme si jisti, že „konzervativci“, „vlastenci“ a bojovníci za národní stát a suverenitu proti zlému Bruselu něco Trumpovi důrazně vytknou. Zatím jsme to nezaznamenali ani v případě řádění Roberta Fica a Viktora Orbána proti médiím.
Kdyby se nějaká vláda slepená dejme tomu z ANO, SPD a všelijak pojmenovaných komunistů pustila do svobody médií u nás, rádi Václava Klause s jeho institutem uvidíme, jak se všichni připoutávají před ministerstvem vnitra ke klice a protestují. Aby jim nebyla dlouhá chvíle, mohli by si u toho číst manifesty na obranu svobody slova z Parlamentních listů a tiskoviny nazvané stejně jako horor Stephena Kinga TO.
Něco nám ale říká, že neuvidíme nic. Možná už neuvidíme ve funkci ani Otakara Foltýna.
