Pokles příjmů z exportu ropy a plynu je pro Rusko zdrcující. Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Od 5. prosince vstoupilo v platnost embargo na námořní dodávky ropy z Ruska do Evropské unie tankery a začal platit cenový strop na ruskou ropu stanovený Evropskou unií, zeměmi G7 a Austrálií. Embargo na ruskou ropu schválila Evropská unie již koncem května. Omezení se nevztahují na Maďarsko, Bulharsko, Slovensko, Českou republiku a Chorvatsko napojené na ropovod Družba. Ačkoliv se ruští představitelé tváří, že jejich země tím nebude nijak zasažena, čísla zřejmě ukazují pravý opak.
Ivan Jakunin na telegramovém kanálu Kommersant píše, že Evropská unie nakonec nepřistoupila na radikální polský scénář, podle něhož barel nesměl stát více než 30 dolarů, a strop byl nakonec stanoven na 60 dolarů. Moskva pak prohlásila, že s tím nebudou žádné problémy. Jakunin cituje Vladimira Putina, podle kterého je rozhodnutí sice škodlivé, ale rozpočtové příjmy tím neutrpí. Jenže pak to rozebírá na konkrétních číslech, jako by to byla školní úloha.
„V době míru jsme měli: cena 75 dolarů za barel, 75 rublů za dolar, produkce asi 10 milionů barelů denně a primární náklady na tuto produkci se pohybují kolem 40 dolarů v závislosti na projektu. Denní zisk v rublech v takovém případě činí 26 miliard. Roční produkce by činila 9,5 bilionu rublů,“ píše.
„Co máme nyní: produkce zůstává na stejné úrovni, primární náklady také, ale dolar má nyní hodnotu 60 rublů a cena je omezena na 60 dolarů. Denně přichází 12 miliard rublů. Za rok tedy 4,3 bilionu rublů. To znamená, že zisky klesnou o více než polovinu,“ konstatuje autor s tím, že ztráta kvůli unijnímu opatření je skutečně velká.
A to ještě není všechno, protože z dlouhodobého hlediska vypadá situace ještě znepokojivěji. „Ministerstvo energetiky otevřeně a opakovaně varovalo, že konvenční ložiska jsou vyčerpána, že je třeba těžit v nových ložiscích, což je nákladné a náklady porostou. Kromě toho Rusko může kvůli odmítnutí dodávek paliva do znepřátelených zemí, které zavedly strop, snížit těžbu, což Putin potvrdil. Takže i proměnné zachované pro tento bouřlivý rok budou v budoucnu hrát proti ruskému rozpočtu,“ píše Jakunin. Dodává, že rozpočet na tom není dobře už dnes.
Dne 28. září předložilo ministerstvo financí Státní dumě návrh, ve kterém je pro letošní rok plánován deficit ve výši 0,9 procenta HDP. O dva měsíce později se ukazuje, že je to o něco vážnější: dvě procenta HDP. A to s ohledem na to, že již nyní ministerstvo financí vynakládá prostředky, které byly určeny na příští rok. Řečeno ještě jasněji, letošní rozpočet bude mít lepší čísla díky tomu, že se už utrácejí peníze, které se měly utrácet až v roce příštím.
Potíže nebude mít Rusko jen s cenami. V platnost vstoupil také takzvaný pojišťovací bojkot ruské ropy – pojišťovny nesmějí poskytovat pojišťovací služby společnostem, jejichž tankery převážejí ruskou ropu v rozporu s cenovým limitem.
Příjmy z vývozu ropy a plynu jsou pro ruskou ekonomiku významné. Ruský ropný a plynárenský průmysl se v období od dubna do června 2022 podílel na hrubém domácím produktu (HDP) země 20,2 procenta. To představovalo mírný pokles ve srovnání s maximální úrovní 21,7 procenta v prvních třech měsících roku.
Cílem embarga a cenového stropu je zasáhnout finance Moskvy, které se využívají na válečné tažení proti Ukrajině. Zároveň chtějí zabránit prudkému nárůstu cen ropy, k čemuž by mohlo dojít, pokud by byla ruská ropa náhle stažena ze světového trhu.
Debata o výši stropu byla složitá. I hranice 50 dolarů by byla stále nad ruskými náklady na těžbu, které se pohybují mezi 30 a 40 dolary za barel, což by Moskvu motivovalo k dalšímu prodeji ropy jen proto, aby nemusela omezovat vrty, které lze jen těžko znovu spustit. Robin Brooks, hlavní ekonom Institutu pro mezinárodní finance ve Washingtonu, na twitteru uvedl, že 30dolarový strop by „způsobil Rusku finanční krizi, kterou si zaslouží“.
Spory o to, kde stanovit strop, zdůraznily neshody ohledně toho, jaký cíl sledovat: poškodit ruské finance, nebo zkrotit inflaci, přičemž USA se přiklonily na stranu kontroly růstu cen. I 60 dolarů se ale považuje za lepší než nic, a navíc je to aspoň pojistka, aby Rusko nezačalo hodně vydělávat, kdyby ceny ropy stouply.
Rusko se může pokoušet o různé způsoby, jak si s opatřeními poradit, třeba prodávat ropu mimo účetnictví pomocí tankerů s nejasným vlastnictvím, stejně jako Venezuela a Írán, přečerpávat ji z jedné lodi na druhou a míchat s ropou podobné kvality, aby se zamaskoval její původ. To by ale znamenalo různé potíže a zdržení.
Zatím se zdá, že i přes zdůrazňování opaku bude ruská ekonomika embargem a cenovým stropem citelně postižena.
