Vladimir Putin. FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
Ruská vláda zcela rezignovala na vytváření aspoň nějaké iluze svobody tisku. Mnohé z nejvýznamnějších mediálních organizací, od televizních kanálů až po ruskou tiskovou agenturu TASS přímo vlastní federální vláda v Moskvě. Novináři kritičtí k politickému establishmentu čelí nejen cenzuře, ale také ohrožení života a své profesionální existence.
Web Time.com píše: „Tato realita se stala ještě zřejmější po ruské invazi na Ukrajinu. Průzkum titulků v ruských zpravodajských médiích z tohoto týdne ukazuje ani ne tak to, co se děje uvnitř útočící země, ale spíše to, čemu by vláda prezidenta Vladimira Putina chtěla, aby její občané věřili. Ve čtvrtek Roskomnadzor, federální organizace odpovědná za kontrolu a cenzuru médií, vydal prohlášení, v němž ruská média informoval, že ‚jsou povinna používat pouze informace a údaje, které získala z oficiálních ruských zdrojů‘. Prohlášení rovněž varovalo, že nejmenovaná média šíří ‚neověřené a nespolehlivé informace‘.“
Zatímco některá opoziční média, jako například Novaja Gazeta, se snaží tlaku čelit, hlavní ruské zpravodajské kanály se do značné míry přizpůsobily. Je otázka, nakolik se jim povede oklamat ruské publikum, které je zhruba 15 let vystaveno provládní propagandě. „Výsledné zprávy jsou stejně nápadné tím, co zamlčují, jako tím, co skutečně publikují; ruská média většinou minimalizují rozsah útoku na Ukrajinu. Popisují jej formulací, kterou používají federální představitelé, jako ‚vojenskou operaci‘, nikoli jako ‚válku‘ nebo ‚invazi‘, což jsou termíny, které používá většina západních médií. Zároveň nekriticky přetiskují prohlášení Putina a dalších vládních představitelů,“ konstatuje Time.
V některých případech ruské zpravodajství dění na Ukrajině zkreslilo. Článek zveřejněný ve čtvrtek RIA News zopakoval tvrzení ruského ministerstva obrany, že veškerá prohlášení o ztrátě ruských letadel, vrtulníků a obrněných vozidel jsou „naprosté lži“, což je v rozporu s mezinárodními zprávami. Také se tam lze dočíst, že ukrajinští vojáci ‚“masově opouštějí své pozice“ a že „ukrajinští pohraničníci nekladou žádný odpor“.
Jeden z amerických představitelů řekl časopisu TIME, že znevažující komentáře o ukrajinských ozbrojených silách jsou součástí ruské strategie „odradit je a přimět ke kapitulaci prostřednictvím dezinformací“. Činitel uvedl: „Naše informace naznačují, že Rusko vytváří dezinformační kampaň zveřejňováním nepravdivých zpráv o rozsáhlé kapitulaci ukrajinských jednotek. Naše informace také naznačují, že Rusko plánuje vyhrožovat zabitím rodinných příslušníků ukrajinských vojáků, pokud se nevzdají.“
Co ruským cenzorům vadí, je hned zřejmé, když se třeba na stránkách zmíněného listu Novaja Gazeta přečteme komentář, který napsal Andrej Lipskij: „Speciální operace ruských úřadů na ‚demilitarizaci a denacifikaci‘ Ukrajiny je v plném proudu. Už došlo k mnoha obětem a destrukci, ale zatím nevíme, jak to dopadne. A zda dojde k celosvětově kritické eskalaci nepřátelství. Ale další speciální operace, způsobení nenapravitelných škod základním zájmům naší země a našeho lidu stejnými ruskými orgány, již byla provedena.
Vůbec se nejedná o hračičkovské, na dnešní poměry, protisankce, které Kreml použil jako odvetu za ‚krymské‘ a ‚donbaské‘ sankce Západu (které naopak zkomplikovaly, ale nijak dramaticky nepřevrátily naše životy). Nyní je to jiné. Rozhodnutí ‚demilitarizovat Ukrajinu‘ je sebevražedným výstřelem. Já i moji kolegové jsme přesvědčeni, že destruktivnost pro zemi, dlouhodobé poškození mezinárodního postavení Ruska a hloubka a trvání škodlivých důsledků pro celý náš život se dají srovnat pouze s invazí SSSR do Československa v roce 1968 nebo s „internacionální pomocí“ Afghánistánu, která začala v prosinci 1979. Míra zapojení Ruska a jeho občanů do globálního světa je však nesrovnatelně vyšší než ve 20. století.“
