Rusko se ocitlo v demografické krizi, tamější totalitní diktatura stále více omezuje práva žen. (ilustrační foto) FOTO: Pixabay/xusenru
FOTO: Pixabay/xusenru
KOMENTÁŘ / Všimla jsem si zajímavé tendence. Čím více jsou rodiny dysfunkční, tím více mají dětí. Je to divné? Nikoliv, a řeknu proč. Pokud je člověk zodpovědný, pracující a rozvážný, před tím, než si pořídí dítě, přemýšlí, jak ho zabezpečit, aby mu nic nechybělo, a plánuje svůj život tak, aby jeho potomek nemusel žít v chudobě. A pokud jeho plat sotva stačí na živobytí, nebude mít děti. Osobně si myslím, že tento přístup je logický a správný. Totéž se děje, když už lidé jedno dítě mají a před druhým dítětem zvažují své možnosti. Alkoholici, narkomani, kriminálníci a další problematické rodiny takové pochopení nemají. Jde o fenomén, který je velmi rozšířený v současném Rusku.
Dysfunkční rodiny, a jejich počet v Putinově Rusku narůstá, nemají odpovědnost, smysl pro budoucnost, žijí ze dne na den. Dnes mají pár stovek na vodku, a to je fajn, zítra něco vymyslí. Stejný přístup pěstují i k dětem – dneska máte na jídlo, zítra si půjdeme pro státní přídavky. Takových rodičů se většinou ptají, proč nepoužili ochranu, nebo potrat… Zaprvé, antikoncepce není levná a ani potrat není zadarmo, a aby žena dostala antikoncepční pilulky, musí si je nechat předepsat od lékaře a zodpovědně je užívat každý den, aby měly požadovaný účinek.
Za druhé, děti jsou pro takové rodiny svého druhu novou měnou, jsou to jejich peníze a způsob výdělku. Dysfunkční rodičové zpravidla nepracují, žijí z přídavků na děti, které neutrácejí za ně, ale pouze za uspokojování svých závislostí. Proto – čím více dětí, tím více peněz. Někteří si je za tímto účelem dokonce adoptují. Ptáte se, jak se stane, že je jim dítě vůbec svěřeno? Zde následuje mylný postoj, že špatní rodiče jsou lepší než dětský domov a ústav je nemá za co vydržovat. Další osud dítěte po adopci už nikoho nezajímá.
Lhostejnost ruského státu k dětem potvrzuje i existence „zákona Dimy Jakovleva“, nebo, jak se mu v Rusku také říká, „zákona darebáků“. Dima Jakovlev byl Američany adoptovaný chlapec, který zemřel, protože ho adoptivní rodiče zapomněli v autě. Porota zprostila Mylese Harrisona, chlapcova adoptivního otce, viny, protože v jeho jednání neshledala úmyslnou vraždu.
Ale Dima Jakovlev se stal v Rusku pojmem: Kreml událost využil k zahájení nové kampaně proti „kolektivnímu Západu“. Zmíněný zákon vstoupil v platnost roku 2013 a zakazuje adopci ruských dětí občany USA. Rusko zavedlo toto hnusné opatření v reakci na americké sankce tzv. Magnitského zákona. Ano, protože Američané potrestali zločince, Rusko se rozhodlo na oplátku potrestat ruské sirotky.
Nejodpornější však je, že ruský stát stále více podporuje marginalizované kategorie občanů a dysfunkční rodiny. Vladimir Putin totiž dal úředníkům za úkol zvýšit porodnost v zemi. Politici usilovně přemýšlejí, jak situaci napravit – zakázali ideologii Childfree, tj. propagaci dobrovolné bezdětnosti, potraty zatím nezakázali, ale moskevský patriarcha Kirill si svůj úkol uvědomuje, mává křížem a hodně řeční o pekle.
V jednom z příběhů pořadu „Přímá linka života“ na televizním kanálu „Spas“ byly ruské ženy, které přežily znásilnění, přirovnány ke zločincům, protože chtěly jít na potrat. Hrdinkou pořadu byla psycholožka Ludmila Podolská, která pracuje se ženami, jež otěhotněly po znásilnění. Přiznala, že se jí „úspěšně“ daří pacientky od potratu odrazovat.
Takové ruské příběhy je třeba sledovat s kbelíkem po ruce, protože nutkání zvracet se dostavuje velmi často. Již dříve arcikněz Andrej Tkačev z ruské pravoslavné církve prohlásil, že ruské ženy nemají na embrya v sobě žádná práva. Tkačev si zřejmě myslí, že embryo je majetkem ruského státu, takže ženy nemají právo rozhodovat o tom, co udělají se svým vlastním tělem. Podle něj by ženy neměly chodit na potraty, protože mohou porodit skvělého člověka. Pokud se těhotná žena rozhodne pro potrat, nebude podle kněze nikdy šťastná.
Stojí za zmínku, že rodiny duchovních mají obvykle mnoho dětí, je to pro ně norma, propagují tento způsob života a v zásadě by byli rádi, kdyby ženy přestaly studovat a pracovat a byly neustále ve stavu těhotenství. Sám Putin se zatím nerozhodl v otázce zákazu potratů kategoricky jednat kvůli „negativním zkušenostem z jiných zemí“. Podle ruského vůdce praxe jiných zemí ukazuje, že zákaz potratů provokuje ženy k tomu, aby se obracely na nelegální kliniky.
„U nás se nic nedá lámat přes koleno, panují obavy, že tajné operace rozkvetou naplno,“ vysvětlil Putin. Ano, Vladimir Vladimirovič opravdu nic neláme přes koleno, což je pravděpodobně důvod, proč dětem ve škole na ruském Sachalinu ukazovali video potratu zblízka. Podle přítomných mnoho žáků během sledování filmového dokumentu zavíralo oči nebo odvracelo zrak. A mělo to nakonec opačný účinek. Teenageři teď už nejspíše nejsou schopni ani myslet na sex, když už vědí, jaké to bude mít následky. To je ruská sexuální výchova. Hardcore.
Jak je to možné, že tolik lidí u moci nevidí žádné zjevné řešení problému? Ruští úředníci si stále naivně myslí, že problém vyřeší zákazy. Narazila jsem na video z ulice jednoho z ruských regionů, kde se blogger ptá žen na důvody nízké porodnosti, a jedna z nich říká: „Ať nejdřív zvýší výplaty, aby žena mohla rodit.“ Jiná, která má čtyři děti, říká, že navzdory všem řečem o pomoci státu ji necítí, aby něčeho vůbec dosáhla, musí projít byrokratickou rutinou; třetí žena se ptá: „Jak má dívka rodit, když jedni jsou ženatí, druzí drogově závislí a další padli ve válce?“
Stručně řečeno, jde o finance. Ženy potřebují záruky a finanční stabilitu pro výchovu. A když stát zachází s lidmi jako s masem a z mužů zůstávají jen navrácení „hrdinové“, která normální žena bude chtít otěhotnět a porodit? Možná si Putin myslí, že situaci zachrání „mateřský kapitál“ čili mateřský příspěvek, ale soudě podle statistik porodnosti ani tento plán nevyšel.
Od 1. února 2025 bude výše mateřského příspěvku v Rusku při narození prvního dítěte 631 tisíc rublů a při narození druhého 833 tisíc rublů. Pro dysfunkční rodiny či jinak problematické osoby je to obrovská částka. A pro normálního člověka také…
Ale peníze dojdou a dítě zůstane, tudíž je nutné ho vychovávat a podporovat, dokud nezačne žít samostatně. Jenže „marginálové“ v roli rodičů řeší jen otázku, co si za peníze od státu koupit. Ruský stát zatím tradičně nedělá nic jiného, než že lidi ještě více ponižuje. V jeho chápání je žena, která podstoupila potrat, horší než alkoholička, která porodila v bídě a odsoudila své dítě k utrpení v pekelných podmínkách. A pokud se Putin rozhodne zakázat potraty, zasáhne to právě zodpovědné lidi, na rozdíl od dysfunkčních rodin, pro které nové dítě není radost a štěstí, ale další zdroj příjmů.
Ale i tady pro ně existuje řešení, přijdou do talk show, kde budou vyprávět o těžkostech svého života a se slzami v očích žádat o jakoukoli pomoc, žádat o soucit a ukazovat lidem své strádající děti. Můžete si o mně myslet, že jsem bezcitná, ale mě tyhle pořady nezajímají. Lidé mají různé životní situace, někdo žádá o pomoc na operaci nebo na drahé léky, a přitom pracuje ve třech zaměstnáních a vydává veškerou energii pro své děti – v těchto případech mi srdce taje. Ale když v rodině nikdo nepracuje, neustále chlastá a přitom mají sedm dětí a žádají o pomoc, tak to ne.
Děti jsou práce a starost, ne měna, je to neustálá práce, včetně práce na sobě. A jak to může pochopit někdo, kdo nikdy nepracoval? Kdybych žila v Rusku, neměla bych děti a byla bych extremistka, protože bych se držela ideologie Childfree.
A možná bych v budoucnu musela platit daň z bezdětnosti, kterou navrhl poslanec ruské Dumy Andrej Gurulev. Podle něj by se tyto peníze použily na modernizaci dětských domovů. Ano, ukazuje se, že je to takový zvláštní koloběh. Pokud nemáte děti, zaplatíte tomu, kdo je má.
Autorka je ruská novinářka žijící v České republice. V letech 2010–2022 pracovala v rozhlasové stanici Echo Moskvy, kterou Putinův režim hned na počátku velké války Ruska proti Ukrajině zlikvidoval.
