Druhého února uplynulo 80 let od vítězství Rudé armády v bitvě o Stalingrad. Tato téměř půl roku trvající bitva vstoupila do dějin nejen tím, že znamenala začátek zkázy nacistického Německa, ale také počtem padlých. Celkem jich na obou stranách byly dva miliony. Jako každoročně, i letos se přijel prezident Putin poklonit místu bitvy, aby pod Mamajevovou mohylou u podnoží majestátní sochy Matka Vlast volá k boji položil věnec k věčnému ohni. Pojďme nahlédnout na tento pietní akt jinak, než jak nám jej ukazují záběry zpravodajských agentur, které jsme viděli v médiích. 

Putinovu příjezdu do někdejšího Stalingradu – v roce 1961 přejmenovaného na Volgograd – předcházely důkladné přípravy. Političtí aktivisté byli zváni k výslechům a policie se je snažila přimět k tomu, aby v době prezidentovy návštěvy nevycházeli z domu. Od rodičů nezletilých odpůrců režimu policie vymáhala písemný příslib, že až do Putinova odjezdu budou držet své děti v režimu domácího vězení. Ve městě proběhly zkrášlovací úpravy, za které by se nemusel stydět ani kníže Potěmkin. Fasády domů v havarijním stavu byly zastíněny vysokými bannery s několikametrovými hesly: Za vlast! Za vítězství! Dobu před osmdesáti lety evokovala také dopravní návěští před městem vyměněná za plechové tabule s nápisem Stalingrad. Na mokrém asfaltu byly namalovány přechody pro chodce, byli odchyceni toulaví psi. První dva únorové dny byly vyhlášeny svátkem – všude hrála hudba a v ulicích se tančilo. Během přehlídky vojenské techniky pochodovaly jednotky v uniformách KGB a na hlavy přihlížejících se z bombardérů v oblacích snášely letáky vyzývající k boji s nepřítelem. Uprostřed města, pouhých sto padesát metrů od památníku obětem politických represí, byla odhalena busta Josifa Stalina… Volgograd jako by se na dva dny stal aktérem projektu davového divadla Boj a vítězství, o jehož realizaci se po Říjnové revoluci zasadil lídr sovětské divadelní avantgardy Vsevolod Mejerchold.

Stalingradská bitva stejně jako tematika blokády Leningradu jsou v těchto dnech jedněmi z hlavních opor Putinovy propagandy „speciální operace“ na Ukrajině. Ohlédneme-li se do historie, nalezneme mnoho paralel k současné situaci, avšak ne všechny jsou pro putinovskou propagandu žádoucí. Dovolte mi, abych se o jednu ze zmíněných paralel podělila. Použiji k tomu svědectví účastníka bitvy o Stalingrad, světově proslulou novelu Ve stalingradských zákopech (1946) kyjevského rodáka Viktora Někrasova. Autor ve svém díle bez patosu a heroizace pravdivě popsal to, čemu se tvůrci propagandistické sovětské válečné prózy vyhýbali. To, co sám jako jeden z těch, kteří prošli stalingradským peklem, zažil – utrpení vojáků. „Pamatuju si na jednoho zabitého vojáka. Ležel na zádech s rozhozenýma rukama, u rtu přilepený nedopalek cigarety. Malinký, ještě doutnající nedopalek. A bylo to strašnější než rozbořená města, rozpáraná břicha, utržené ruce i nohy. Rozhozené ruce a nedopalek na rtu. Před chvilkou byl ještě život, myšlenky, přání. Teď – smrt,“ čteme v deníku autobiografického hlavního hrdiny Stalingradských zákopů (podrobněji viz Ryčlová, Ivana. Mezi kladivem a kovadlinou. Brno: CDK, 2012, s. 139-160.)

Putin ve svém proslovu předneseném u příležitosti 80. výročí bitvy o Stalingrad apeloval na morální kvality těch, kteří zvítězili nad Hitlerovými vojsky. Jako kdyby tím chtěl dát vojákům nasazeným do speciální operace najevo, že to má být vůle, a nikoli technika, o co se opírá síla jeho armády. Jako kdyby se odkazoval na nechvalně proslulou nevyzbrojenost Rudé armády, v níž nezřídka nesli vojáci na ramenou místo pušek jen dlouhé dřevěné hole. Cynismus, s nímž Putinův režim vysílá muže do války na Ukrajině, dovolávaje se mýtu Velké vlastenecké války, je bezbřehý. Zároveň lze stěží očekávat, že by nálada v ruské společnosti dokázala vzedmout vlnu protiválečného odporu. Na druhou stranu možná přece jen jistá naděje, že zvrácené počínání Kremlu nebude pokračovat do nekonečna, existuje. A to kdyby osm tisíc tun těžký železobetonový kolos na Mamajevově mohyle – socha matky Vlasti třímající nad hlavou meč pozvednutý k boji – příští rok při Putinově návštěvě obživl. 

Text vyšel na webu Pravý břeh