Ruská vesmírná agentura Roskosmos v pondělí uvedla, že přerušení vztahů se Západem po invazi Moskvy na Ukrajinu ji stálo téměř 180 miliard rublů (2,1 miliardy dolarů). „Vypovězení smluv nepřátelskými zeměmi stálo Roskosmos 180 miliard rublů,“ citovala státní tisková agentura Interfax zástupce šéfa Roskosmosu Andreje Jelčaninova.
Invaze znamenala konec společných projektů, ke kterým patřila i plánovaná (nepilotovaná) společná mise na Mars s Evropskou kosmickou agenturou. Roskosmos také zastavil starty svých raket Sojuz z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.
Jelčanov uvedl, že agentura plánuje nahradit ušlé příjmy větším počtem obchodů se zeměmi v Asii, Africe a na Blízkém východě. Podle něj to však nepůjde rychle.
„Pokud jde o návrat k objemu vývozu, který jsme měli před sankcemi, tento cíl si stanovujeme,“ řekl. „Je to však dlouhodobý projekt, protože na všech těchto nových trzích je silná konkurence,“ uvedl Jelčaninov. „Pokud na trhy správně pronikneme, jsou vyhlídky velmi dobré.“
Ruský kosmický sektor se potýká s problémy s financováním, korupčními skandály a neúspěchy, jako byla ztráta lunárního modulu Luna-25 v srpnu 2023. Roskosmos také začal přicházet o peníze, které měl za pronájem míst v kosmické lodi Sojuz. NASA platila za sedadlo v ruském Sojuzu zhruba 80 milionů dolarů. Západní astronauti mohou ovšem v současnosti využívat služeb kosmické lodě, kterou vyvinula společnost Space X Elona Muska, a počítá se také s kosmickou lodi vyvinutou Boeingem.
Ruský kosmický program trpí nedostatkem finančních prostředků, omezeným přístupem k moderním strojům a elektronice na potřebné úrovni, úbytkem pracovních sil a nízkou produktivitou práce, konstatuje Foreign Policy Research Institute.
„Rusko je tak nuceno soustředit se na vojenskou kosmickou činnost a ponechat pilotované lety do vesmíru a kosmický výzkum pouze na udržení svého mezinárodního statusu kosmické velmoci a pocitu domácí legitimity autoritářského vládnutí bez jakýchkoli udržitelných výsledků samotné civilní kosmické činnosti.“
Ruský vojenský kosmický program se stává stále více asymetrickým. Země není schopna vyvinout pokročilé komunikační, navigační a průzkumné vojenské vesmírné kapacity, proto se snaží spoléhat na množství malých, ale relativně levných družic s krátkou životností vyrobených převážně ze spotřebních a průmyslových elektronických součástek z dovozu a na jaderné technologie, aby zvýšilo své schopnosti proti družicovému elektronickému boji.
Rusko má zpoždění u všech plánovaných významných kosmických projektů a potýká se s technickými neúspěchy. Rodina nosných raket Angara se vyvíjí od roku 1995, ale tyto rakety jsou stále ve zkušebním stadiu. Již téměř dvacet let se Rusko snaží vyvinout novou pilotovanou kosmickou loď, která by nahradila zastaralý Sojuz, ale není šance, že by nová kosmická loď byla uvedena do provozu dříve než v roce 2030. Rusku se ani nepodařilo dokončit stavbu svého segmentu na ISS. Země se rozhodla vyvinout vlastní orbitální stanici do roku 2030 s využitím vědecko-energetického modulu, který byl plánován jako poslední modul ISS.
Náhrada navigačních družic GLONASS-M generací GLONASS-K byla naplánována na rok 2010, ale Roskosmos byl schopen vyrobit a vynést na oběžnou dráhu pouze šest družic nové generace 2011 až 2023 a jedna z nich byla ztracena.
Perspektivy ruských letů do vesmíru tedy nejsou velké a ve srovnání se soupeři, jako jsou Spojené státy s Evropou, Čína, Indie a Japonsko začíná být zjevné, že někdejší velmoci dochází dech.