Ilustrační foto FOTO: Ukrajinský generální štáb / se souhlasem
FOTO: Ukrajinský generální štáb / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Celý Západ, a především Ukrajinci sami by rádi viděli mnohem rychlejší protiofenzivu, než vidíme na dnešní frontě. Ruská obranná linie je však po celé délce fronty pět až patnáct kilometrů hluboká a silně zaminovaná. Proto zcela neprostupná. Problém takto zmrzačeného obrovského území budou Ukrajinci řešit sto let.
Všichni včetně samotných ukrajinských bojovníků a autora tohoto textu jsou zklamaní nesmírnou pracností osvobozování doslova každého metru území, které Rusko po zahájení útoku na Ukrajinu obsadilo. Protiofenziva je navíc nesmírně krvavá, Ukrajina přináší obrovské lidské oběti snad na každý metr čtvereční osvobozené země. Příčinou tohoto pomalého postupu protiofenzivy jsou především miny.
Rusové po celé délce fronty – tisíc kilometrů – vytvořili obrannou linii v šířce pět až patnáct kilometrů. A celá ta plocha ukrajinská země je totálně zaminovaná protitankovými i protipěchotními minami. V nejhorších místech je na metr čtvereční až pět protipěchotních min – jsou maličké a vejdou se tam. A v rostoucí trávě jsou pár dní po zaminování neviditelné. Takže nejenže nemůžeme počítat s nějakým rychlým šturmem ukrajinských vojsk. Musíme naopak počítat s tím, že ta obranná linie vytvoří problém, který budou řešit ještě děti, a možná i vnuci dnešních Ukrajinců. Rusové ten pás země zamořili minami tak, že se bude čistit sto let. Čím to je?
Miny – planetární hrozba
Podle starších odhadů se počet položených min na planetě pohyboval mezi 60 a 100 miliony. Podle odhadů z roku 2000 by mohlo být na světě zakopáno „jen“ 25 milionů nášlapných min. Ale i to je obří bezpečnostní problém. Přibližně třetina všech zemí světa je v současnosti zamořena nášlapnými minami, kazetovou municí nebo jinými výbušnými pozůstatky války. Nejhůře jsou postiženy Afghánistán, Angola, Irák, Kambodža, Bosna a Hercegovina a nyní samozřejmě i Ukrajina.
V současnosti – pod ruskou palbou – Ukrajinci používají především ruční odminování. Sapéři procházejí (či se dokonce plazí po zemi, jsou na dostřel nepřítele) vymezenými mřížovými úseky centimetr po centimetru. V závislosti na terénu a vegetaci mohou být použity detektory kovů, odminovače a hrabičky. Anebo jen bodák, kterým sapéři prohledávají každý centimetr země. Zjištěné miny jsou označeny a odborně zlikvidovány. Ovšem vzhledem k tomu, že Ukrajina nemá vzdušnou převahu a nedokáže vytlačit ruské dělostřelectvo dost daleko od frontové linie, mohou Rusové každý nesmírně pracně a krvavě odminovaný kus země obratem na dálku zaminovat speciální kazetovou municí, která na úseku rozpráší nové nášlapné miny. Ty se pádem odjistí, ale explodují, až když na ně někdo šlápne.
Mechanické odstraňování min užívá stroje. Obrněná vozidla mohou například odstraňovat hrubý porost a kypřit půdu. Jiné stroje – speciální radlice před tankem – mohou vyvolat výbuch miny. Stroje mohou odminovat větší plochy rychleji než lidské ruce, ale jsou drahé a vyžadují náročnou údržbu. Navíc – jejich pohyb v terénu je pomalý, a zjistí-li Rusové, že v terénu operují, umějí je soustředěnou dělostřeleckou palbou zničit. Takže mechanické odminování není dnes v praxi moc představitelné.
Odhalování min pomocí zvířat je celosvětově rozšířená metoda, ovšem je nesmírně pomalá a pod palbou nerealizovatelná. Čichací psi vyčenichají a lokalizují výbušniny, ale pod palbou je jejich použití v podstatě vyloučeno. Také používané krysy na vodítku mají vynikající čich. Vyčuchají výbušninu a její polohu naznačí škrábáním nebo strnutím těla. Jejich velká výhoda je, že jsou tak lehké, že miny samy neodpálí. Pokusy se včelami prokázaly, že i ty dokážou odhalit pach výbušnin. Ale pod palbou je práce s nimi také vyloučena. Každopádně – v současné situaci na bojišti je odminování jinak než doslova sebevražednou prací plazících se sapérů téměř vyloučena.
Planetární problém
Existují rozdíly mezi cíli odminování pro vojenské potřeby a odminováním, které má umožnit pokračování civilního života. Vojáci mohou chtít rychle vyčistit bezpečný průchod přes minové pole – často v noci nebo pod nepřátelskou palbou. To je jeden typ „úkolu“. Při humanitárním odminování však není nejdůležitější rychlost, ale schopnost zcela vyčistit půdu, aby mohla být vrácena do běžného režimu, aby do ní mohli lidi. Nacističtí Němci používali k odpalování výbušnin zajaté civilisty, kteří byli pronásledováni přes minová pole. Laurence Curt von Gottberg, SS-Obergruppenführera, který v průběhu roku 1943 vedl další rozsáhlou protipartyzánskou akci nazvanou Operace Kottbus na východní hranici Běloruska, hlásil, že „při odminování minových polí bylo vyhozeno do povětří přibližně dva až tři tisíce místních lidí“. Jejich protivníci, sovětská armáda, ke stejnému účelu využívali vlastní trestné oddíly „štrafbatů“, vytvořené z těch, kteří „projevili zbabělost tváří v tvář nepříteli“ (včetně těch, kteří se vzdali Němcům nebo byli Němci zajati).
Tyto metody samozřejmě použít nelze. Ale většina dnes používaných odminovacích zařízení a postupů pochází z technologií vyvinutých ve 40. letech 20. století a obvykle není schopna rychle zajistit takovou úroveň zneškodnění (99 % nebo více), která je po odminování nutná pro obývání lidmi. Většina vyrobených min může zůstat v zemi aktivní i 50 let.
Od roku 1989 přešla odpovědnost za odstraňování min z velké části na Organizaci spojených národů. OSN už na tom pracuje v Afghánistánu, Angole, Kambodži, Salvadoru, Mosambiku, bývalé Jugoslávii, Libérii, Rwandě a Somálsku. Jde to pomalu a umírají při tom lidé. Odminovací operace OSN v Afghánistánu si při odminování 65 kilometrů čtverečních vyžádala 16 lidských životů. Na Ukrajině je zaminováno – velmi hrubým odhadem – nejméně 10 000 kilometrů čtverečních. Nejlevnější protipěchotní mina stojí přibližně tři dolary, ale její bezpečné odstranění ze země stojí v průměru až 3 000 USD. Čísla na ukázku: V období čtyř let 1991–1995 vynaložila Velká Británie na odstraňování min více než 16 milionů liber. Kuvajtská vláda vyčlenila na odminování 700 milionů dolarů.
Krajina umrtvená na sto let
Vzhledem k rozloze ukrajinské země, kterou Rusové zaminovali, v podstatě nemůžeme s nějakou bleskovou protiofenzivou počítat. Válka se bohužel asi potáhne roky – a hlavní příčinou, proč bude pravý horní roh mapy našeho euroatlantického světa, rusko–ukrajinská hranice, léta krvavý, jsou právě miny. Ono totiž realizovat nějaký rychlý protiútok přes pět až patnáct kilometrů zaminované země prostě nejde. A nejen to. Ten zaminovaný pás země kolem dnešní linie fronty se bude po skončení války čistit sto let. Putin – bez ohledu na to, zda válka skončí za měsíc, nebo za pět let – vytvořil na Ukrajině pás mrtvé krajiny, která se z té války bude vzpamatovávat století. Takže Západ nesmí propadnout skepsi, že ukrajinská protiofenziva jde pomalu. Přes ty miny to rychleji prostě nejde. Pomalý postup ukrajinské armády, která osvobozuje okupované území, nesmí Západ odradit od pomoci Ukrajině. Obří minová pole, jaká vytvořili Rusové, by byla problémem pro všechny armády světa, včetně té americké.
