Rusové se mají nejspíš na co těšit. Jelena Drapeko, první náměstkyně šéfa kulturního výboru Dumy, navrhla nahradit západní filmy v ruské distribuci filmy čínskými, indickými, kazašskými a uzbeckými. Diváci budou jistě u vytržení. Poslankyně hodlá návrh projednat s ministerstvem kultury. Vzhledem k tomu, jaké poměry tam vládnou, by smělý návrh nemusel narazit.
Paní Jelena reaguje na situaci, kdy kvůli válce rozpoutané na Ukrajině odešly z Ruska společnosti Sony, Walt Disney Company, Paramount a Warner Bros. Hollywoodská studia zrušila premiéry v zemi a pozastavila dodávky filmů do ruských kin.
Nastojaščeje Vremja političku cituje: „Byla jsem v Číně, viděla jsem nádherné historické, kostýmní filmy. Ani do Ruska nepřijdou, a je to škoda: z hlediska stylu a nálady jsou pro naše diváky velmi srozumitelné a přístupné. Je třeba se dohodnout na nákupu těchto filmů, zejména proto, že tu nebyly vůbec promítány.“
Navíc si podle ní Rusko může vypomoci vlastními filmy a tvrobou z bývalých svazových republik SSSR a různých asijských zemí: „Myslím, že je to především příležitost pro národní kinematografii. Máme dobré filmy, máme se na co dívat. A také máme možnost podívat se na filmy ze zemí, které dosud neměly příliš velké zastoupení. Patří mezi ně indická, čínská a jihokorejská kinematografie. A samozřejmě filmy našich sousedů ze SNS. Z Kazachstánu a Uzbekistánu je několik velmi zajímavých filmů, které rozhodně stojí za to promítat.“
V Rusku posiženém sankcemi, což se projevuje postupně, ale rychle, jistě řadu západních produktů mohou nahradit, ale zboží bude prostě horší. Ono i kdyby bylo stejné, tak vyšší vrstvy jsou zvyklé nejen na to, že něco nějak voní a vypadá, ale že z toho vychází lesk západní značky s tradicí. To je něco, co se nahradit nedá. Mocenská elita si pochopitelně opatří všechno, co bude chtít.
Severokorejští diktátoři měli vždy svou zásobu západních filmů a drahého alkoholu. Některým osobám bude asi vadit zabavování jejich majetku na Západě, zmrazení peněz a to, že se nedostanou do svých oblíbených letovisek. Hlad jim ale nehrozí. Střední třída ale za jídlo a elektroniku zaplatí víc a už neseženou všechno. Něco vůbec. Jestli je povzbudí sledování filmů z Uzbekistánu, není jisté.
V Rusku, Kazachstánu, Uzbekistánu i Číně mohou jistě i dnes vzniknout dobré filmy. Sotva ale takové, kde by bylo něco ideově „závadného“. V atmosféře vybičované hysterie, kdy už se nesmí nikdo ani postavit na ulici s kusem nepopsaného papíru, se bude tvořit těžko. Pokud někdo něco vytvoří, nikdo to neuvidí, dílo skončí v trezoru a tvůrce na nějakém podobně uzavřeném místě. Herci a režiséři už z Ruska raději odcházejí do exilu.
Organismus postižený paralýzou se dá navenek všelijak maskovat a opatřit kostýmy, ale nebude to nic platné.