V dubnu letošního roku stránky ruského tisku plnil případ blogera Ruslana Sokolovského, který byl odsouzen k 3,5leté podmínce a veřejně prospěšným pracím za to, že v pravoslavném chrámu hrál mobilní hru Pokemon Go. Mladík tehdy ve státní televizi viděl reportáž, kde se uvádělo, že zmíněná hra se v chrámech hrát nesmí a v případě porušení zákazu hrozí peněžní pokuta, či dokonce vězení až na tři roky.

Idiot, nebo extremista?

Zdálo se mu to tak absurdní, že šel a natočil se, jak se zakázané aktivitě věnuje. Bohužel pro Sokolovského se nejednalo o novinářskou kachnu a bloger se dostal před soud. Byl obžalován na základě článku ruské Ústavy o urážce citů věřících a podněcování k náboženské a národnostní nenávisti. Nejgrotesknější ovšem bylo, že v rozsudku stálo, že jím natočené video zobrazuje věřící jako nenormální a hloupé lidi a že popírá existenci Ježíše Krista a proroka Mohameda.

Bloger se hájil slovy „možná jsem idiot, ale rozhodně nejsem extremista“, která v kostce vyjadřují marnost boje proti režimu, jenž na právo pohlíží jako na prostředek k zastrašení těch, kteří se jakýmkoliv způsob vymykají nastaveným mantinelům, aniž by nutně museli představovat přímé nebezpeční pro stabilitu státu.

Bloger = terorista

Na podporu Sokolovského se zvedla vlna solidarity po celém Rusku. Bloger se odvolal a na začátku července mu byla podmínka snížena na 2 roky a 3 měsíce. Jenže po nabytí právní moci rozsudku Sokolovskij zjistil, že byl zároveň přidán na celostátní seznam extremistů a teroristů. Spisek je veřejně k dispozici na stránkách ruského finančního úřadu, jelikož dostat se mezi „ty, o nichž je známo, že se podílejí na extremistické činnosti nebo terorismu“, jak praví popisek k seznamu, znamená obrovské problémy pro běžný život. Bloger, jehož zločin spíše spadá do kolonky mladická nerozvážnost, se tak ocitl například ve společnosti těch, kteří jsou odpovědní za masakr ve škole v Beslanu.

Sám Sokolovskij se dozvěděl, že jeho jméno figuruje mezi teroristy tím, že mu byla zablokována platební karta i všechny peněžní účty včetně internetových platebních systémů jako PayPal. Kromě toho, že nemůže volně nakládat se svými financemi v bezhotovostním styku, může si vybrat pouze v přepočtu necelé 4 tisíce korun na každou osobu své rodiny na měsíc. To je méně než životní minimum, takže pokud by Sokolovskij měl být odkázán jen na sebe, musel by ve svých 23 letech nejspíš jít žebrotou. Ale nejde jen o peníze. Člověku, jehož jméno figuruje mezi teroristy, například nesmí notář vystavit dokumenty (tj. sestavit notářsky ověřenou závěť, sestavit smlouvu o prodeji nebo koupi bytu…) a ani nesmí oficiálně dostávat mzdu, takže je nezaměstnatelný.

Mladá generace řekla dost

Pokud by celý případ za pár dní vyšuměl a po třech týdnech by o něm v Rusku už ani pes neštěkl, nebylo by to nic divného. Ovšem tentokrát došla trpělivost ruským blogerům, kteří si uvědomili stále narůstající nátlak na společnost, svobodnou tvorbu a oklešťování tvůrčích možností. Na Sokolovského případu si ověřili, že ruské soudy tu nejsou hlavně k tomu, aby chránily společnost před opravdu nebezpečným jednáním, ale aby udržovaly režimem nastavený status quo. A především si uvědomili, že taková „ruka zákona“ může dopadnout v podstatě na kohokoliv a v minutě mu zbortit celý dosavadní život.

Devět populárních ruských video blogerů, kteří mají dohromady více než 17,5 milionu sledujících, se rozhodli zastat se kolegy a natočili výzvu ruské vládě a poslancům. Požadují, aby byl Sokolovskij vyňat ze spisku teroristů a zároveň aby byl příslušný článek Ústavy o extremismu upraven tak, aby podle něj bylo možné odsoudit pouze ty, kteří spáchají skutečné teroristické činy, a ne ty, již jsou jen nepohodlní státní mašinerii.

V současnosti je totiž možné se na seznam dostat i při pouhém podezření z teroristické činnosti. Navíc jak se člověk na seznam jednou dostane, už není cesty zpět, jen pokud by dostal amnestii. Jenže amnestie pro teroristy je takový oxymóron, že nemá smysl takovou myšlenku dále rozvádět. Takže blogeři zároveň požadují, aby člověk v situaci Sokolovského mohl soudně napadnout umístění svého jména na dotyčný seznam.

Koho zajímá, co si myslí mladí

Hlavní autor výzvy Danila Poperečnyj vysvětluje, že je sice pěkné, pokud vážení poslanci pozvou několik takříkajíc zástupců mladých do honosného sálu a za masivní účasti tisku s nimi probírají, jaké možnosti jejich generaci Rusko nabízí a blahosklonně naslouchají jejich názorům. V květnu letošního roku prošel historický moment, kdy youtube blogerka Saša Spilberg vystoupila na půdě ruského parlamentu a přednesla projev k poslancům. Kromě rad, jak mají státníci používat sociální sítě se zastala i kauzy Ruslana Sokolovského. Sama Spilberg má 10 milionů sledujících.

Obě výzvy spolu s demonstracemi za posledního půl roku ukázaly, že mladí Rusové se začínají víc zajímat o politiku a veřejné dění. Případ, který by před několika lety skončil pouze na stránkách Rádia svobody či pár nezávislých médií, se i bez vlivu státních kanálů dokázal dostat k širokému publiku. Je to další dílek do obrázku toho, jaká budoucnost se v Rusku chystá pro lidi jako Ruslan Sokolovskij. Protože jak říká Poperečnyj: „Pokud vláda nevyslyší naši výzvu, bude jasné, že na názory mladých zcela kašlou.“