Šedesátá léta 20. století jsou plná paradoxů. Zatímco v sovětsko-ruském impériu nastalo v roce 1964 střídání rudých gangsterů a cholerický Chruščov byl nahrazen brutálním Brežněvem, na filmovém plátně začal zářit jugoslávský herec Gojko Mitić jakožto rudý gentleman. Právě v těchto dnech se tato srbská hvězda „východoevropské“ popkultury dožívá 80 let.

V sovětské gubernii zvané ČSSR úřadoval Antonín Novotný, v NDR Walter Ulbricht… a Titova Jugoslávie ještě více otvírala svá okna do svobodné Evropy. Symbolem této západo-východní otevřenosti se stal i jugoslávský herec Gojko Mitić, narozený 13. června 1940 v srbské vesničce Strojkovce v tehdejším Království Jugoslávie. Jako schopný kaskadér se již dříve uplatnil v britských nebo italských filmových koprodukcích, zlomem však bylo jeho angažmá ve westernech s náčelníkem Apačů jménem Vinnetou.

Mnozí si jistě vybaví jeho atletickou postavu tančícího apačského válečníka z filmu Old Shatterhand (1964, v ČSSR promítán roku 1965), která v sobě měla více herecké divokosti, než předváděli Pierre Brice a Lex Barker. Tento film i další indiánky s Vinnetouem vznikaly v koprodukci (západního) Německa, Francie a Itálie a těšily se obrovské popularitě i v tzv. východním bloku.

Také východoněmecký vůdce Walter Ulbricht byl nadšen. Možná i proto, že předlohou oněch filmů byly romány Karla Maye (1842–1912), což byl stejně jako Ulbricht rodák ze Saska. Filmové studio DEFA v Babelsbergu tak dostalo za úkol připravit alternativní sérii „mayovek“, do nichž byl angažován i Gojko Mitić. Prvním velkofilmem této série jsou „Synové Velké medvědice“ (1966), kde ztvárnil hlavní roli náčelníka jménem Tokei-ihto. Jen na okraj připomeňme, že jeho filmovým rivalem zde byl v úloze záporáka Red Foxe český herec Jiří Vršťala (1920–1999), od jehož narození uplyne letos v červenci rovných sto let.

Film měl takový úspěch, že byl Gojko Mitić záhy oslavován jako „šéf-indián NDR“. Ve východním bloku se zrodila filmová hvězda, která se stala symbolem žánru, jemuž se v západní Evropě či USA přezdívalo „Eastern“, případně „Red Western“.

„Srbský indián“ Gojko Mitić nám tak i v Československu připomínal, že v evropském Orientu může kromě sklerotických rudých papalášů existovat i (problematicky) sympatický rudý gentleman. I díky němu řada Čechů (a Češek) znovu objevila, že je lepší číst Karla Maye než Karla Marxe. A mnohým z nás se vryla pod kůži ona prastará pravda, že už Vinnetou neměl rád komanče…

Autor je historik a spolupracovník redakce.