Ilustrační foto. FOTO: Mil.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Mil.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Rusové ve věku 18 až 34 let nezažili jiného vůdce než Vladimira Putina. Interpretace posledního výzkumu mladší ruské populace je charakterizuje jako „vychované na dietě politické lhostejnosti“ a podle výzkumníků je nepravděpodobné, že by mohli změnit politickou budoucnost Ruska. Výzkum provedly Chicago Council on Global Affairs a nezávislá ruská agentura Levada Center.
Odpovědi mladých Rusů ukazují, že jde o generaci, která má převážně pozitivní názory na vlastní život a kariérní vyhlídky, ale je apatická k účasti na politickém životě své země.
„Nový rozsáhlý průzkum naznačuje, že navzdory zmatkům a katastrofám dvou let války proti Ukrajině se politika Moskvy vůči mládeži může ukázat jako účinnější, než mnozí západní pozorovatelé doufají,“ píše na stránkách The Moscow Times historik a anylytik ruské válečné propagandy Ian Garner.
Historik zmiňuje, co někdy u západních pozorovatelů může vzbuzovat určité naděje. V posledních týdnech se mnoho mladých Rusů odvážilo vystavit hněvu bezpečnostních služeb, aby dali najevo soustrast nad smrtí Alexeje Navalného.
Pak jsou tady ale další skutečnosti.
„Polovojenské a státem řízené mládežnické skupiny zaznamenaly prudký nárůst počtu členů. Čísla jsou možná přehnaná, ale odrážejí drsnou realitu: mnoho mladých Rusů se z vlastní vůle nebo z donucení učí ideálům putinismu ve škole i mimo ni.
„Polovojenská skupina Junarmija, která vyučuje vlasteneckým hodnotám a vojenským dovednostem s cílem připravit děti na vojenskou službu, sotva stíhá uspokojovat poptávku, protože její počet – podle posledních a nyní již zastaralých odhadů – vzrostl na téměř jeden a půl milionu. Nová skupina Dviženije pjervich, která byla spuštěna v prosinci 2022 jako přijatelnější, demilitarizovaná obdoba Armády mládeže, údajně již ve svých řadách čítá miliony členů. Tato čísla jsou možná přehnaná, ale odrážejí drsnou realitu: mnoho mladých Rusů se z vlastní vůle nebo z donucení učí ideálům putinismu ve škole i mimo ni,“ píše Garner.
Po vyhlášení vítězství ve volbách, které nezávislí komentáři považují za krajně zmanipulované, pronesl Putin projev z pódia, na němž ho neobklopovali funkcionáři a vojáci středního věku a starší lidé, kteří ve skutečnosti dominují politice i společnosti, ale mladí Rusové. Mladí symbolicky přijali putinismus nadobro.
Garner se ptá, která verze je nejblíže pravdě: projekce západního tisku o nešťastné a utlačované generaci, která se zoufale snaží vymanit z putinovského útlaku? Nebo tvrzení že 82 procent mladých Rusů je i nadále hrdých na to, že jsou ruskými občany?
Výsledky nenaznačují, že by nastupující generace odmítala odporné a nezákonné chování své země doma i v zahraničí. Zdokumentované násilí a nezákonnosti, které charakterizovaly chování jejich armády na Ukrajině, nacionalistická kultura vyloučení a militarismu propagovaná ve vzdělávacích institucích a populární kultuře a stále násilnější přístup k potlačování nejen protestujících, ale i neruských menšin a komunity LGBTQ+, národní hrdost nijak neoslabily ani nepřiměly k masovému přehodnocení putinismu, všímá si Garner.
Pouhých 13 procent dotázaných uvedlo, že jejich politické názory se výrazně liší od názorů jejich rodičů.
Mladí Rusové se ve skutečnosti cítí stále pozitivněji, pokud jde o jejich budoucnost.
Je pravda, že 48 procent mladých Rusů dává přednost demokracii jako formě vlády, nemusí nutně znamenat obrat k západnímu liberalismu, ovšem ve falešné realitě fake news a dezinformací Vladimira Putina je Rusko vzorem demokracie a Rusové nedávno opět vyjádřili téměř jednomyslnou podporu jeho vedení.
Průzkum ukazuje rozšířenou politickou apatii. Podle výsledků jen málo mladých Rusů chodí k volbám, účastní se veřejné propagace, podepisuje petice nebo podává stížnosti státním orgánům.
„Zjištění průzkumu o rozšířené politické apatii poskytují největší útěchu těm z nás, kteří doufají, že Rusko dokáže najít cestu ven z násilí a bezpráví. Podle výsledků jen málo mladých Rusů chodí k volbám, účastní se veřejné propagace, podepisuje petice nebo podává stížnosti státním orgánům. Pokud Putin doufá, že další generace Rusů dozraje v hypermobilizovanou generaci bubnujících vlastenců, kteří jsou připraveni plnit příkazy státu na slovo, pak ho možná čeká šok,“ konstatuje Ian Garner. Otázkou ovšem je, jestli je něco takového Putinovým cílem. Třeba mu stačí, když se všichni zapojí do Junarmije a Dviženije pjervych.
Na závěr analytik připomíná, že mnoho milionů mladých Rusů jednou zamíří do státní správy, armády a na další privilegované pozice a tam budou udržovat putinismus ještě dlouho poté, co Putin sám opustí Kreml.
