Vladimir Putin a ministr zahraničí Sergej Lavrov FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 / Kremlin.ru
Zpráva/ Rusko 31. března zveřejnilo svou nejnovější zahraničněpolitickou koncepci, v níž uvádí svůj oficiální pohled na svět, své hlavní zájmy a cíle a způsob, jakým je bude prosazovat. Po prohlášeních z období let 1993 až 2016 se jedná o šesté a nejtemnější prohlášení. Nigel Gould-Davies, vedoucí pracovník pro Rusko a Eurasii v Mezinárodním institutu pro strategická studia a bývalý britský velvyslanec v Bělorusku, na The Moscow Times shrnuje, kam Rusko hodlá směřovat a co to pro svět znamená.
Dokument o devíti tisících slovech může podle autora vybízet ke skepsi. Je to podle něj produkt „personalistické autokracie“. Hlásí se sice k zásadám mezinárodního práva, lidských práv a míru, ale právě tohle všechno Rusko nehorázně porušuje. Dokument byl vypracován s ohledem na svou propagandistickou hodnotu. V této verzi koncepce se totiž poprvé objevují propagandistické termíny, jako „rusofobie“, „neonacismus“ a „kolektivní Západ“.
Koncepce Ruska v zahraniční politice po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 je důležitá a kodifikuje reakci Ruska na nepříznivé změny v jeho mezinárodním postavení. O válce a Ukrajině se zmiňuje pouze jednou a nepřímo, když tvrdí, že USA a Evropa „rozpoutaly nový typ hybridní války“ proti „životním zájmům Ruska směrem k Ukrajině“. Předchozí koncepce zveřejněná v roce 2016 – dva roky po první ruské invazi na Ukrajinu – ještě podporovala „kulturní a duchovní vazby s Ukrajinou ve všech oblastech
na základě vzájemného respektu a závazku“.
Nové pojetí se soustřeďuje na spolupráci s nezápadními státy, jako jsou Čína, Indie, Latinská Amerika, islámský svět a Afrika. Zdůrazňuje se význam těchto států jako významných center světového vývoje a zpochybňuje se údajná neokoloniální politika Západu. Ještě v roce 2016 se v dokumentu hovořilo o hlubší spolupráci s NATO, EU a západními státy, ale situace v roce 2023 se dramaticky změnila. Teď je Západ pojímán jako důrazně nepřátelský vůči Rusku a většina evropských států údajně vytváří hrozby pro jeho bezpečnost a suverenitu. „Zarážející je, že koncepce opakovaně zmiňuje snahy Západu podkopat nejen zájmy Ruska, ale i jeho územní celistvost,“ píše autor.
Dokument také předpokládá budoucí bezpečnostní uspořádání, kdy si evropské státy „uvědomí marnost své konfrontační politiky a hegemonistických ambicí“, osvobodí se od dominance USA a budou připraveny spolupracovat na „novém modelu soužití“ s Ruskem. Koncepce naznačuje, že Spojené státy by mohly usilovat o konstruktivnější vztah, který by zajistil rovnováhu zájmů. Popisuje se zde také, jak by Rusko mohlo reagovat na rostoucí ekonomický tlak ze strany západních zemí, a navrhuje se vytvoření „světového obchodního a měnového a finančního systému“, který by měl zabránit zneužívání monopolního postavení některých zemí v globální ekonomice. Tento nápad dává tušit, že se Rusko bude snažit najít nové měny a platební systémy, aby se vyhnulo sankcím. Kromě toho bude Rusko přijímat „symetrická a asymetrická opatření“ proti státům, které využívají sankce nebo informační a komunikační technologie, které ohrožují suverenitu a územní celistvost Ruska.
„Tato reakce na rychlé mezinárodní změny v poslední době je podivně zpátečnická,“ soudí Nigel Gould-Davies. „Mnohé z toho připomíná studenou válku: oslabující Západ v krizí zmítaném světě; zářivé vyhlídky na spolupráci s globálním Jihem proti ‚západní hegemonii‘ a, což je nejpozoruhodnější, možnost dosažení ‚rovnováhy zájmů‘ se Spojenými státy na základě společné ‚zvláštní odpovědnosti za strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost‘.“
Rusko však není supervelmocí rovnou USA, připomíná na závěr autor. Jeho moc je oproti dřívějším dobám SSSR oslabena. Má mnohem méně spojenců, a to i na globálním Jihu. Jeho nejdůležitější vztah – v koncepci sotva zmíněný – je s mocnější Čínou. „Realita Ruska, kterou pociťuje velká část jeho elity, je dezorientace a izolace.“
