Z dosavadního povolebního vývoje se zdá, že se Andrej Babiš dostává do izolace, která mu zatím znemožňuje vytvoření vlády. Taktika vyčkávání a destabilizace jednotlivých stran mu stále nevychází a v konečném důsledku se může se vší silou otočit proti němu samotnému. Namísto premiérského křesla se totiž také může hnutí ANO dočkat čtyř let v opozici a Andrej Babiš pruhovaného mundúru.

Za zdánlivě jednotnou frontou ANO totiž není vše tak růžové, jak se zdá. Jednotliví členové a hlavně poslanci za hnutí ANO mají velmi silné pochyby o neposkvrněnosti Babišova štítu. A tyto pochyby zajisté sílí každým dnem. Na to lze usuzovat nejen podle vývoje kolem podezření z dotačních a daňových švindlů, ale i podle narůstajícího počtu členů, kteří se otočili proti němu. Posledním a asi nejznámějším Babišovým spolupracovníkem, který s ním veřejně přerušil spolupráci je Pavel Telička, který původně pro ANO přilákal mnoho členů a voličů. Jeho odchod tedy zajisté přiměl mnohé členy k zamyšlení, zda přece jenom na těch všech Babišových kauzách není něco pravdy.

Další prasklina v naleštěné výloze hnutí ANO je spojena s Babišovou autoritářskou povahou. Mnozí z poslanců ANO, kteří mandát obhájili, si velmi dobře pamatují, jak jim jejich předseda pomyslně zkroutil ruce za záda a donutil je nehlasovat pro jeho vydání policii ke stíhání. Tehdy neměli moc na vybranou, kdo by se byl absolutnímu vládci hnutí ANO postavil, podepsal by nepochybně svůj ortel politické smrti. Tuto zkušenost však jistě nezapomene a s novým čtyřletým mandátem bude možná hledat i jiné cesty než slepou oddanost majiteli firmy Agrofert.

Nezanedbatelnou slabinou je také skutečnost, že hnutí ANO nemá žádný ucelený ideový základ. Jeho program je slepenec témat, která sice v určitou chvíli rezonovala s třiceti procenty voličů, ale taková účelová všehochuť znamená zároveň vysokou míru roztříštěnosti uvnitř členské základny. Otěže zatím drží Babiš pevně v rukou a tyto odstředivé tendence kočíruje. Jakmile však oslabí, například tím, že bude trestně stíhán, projeví se tato nejednotnost naplno.

Důležitým faktorem je i fakt, že je v hnutí ANO poměrně značné množství arivistů, kteří nejsou nezbytně loajální k hnutí ANO ani k Babišovi a, jakmile to pro ně bude výhodné, začnou spolupracovat s kýmkoli jiným.

Je tedy jen otázkou času, kdy se strhne lavina nespokojenosti. Může to být při příležitosti hlasování o znovuvydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání, ale může se tak stát i mnohem dříve.

Matematicky by to vycházelo například již za situace, kdy by se odštěpila třetina poslanců za ANO a vytvořila vlastní formaci, říkejme ji třeba NE. Tato třetina představuje 26 poslanců, tedy podstatně méně než činí povolební nárůst počtu poslanců za ANO – je to tedy odhad velmi realistický. S těmito 26 poslanci by se NE stalo druhou nejsilnější stranou v parlamentu, přičemž by mělo obrovskou výhodu: nebylo by to ANO a nefiguroval by v něm Andrej Babiš. Tím by se NE stalo stranou s největším koaličním potenciálem a mělo by na výběr z několika možností, jak sestavit většinovou vládu bez Babiše, Okamury a bez Filipa. A samozřejmě, jako nejsilnější strana nové koalice, by obsadila post premiéra a pravděpodobně i velkou část silových ministerstev.

Tento scénář se již nepochybně honí hlavou nejednomu poslanci za ANO, politikům z ostatních stran a zcela jistě i Andreji Babišovi, který kvůli němu nejspíš spí ještě méně než obvykle.

A etický kodex ANO, který by svým odchodem z hnutí poslanci porušili? Pokuta může být maximálně do výše jednoho platu, a to přece za účast na vládnutí není až tak mnoho.