Ilustrační foto FOTO: FORUM 24 / Bing Image Creator
FOTO: FORUM 24 / Bing Image Creator
Ruská ekonomika se od invaze na Ukrajinu opakovaně vymyká očekáváním analytiků. Předpovědi dvouciferného poklesu se nikdy nenaplnily. Čísla naopak vypadají příznivě, na což Vladimir Putin rád poukazuje. Jak ale ekonomové připomínají, povzbuzující stimuly, která zařídila vláda v Moskvě, už nemají původní účinek.
V roce 2023 vzrostl ruský HDP o 3,6 procenta a v roce 2024 se po konečné bilanci očekává růst o čtyři procenta. To je tempo, které nemají ani mnohé vyspělé země. Rostou i příjmy domácností a je nízká nezaměstnanost. Pro Putina je to důkaz, že sankce jsou neúčinné, což předkládá jako důkaz správné hospodářské politiky Ruska a odolnosti jeho rozvojového modelu.
„Tento obraz odolnosti je však klamný. V posledních dvou letech fungovala ruská ekonomika jako maratonec na fiskálních steroidech – a ty nyní přestávají účinkovat. Růst se zpomaluje, klíčová odvětví se ochlazují a argumenty, na nichž je založeno Putinovo tvrzení o ekonomické ‚nezranitelnosti‘, se rozpadá. Kreml čelí rostoucímu problému udržení válečného úsilí a financování sociálních a infrastrukturních programů. Současné udržování nízké inflace a stabilního rublu se ukazuje jako stále neudržitelnější,“ píše ekonomka Alexandra Prokopenko na stránkách Carnegie Endowment for International Peace.
Bez výrazné korekce kursu může podle ní současná dynamika do roka ochabnout a v letech 2026 až 2027 by mohly vynořující se fiskální a sociální problémy plně přerůst v krizi.
Alexandra Prokopenko vyjmenovává specifické faktory, které Rusku pomáhají: rekordní příjmy z vývozu uhlovodíků, tržně orientovaná ekonomická struktura, robustní bankovní systém, přísná centralizovaná správa a nedostatek požadavků na veřejný konsenzus. Takové podmínky jsou výjimečné i mezi autoritářskými režimy. Základy této strategie vykazují známky eroze a je jasné, že narušení stability přijde. Otázkou jen je, jak a kdy.
Hlavním motorem nedávného ekonomického růstu Ruska bylo rychlé navýšení vládních výdajů. Jde jak o přímé rozpočtové výdaje, tak státem dotované úvěrové programy. V letech 2022 až 2024 taková opatření činila více než 10 procent HDP, zatímco portfolia zvýhodněných úvěrů v bankovním sektoru přesáhla 15 bilionů rublů (150 miliard dolarů). Tyto mimořádné výdaje učinily z vojensko-průmyslového komplexu hlavní motor hospodářské expanze.
„Přesto začínají být patrné trhliny. Ve třetím čtvrtletí roku 2024 se růst HDP zpomalil na 3,1 procenta ze 4,1 procenta v předchozím čtvrtletí. Průmyslová odvětví spojená s obrannou výrobou sice nadále rostou, ale jejich tempo je hluboko pod úrovní loňského roku. Další odvětví slábnou: těžební průmysl se potýká s poklesem produkce v důsledku nižších vývozních cen uhlovodíků a omezení produkce OPEC+, zatímco zemědělství rovněž ztratilo dynamiku. Vzácným světlým bodem zůstává maloobchod, který je podporován spotřebitelskými výdaji. Průzkumy však poukazují na zpomalující se podnikatelskou aktivitu a rostoucí inflační očekávání podniků i domácností,“ píše Alexandra Prokopenko.
Ruská výroba nestíhá. Domácí ekonomika prakticky nemůže uspokojit poptávku vyvolanou agresivními výdaji státu a domácností. Tím vzniká větší závislost na dovozu, která zvyšuje poptávku po zahraniční měně a tak tlačí na pokles rublu a podporuje inflaci.
Klesající světové ceny uhlí a kovů spolu se sankcemi uvrhly uhelný sektor poprvé od roku 2020 do reálných ztrát. Toto odvětví zaměstnává 650 tisíc lidí v jednatřiceti městech a uzavření jediného podniku může paralyzovat celou místní komunitu. S problémy zápasí automobilový průmysl, maloobchod s nepotravinářským zbožím a bytová výstavba. Stagnující příjmy z ropy a zemního plynu omezují příliv peněz do rozpočtu. Daňové příjmy sice dočasně kompenzují klesající příjmy z uhlovodíků, ale spotřebovávají je běžné výdaje, takže nezbývá žádný přebytek.
Napjaté podmínky na trhu práce zároveň zvyšují mzdy a snižují ziskovost podniků. Růst mezd je nejvýraznější v průmyslových regionech.
„V Kurganské oblasti, kde sídlí jediný ruský výrobce obrněných transportérů, vzrostly mzdy o 33 procent. Volžský a uralský region, které jsou centry obranné výroby, jsou těsně za nimi. Tento nerovnoměrný růst mezd však prohlubuje regionální nerovnost, což je dlouhodobý problém, který se od začátku války jen prohloubil.“
Objevil se nedostatek pracovních sil. Rostoucí xenofobie – nyní zakotvená v legislativě – omezuje imigraci. Proč chybí pracovníci, je zřejmé, muži jsou na frontě, nebo tam už přišli o život nebo o zdraví. Další lidé utekli v obavách z mobilizace nebo z politických či ekonomických důvodů.
„Největšími poraženými v této přehřáté ekonomice jsou hlavní Putinovi příznivci: zaměstnanci veřejného sektoru, včetně učitelů, lékařů, pracovníků donucovacích orgánů a důchodců. Jejich mzdy a dávky jsou vázány na oficiální míru inflace ve výši devíti procent, ale reálná inflace u mnoha domácností přesahuje 20 procent. Centrální banka mezitím odložila svůj cíl vrátit inflaci na čtyři procenta a odsunula ho na polovinu roku 2026, protože priority Kremlu v oblasti výdajů vytlačují cíle měnové politiky,“ popisuje ekonomka Alexandra Prokopenko.
Vedení Ruska zřejmě nepočítalo s tím, že válka bude trvat tak dlouho a také s tvrdostí západních sankcí. Náklady pro ekonomiku jsou tedy vysoké a některé se projevují až nyní.
