Slovenský premiér Robert Fico FOTO: TASR / Profimedia
FOTO: TASR / Profimedia
KOMENTÁŘ / „V životě existují jenom dvě jistoty: daně a smrt.“ Tahle slavná věta od Benjamina Franklina je mementem faktu, že daně jsou nezbytnou součástí našeho života. O jejich množství a výši se již po staletí vedou dlouhé debaty a daně také patří k základním otázkám, které rozdělují společnost na pravici a levici. Oba proudy se ale vždy shodnou na tom, že přerozdělení daní musí sledovat zájmy občanů a že daně nesmí škodit těm, na které jsou uvaleny.
Pak jsou tady ale populisté, pro které je rozvrácená země příležitostí k osobnímu růstu. A proto vláda Roberta Fica přišla s něčím, co se před pár měsíci zdálo myslitelné jenom ve vtipech pravičáků. Poplatek za placení neboli transakční daň.
Jak tento bizár funguje? Od prvního dubna (vskutku symbolické) se z každé transakce, kterou provede právnická osoba nebo živnostník, odečte transakční daň ve výši 0,4 procenta, respektive 0,8 procenta při výběru hotovosti na pobočce nebo z bankomatu. Pak je tady ještě daň ve výši dvě eura ročně za každou platební kartu, kterou výše zmínění používají. Když má tedy firma 10 platebních karet, zaplatí ročně 20 eur.
Proč vůbec vládu napadlo s něčím takovým přijít? Fico IV. se, rovněž jako vláda Petra Fialy v Česku, musel uchýlit ke konsolidaci veřejných financí. Tam však veškerá podobnost končí. Na rozdíl od české vlády se ta slovenská rozhodla konsolidovat prakticky jenom na straně příjmů, přičemž téměř výlučně tak, aby se konsolidace nedotkla jejích voličů. To, že se nakonec daň projeví ve vyšších cenách pro spotřebitele, je již vedlejší. To už za to budou zodpovědní ti nenažraní podnikatelé! (To je samozřejmě vtip, prosím vás. Ne aby to někdo zase bral doslovně!)
Vláda si od zavedení transakční daně slibuje dodatečné příjmy ve výši 700 milionů eur (17,6 miliardy korun). Kam tyto peníze půjdou? Například na ministerstvo sportu a cestovního ruchu. Jeho roční „údržba“ stojí 236 milionů eur. Vzniklo před rokem (!) jako trafika pro předsedu SNS Andreje Danka. Vláda se také chystá podpořit výstavbu víceúčelové sportovní haly v Šamoríně na jihu Slovenska ve výši 20 milionů eur. Ambicí Andreje Danka (jo, zase on) je někdy v budoucnu spoluúčast Slovenska s Maďarskem při organizování letních olympijských her.
Krom toho parlament nedávno schválil doživotní rentu ve výši 5000 eur měsíčně (126 tisíc korun) pro generálního prokurátora Maroša „363“ Žilinku. To možná není až taková velká částka, to ale není vše. Doživotní rentu má taky premiér, vláda si minulý rok schválila zdvojnásobení platů v podobě nedanitelných paušálních náhrad, státní tajemníci na ministerstvu životního prostředí mají každý po deseti služebních autech a ministryně kultury si nechala poslat vládní limuzínu z Bratislavy až do Říma.
Tohle vše zaplatí podnikatelé a firmy prostřednictvím transakční daně. A to byl jenom účet za „papalášismus“. Populistické hlouposti, jako třeba 13. důchod nebo plošná pomoc s energodotacemi, zaplatí všichni na Slovensku. Nejhorší dopady jsou ale nevyčíslitelné. Až 60 procent podnikatelských subjektů uvádí, že budou muset kvůli transakční dani šetřit, přičemž až 10 procent uvádí, že vážně zvažují ukončení podnikání. Nemluvě o všech těch, kteří raději ani nezačnou nebo přesunou své podnikání jinam. To vše je cena za populismus.
Vyšlo na webu Pravý břeh.
