Kde se najednou vynořilo takové množství prapodivných lidí, u kterých máme pocit, že patří spíš někam do sedmdesátých a osmdesátých let? To, čemu bychom poněkud zastaralým slovníkem mohli říkat pohrobci komunismu, jsou lidé, kteří musí pocházet z nových generačních vrstev, protože od pádu režimu už uplynulo 25 let. To, čeho jsme svědky, připomíná ty nejděsivější obrazy, jaké by si snad poctivý antikomunista mohl na konci roku 1989 vybavit.
Komunistická propaganda je přesně stejná, jako byla v dobách normalizace. Je to samý zlý Američan, americký imperialismus, rozumná a vyvážená politika Moskvy, ve světě kapitalismu vládne chudoba, bída, hlad a násilí. Když se člověk podívá na kreslené karikatury, které publikuje třeba ruský propagandistický web Sputnik, připomínají komunistický typ humoru jako z Dikobrazu nebo sovětských takzvaně satirických časopisů. Existují samozřejmě veteráni ze starých časů, jako je například soudruh Jaroslav Kojzar, tento Kostěj nesmrtelný komunistické publicistiky, ale celou tu mašinu musí pohromadě držet i generace mladší.
Nechutný jazyk
I ten jejich jazyk je nechutný. Dnes je to samá fašistická vláda v Kyjevě a banderovci. Člověk má pocit, že tak jako na Sibiři roztávají zpod vrstev ledu mamuti, kteří vypadají skoro jako živí, tak se musí i v nějaké jeskyni nedaleko Moskvy probouzet zombie politruků a agitátorů a začínají se trousit mezi lidi. Co na tom, že jejich řečnění nemá nic společného s pravdou a logikou. Lísají se například ke komunistické Číně, která už dávno není komunistická, ale je to brutální a asociální kapitalistický režim. Ale je mocná, má rudé vlajky, a to nakonec stačí, protože o víc nikdy nešlo. Bylo by to hezké si znova najít někde venku mocného pána a s ním se zase vyšvihnout nahoru. Totéž je papouškování kremelských tezí o Ukrajině. Jeden by měl pocit, že Ukrajina okupovala Rusko.
Kde se berou?
Proč takoví lidé stále existují? Ten první důvod je docela prostý, ti lidé tomu skutečně věří. Jako jsou na světě lidé, kteří věří v mimozemský původ létajících talířů, ba někteří i v plochou zemi, tak jsou osoby, které si myslí, že Stalin byl skutečně největší génius lidstva a v podstatě hodný člověk. Někteří tomu věří už jen ze setrvačnosti, protože si přece nepřiznají, že celý život zasvětili bludu.
Další lidé jsou prospěcháři, kteří tuší, že přidat se k nové víře může přinést prospěch. To si zatím u nás mohou snad myslet jen někteří politici, kteří jsou neúspěšní, nebo méně úspěšní, než by chtěli. Ostatní by se přidali až ve chvíli, kdy bude nový pán jistý.
Vždycky se najde vrstva lidí, kteří to dělají za peníze. Kolik jich je, se dá těžko odhadnout, ale podle toho, kolik toho stačí vyplodit na internetových debatách, docela dost.
A nakonec jsou to jedinci prostě jen zlí, kteří chtějí mít převahu a někomu ubližovat. Lidé agresivní s komplexem méněcennosti. U nich je jedno, na co se upnout. Fanatický bolševik a fanatický katolík jsou stejná krevní skupina.
V krizích ožívají
Tihle všichni svorně ožívají v dobách nějakých krizí. My jsme se celkem dostali z ekonomické krize po roce 2008, ale zase tady máme krizi politickou a mezinárodní, a to je živná půda pro extremisty. Podle odhadů jich bývá ve společnosti tak asi dvacet procent. Když se podíváme na politické preference, tak to tak nějak odpovídá. Kdyby krize nebyla, tak oni si ji vyrobí. K nim je třeba připočíst lidi průměrné a podprůměrné inteligence a máme na malér zaděláno. Stačí příhodné podmínky.
Je pozoruhodné sledovat, jak shodně teď třeba čeští komunisté a Kreml mluví o nebezpečí války. Jistě, přesně to takoví lidé potřebují, aby válka buď byla, nebo se o ní pořád mluvilo.
Naštěstí se zdá, že společnost má protilátky. Přece jen se lidem po ponuré sovětské vládě ještě nepovedlo vychválit Rusko a Čínu natolik, aby to většina lidí brala vážně. Právě proto můžeme předpokládat, že východní propaganda ještě letos přitvrdí. A to budou teprve perly.
