Trapnost z toho, jak se provalil vražedný útok ruských tajných služeb na Alexeje Navalného, nedá komunistům spát. To nás těší. Nespavostí trpí zřejmě i pamětník starých, krásných, husákovských dob Jaroslav Kojzar.

V Haló novinách nás 29. prosince v podstatě ujišťuje, že si to Navalnyj všechno vymyslel, protože přece Rusové nejsou tak hloupí. To si ale nikdo nemyslí. Spíš máme dojem, že v tom mají nějaký nepořádek. Dodnes jsme se třeba nedozvěděli, kdo jim navrtal díru do kosmické lodi Sojuz. Historka o Američanech byla tak pitomá, že už s tím ani nevylézají.

Kojzar tedy píše: „Před několika dny v době předvánoční nás novou informací obohatil ruský opoziční politik Navalnyj. Prý to zkusil, zavolal do Ruska pracovníku bezpečnostních složek, kterého znal, protože jeho osobně hlídal, a představil se jako jeho nadřízený. Onen policista, primitiv, jak jinak, na to skočil a řekl mu, tedy přímo Navalnému, jak ho otrávil. Potřísnil prý Navalného prádlo smrtelným jedem, a ten, vzav si ho na sebe, pak cestou do Moskvy zkolaboval. Agentury pak převzaly informaci a jelo se dál…

Naivní akci Navalného má tedy svět uvěřit. I tomu, že ruská tajná služba má takové Brettschneidery ve svých řadách. I také tomu, že se její pracovníci dorozumívají mezi sebou obyčejným telefonem, či tomu, že nějaký primitiv – jak jinak, agent GRU se klidně mohl dostat k Navalného podvlékačkám…

Na tom, aby se potvrdila »pravost« Navalného rozhovoru, se jistě intenzívně pracuje. Hlavy chytré musí vymyslet nějaké »krytí«, tedy v tomto případě »legendu«. Tak jako ho vymysleli z hlediska Navalného otravy samotné, přestože ruští lékaři nenalezli žádnou příčinu otravy tohoto opozičního lídra. Jenže Němci jsou, tedy musí být, lepší lékaři a lepší chemici než ruští. Museli objevit známky otravy, kde zřejmě nikdy nebyly…

Cílem propagandy »demokratických zemí« pochopitelně zůstává v tomto případě jediný cíl: Přesvědčit svět o hlouposti ruských bezpečnostních sil a podílu ruských veličin na odstranění Navalného. Těmi veličinami je především myšlen prezident Putin. Lidé ve světě musí věřit, že Rusko, ten »kolos na hliněných nohách«, je nebezpečné demokracii, ohrožuje svět svými novými zbraněmi a dokonce, pokud jde o nás, kdybychom nekoupili vyřazené americké vrtulníky či co, by nás jistě i obsadilo… Navalného »rozhovor« do této legendy má zapadat. Podle mne však svědčí spíše o myšlenkové sterilitě nejen Navalného. O jeho primitivismu.“

Pokud jde o tu naivitu, je potřeba soudruhu Kojzarovi některé věci připomenout. Třeba to, jak nejdřív web Bellingcat odhalil, že Navalnyj byl dlouhodobě sledován. Důkazy byly tak jasné, že to nakonec přiznal i Kreml. Kdyby ty důkazy nebyly, všechno by tam pochopitelně popřeli. Známe identitu těch lidí, jejich funkce, data a trasy jejich cest, když za Navalným slídili. Je také zjevné, že nová generace pěšáků v ruských rozvědkách nepatří k těm nejškolenějším lidem. Natahají více či méně mladé muže z všelijakých oddílů pohraničníků a podle toho to pak vypadá. A hlavně je jim celkem jedno, že občas budou odhaleni. Stejně to popřou a vyhlásí, že je to intrika CIA. Doma nikdo ani nepípne a zahraničí stejně nepřesvědčí. Jestli těm bajkám z Kremlu věří sám Kojzar, to je zajímavá otázka. Možná jim přinejmenším chce věřit. Co mu taky zbývá. Život v tahu, komunismus v nedohlednu, strana se blíží k neslavnému konci.

Kojzar to má prostě těžké. Před třemi lety, v lednu 2017, se třásl, že bude někam deportován: „Myslím totiž, že za nějaký ten čas, přesně podle vzoru vítězů z třicetileté války, budeme myslet správným směrem. Ti, kteří budou myslet jinak, se časem vystěhují někam k pingvínům či do Patagonie, anebo prostě se najde důvod, jak je pacifikovat třeba internací a nenechat žít mezi »slušnými lidmi«… Nepochybuji o tom, že časem všichni budeme nenávidět barvu rudou, Rusko budeme chtít zničit nejlépe neviditelnými paprsky a jediným našim bohem bude Václav Havel, který se na příčku zásluhovosti dostane nejen před Tomáše Masaryka, Karla IV., ale dokonce před samotného »pánaboha«.“

Zdá se, že zatím se mu docela dobře žije, a pokud ho neskolí jeho bolševická zapšklost, bude se mu dařit i nadále. Nejsme jako oni, takže to nejhorší, co se mu může stát, bude, že bude prohlášen za památku. Nikoliv ovšem za kulturní památku, nic se nesmí přehánět. On ten primitivismus, z kterého obviňuje Navalného, je v jeho případě spíše vytěsněný stín vlastní osoby autora.