Ještě je brzy hodnotit naplňování dohody mezi Evropskou unií a Tureckem, která vstoupila v platnost 4. dubna. Je sice důležitým krokem k řešení migrační krize, ale už nyní je zjevné, že nemůže být všespasitelná a svoji roli budou hrát další významné faktory.

[ctete]53685[/ctete]

Uzavření balkánské cesty obdobou „plánu B“

Klíčovým zlomem je uzavření balkánské cesty přes Makedonii, které v této chvíli výrazně zredukovalo počet běženců vstupujících do schengenského prostoru. Znamená de facto samovolné spuštění obdoby „plánu B“, který nedávno prosazovala visegrádská čtyřka včetně České republiky. Je to první vážně míněný krok k ochraně vnější evropské hranice, i když jej v tomto případě supluje země, která není součástí Evropské unie.

Pokud současně začne fungovat návratová politika z Řecka do Turecka, i když způsob „jeden uprchlík za jednoho“ je diskutabilní, mohl by být do značné míry řešen problém živelné nelegální migrace přes Egejské moře. Aktuální zprávy však naznačují, že Řecko stále není na tento model personálně připraveno a tento proces pozdrželo o dva týdny. Hlavně z toho důvodu, že běženci z obav před vyhoštěním začali v Řecku masově žádat o azyl.

Skepsí vůči funkčnosti dohody s Tureckem se netají zejména Rakousko, což potvrdil kancléř Heinz Fischer. „Zda to bude úspěšné? Jsem skeptický,“ prohlásil Fischer koncem března v pořadu Mittagsjournal rozhlasové stanice Ö1. „V Turecku se momentálně děje více věcí, které se mi nelíbí,“ vysvětlil v narážce na porušování lidských práv v Turecku. „Čím horší ovšem bude situace v Turecku, tím těžší bude považovat takovou dohodu za úspěšnou součást uprchlické politiky.“

Ostatně Rakousko začalo už dříve postupovat samostatně. Zavedlo roční limity na počet přijímaných žádostí o azyl. V květnu chce zrychlit azylové řízení a zesílit ochranu svých hranic. Armádu chce poslat i do Brennerského průsmyku, jímž vede jedna z nejdůležitějších evropských dálnic. Důvodem jsou jeho obavy, že po uzavření balkánské stezky by mohla nelegální migrace pokračovat přes Albánii a Itálii.

Nové migrační trasy

Zprávy o odklánění migračních tras potvrzuje i německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Směřují přes Středozemní moře do Itálie, přičemž náklady na jednu osobu stouply na 3 až 5 tisíc euro. Další možností je dostat se do Evropy přes Bulharsko. Tyto cesty jsou však komplikovanější a riskantnější. Jen se tak potvrzuje, že pašerácké gangy hned tak pole vyklidí, pokud proti nim Turecko a evropské společenství tvrdě nezasáhnou.

Ambiciózní sedmdesátibodová dohoda s Tureckem má řadu neznámých. Svoji roli bude mít i konečný postoj všech států EU k některým jejím kontroverzním bodům, a to i tehdy, pokud se rámcově ukáže jako funkční. Patří sem především uvolnění vízového styku s Tureckem a urychlení přístupových dohod jeho vstupu do Evropské unie. Zatímco vstup Turecka do unie zřejmě zůstane během na dlouhou trať, otázka bezvízového styku má být na stole už v polovině letošního roku.

Nejednotná koalice

Poslední vývoj kolem migrace zároveň znovu odhalil nejednotnost české zahraniční politiky. Jak vyšlo po posledním summitu v Bruselu najevo, názory na jednotlivé body dohody s Tureckem se liší i uvnitř vládní koalice. Tyto rozpory se v plné míře projevily koncem března při hlasování o usneseních Poslanecké sněmovny k migrační krizi.

Je opravdu historicky nestandardní, že nebylo schváleno hned úvodní usnesení, ve kterém „Poslanecká sněmovna oceňuje dosavadní kroky a návrhy vlády ČR na řešení problematiky migrační krize a hodnotí je jako odpovědné“. Především díky hlasům ANO, jehož zástupci se většinou zdrželi hlasování nebo byli proti. Pro tento bod hlasovalo jen 62 zákonodárců, což lze považovat za fiasko premiéra Bohuslava Sobotky.

ANO zablokovalo i usnesení vítající pokroky při jednání s Tureckem, zejména dohodu o návratové politice, a podporující finanční kompenzaci pro Turecko. KDU-ČSL zase podpořila návrh pravicové opozice, který odmítá zrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června 2016. Drtivou většinu přítomných hlasů mělo nakonec jen odmítnutí zavedení povinného přerozdělovacího mechanismu běženců.

Jak přitom vychází najevo, Turecku jde především o urychlení zavedení bezvízového styku a přístupových jednání týkajících se členství v unii. Pokud by se tak mimochodem stalo za deset let, kdy bude mít podle odhadu 100 milionů obyvatel, stalo by se nejlidnatějším státem unie, čemuž by odpovídal jeho vliv a ambice.

Tyto záměry však narážejí na nesouhlas některých zemí se stavem demokracie v Turecku, kde jsou tvrdě potírána opoziční média, a kdy je země de facto ve stavu občanské války s kurdskou menšinou.

Bezvízový styk s Tureckem je nereálný

Oponenti dohody poukazují na to, že bezvízový styk s Tureckem by v současné situaci znamenal zvýšené bezpečnostní riziko. Nelze přitom očekávat, že by současný autoritářský režim prezidenta Erdogana zásadněji měnil svoji linii.

Premiér Sobotka, kterého výsledky hlasování sněmovny zaskočily, už prohlásil, že se vláda jejím usnesením řídit nebude. Právně je sice nevymahatelné, ale jelikož se vláda zodpovídá Poslanecké sněmovně, měla by přijetí takto důležitých závěrů respektovat.

Jak následně přiznal lidovecký předseda parlamentního Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík (31. 3. 2016), KDU-ČSL za Sobotkovými slovy nestojí. Nepodporuje uvolnění vízového styku z toho důvodu, „že liberalizovat vízovou povinnost s Tureckem v řádu několika málo měsíců, kdy je evidentní, že Turecko je propustná země, kdy má svoji vlastní vízovou politiku s třetími zeměmi, se kterými nemá liberalizovanou vízovou politiku Evropská unie, je samozřejmě problém. Čili tento požadavek Turecka my vidíme jako nereálný.“

Hlasování ve sněmovně vyjevilo, že ještě zásadnější výhrady k dohodě má hnutí ANO, které se od Sobotkovy linie okázale distancovalo. Proto je nejasné, jak se v takto závažných věcech vytváří pozice vlády při jednání na summitech EU, což platí i do budoucna. Je zjevné, že minimálně otázka narychlo spíchnutého a Tureckem nadiktovaného bezvízového styku nebude pro premiéra snadný oříšek.

Nejbližší měsíce ukážou, jak se dokáže nejen česká vláda s těmito „minami“ položenými do základů dohody s Tureckem vyrovnat.

[ctete]50409[/ctete]