Kostěj Nesmrtelný komunistické „žurnalistiky“ Jaroslav Kojzar se pustil do úvah o energetice. Jako vždycky vyšel z toho, že i o elektrickém proudu je třeba uvažovat politicky, a především politicky. Musí to být proud ze zdroje východního, protože ten je nejlepší.
Jaroslav Kojzar se do toho v Haló novinách pustil s vervou: „V záplavě informací téměř zanikla ta o několika předních českých pravicových politicích, kteří s předstihem varovali vládu před rozhodnutím svěřit výstavbu dalšího bloku jaderné elektrárny firmám, které pocházejí z ‚nepřátelských zemí‘.“
No nezanikla, to se celkem ví, ale my zas na bolševika-pamětníka nemáme velké nároky. Už se dopídil zprávy, tak se aspoň dodatečně dozvíme, jak si s touto informací poradí.
Dopadlo to jako vždycky: „Do té doby jsem nevěděl, že ‚jsme ve válce‘. Pravda. Měl jsem to vědět. Protože boj už dávno byl zahájen a nepřítelem je Rusko a Čína. Rusko proto, že nevěnovalo své surovinové bohatství nadnárodním monopolům se sídlem ve Spojených státech anebo jejich představiteli ovládaných, Čínu ještě navíc proto, že je vedená komunistickou stranou a vede si dobře. Pochopil jsem tak, že jde o to, aby ‚vítězem tendru‘ se stala firma Westinghouse, která má sídlo ve Spojených státech, a ač sice má méně zkušeností s takovou výstavbou, je přece naše, tedy kapitalisticky myslících představitelů.“
Soudruh pamětník už to má trochu popletené. V Rusku i Číně vládnou dost asociální kapitalistické režimy. Pokud dnešní komunisté stojí na jejich straně, tak buď z nějaké nostalgie, nebo proto, že je jim jedno, jaký ekonomický systém jejich vytoužený podporovatel má. Kromě jiného jsou to ale režimy s lágry, vězněním za projevení svobodného názoru a politickými vraždami. Komunisté jsou na něco takového zvyklí, my ostatní jsme si ale nezvykli a už si znova zvykat nebudeme. Pokud jde o počiny ruského režimu v zahraničí, máme tu okupaci ukrajinského území, gruzínského území, agenty s novičokem, zasahování do cizích voleb a referend a nějaké ty agenty. Když se někdo chová nepřátelsky, tak nás napadne, že je nejspíš nepřítel.
Kdo chce vidět, jak probíhá stavba ruského reaktoru, ať se podívá do Maďarska, kde Orbánův režim uzavřel s Rusy tak šílenou smlouvu, že se ji pokoušeli utajit. O co jde, jsme tu již psali. Několik pozoruhodných odhalení cituje třeba článek na Ihned.cz (28. 4. 2019) a vyplatí se v bodech aspoň něco z něj ocitovat.
„Rusko má mít krom stavby nových reaktorů na starost i likvidaci těch dosavadních a rekultivaci areálu. To zní hezky, jenže pro Rusy to znamená další zakázku za miliardy eur.
Ve smlouvě není právní garance, že platí ruský závazek zapojit do stavby ze 40 procent maďarské dodavatele.
Nejsou uvedeny podmínky, za kterých bude Rusko dodávat náhradní díly pro novou elektrárnu, zato jsou tam vypsány sankce, pokud bude Maďarskem zaviněno zdržení. Protože se už teď zpožďují zakázky na některé velké subdodávky, je jistě na co se těšit.
Další zvláštnost: případné spory se mají řešit podle švýcarského práva, byť maďarské zákony v případě veřejných zakázek nic takového neumožňují.
Smlouva neexistuje v maďarštině, ale jen v ruštině a angličtině.
Jak už se ví z dřívějška, na stavbu si Maďarsko půjčuje – v Rusku a na úrok čtyři až pět procent ročně. Splácet se začne v roce 2026, i kdyby žádná elektrárna hotová nebyla.“
Takže jestli touží komunisté obecně a s. Kojzar zvlášť po blízkosti nějaké ruské jaderné elektrárny, bylo by dobré, aby si nějakou na území bývalého SSSR vyhlédli a přesunuli tam své trvalé bydliště.
