Významné a pro Rusko trapné události se děly na území Ruska, nebo na jím okupovaných územích. Šlo o zabití ultranacionalistky Darji Duginové, údery na ruskou západní Belgorodskou oblast, a především úspěšný útok na Kerčský most 8. října.

Obě strany, Ukrajina i Rusko, tady hrají určité hry. Ukrajinci se někdy tváří, že za nic nemohou, ale vyjádří uspokojení, že k událostem došlo, načež se někdo mezi řádky i v řádcích „prořekne“, že to udělali. Rusko za vším vidí činnost ukrajinských agentů, ale odhalí pachatele tak bleskově a zdokumentují jejich rejdy tak pečlivě, že normálně myslícímu člověku musí být divné, proč ruští tajní těm útokům nezabránili předem. Všude se samozřejmě najdou různé průkazky pachatelů, protože ukrajinský agent nemá nic lepšího na práci než si do akce vzít dokumenty s razítky Azovu a pak je tam ztratit.

Dále čtěte

Týdeník FORUM přináší test: Kdo je tady dezolát? Zjistěte, jak jste na tom!

V České republice, stejně jako v jiných zemích, se v posledních letech objevila skupina obyvatelstva, jejíž názory nás nepřestávají překvapovat…

Ať už jsou za výbuchy jakékoli síly, efekt je vždycky stejný. Obyčejným Rusům se nedá dál vykládat, že válka probíhá někde daleko. Kdybychom se na to dívali trochu konspiračním pohledem, útoky mají pro režim v Kremlu nepochybně vítaný efekt, že se dá stupňovat hysterie válečné propagandy a odůvodnit jakýkoli zátah proti vlastním občanům. Je stav ohrožení, ne?

Jestli za všemi těmi akcemi stála tatáž síla, jednou možná ukáží archivy, nebo spíš přeběhlíci a svědci. Jisté je, že pro ruskou společnost je to vskutku obrovská krize.

Jak píší v The Moscov Times Andrej Soldatov a Irina Boroganová, taková krize vždy představuje příležitost pro dobrodruhy, což by mohlo vysvětlovat nárůst veřejné aktivity Ramzana Kadyrova a Putinova kuchaře, vůdce žoldnéřů a pěstitele trollů Jevgenije Prigožina. Ti se od začátku úspěšné ukrajinské vojenské ofenzívy stále více ozývají a veřejně útočí na armádu a vylepšují svůj vlastní obraz.

Zajímavější ale podle autorů je, že se ze situace snaží vytěžit i ruská bezpečnostní služba FSB. Má důvod se snažit. Její pověst byla zničena na začátku války, kdy její mizerné zpravodajské informace o slabosti Ukrajiny vzbudily v ruském vedení iluze, jak tažení půjde snadno.

FSB má v Putinových očích alibi, protože neposkytovala ochranu ani Darje Duginové, ani nebyla zodpovědná za bezpečnost mostu, ta byla svěřena Rosgvardii.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

„Generálové FSB také věděli, že Putin přijme jejich argumenty, proč se útoky podařily – koneckonců byli vyškoleni ve stejné škole. Rozhovor ředitele FSB Bortnikova s Putinem o mostě si lze snadno představit – hodně se diskutovalo o mocných západních špionážních agenturách a jejich údajné pomoci Ukrajincům při útocích na Rusko. Od útoků tyto argumenty opakuje na veřejnosti i sám Putin,“ soudí autoři v The Moscow Times. Putin bude chtít ujištění, že všechno už bude v pořádku, a FSB se snaží a dodává výsledky vyšetřování v rekordním čase. (Jak hodnověrné výsledky, to teď nechme stranou.)

FSB občas odhalí někoho, kdo je označen jako ukrajinský agent. Někdy to tak může být, i když jindy to působí podivně. V každém případě je to také signál Putinovi, že se rozvědčíkům dá věřit a svěřovat jim zajištění bezpečnosti režimu. Bezpečnost Krymského mostu, stavby obrovského symbolického a vojenského významu, nyní Putin předal FSB. Nějak se pominulo, že pokud je pravdivá historka o kamionu, který dovezl výbušniny do Ruska ze zahraničí, padá to na hlavu Pohraničního vojska, které je součástí FSB.

Rozvědčíkům to zatím možná ještě jednou vyšlo. FSB převzala větší kontrolu nad ruskou bezpečností. Pokud ale ukrajinské zpravodajské sítě zase zasáhnou nějaké významné cíle, padne to na hlavu jim. Měli by se snažit. FSB je nástupce KGB a NKVD a šéfové této organizace Jagoda, Ježov a Berija byli nakonec odhaleni jako „zrádci“ a popraveni. Pak se poměry uklidnily, ale dnes jsme zase v době, kdy se v Rusku mluví o přežití vlasti a hledají se zrádci. Kdo včera byl, zítra už být nemusí.