Slavný britský premiér Benjamin Disraeli napsal v roce 1845 v románu Sybil aneb Dva národy: „Dva národy, mezi nimiž není žádný kontakt ani sympatie, které ignorují zvyky, myšlenky a pocity jeden druhého, jakoby byly občany různých zemí nebo bydlely na různých planetách.“ Měl na mysli bohaté a chudé občany Velké Británie, nespojené s žádnou sjednocující myšlenkou.

Tentýž pocit zažíváme dnes v České republice, ovšem v poněkud jiných dimenzích. Tyto dva národy, obývající společný stát, rovněž nespojuje jednotící myšlenka, která je dnes pro nás stejně zásadní, jakou bylo vyřešení sociální a politické nerovnosti pro Velkou Británii 19. století. Otázka zní: Patří Česká republika mezi země vycházející z principů křesťansky orientované západní civilizace, nebo, navzdory své tisícileté tradici, vidí svou budoucnost v autokratických byzantských systémech východního typu? Jsme zemí demokratickou, nebo preferující zdánlivě pohodlný život ve státě postaveném na libovůli oligarchů, inklinující k samoděržaví ruských carů? Existují zde skutečně tyto Disraeliho dva národy, nebo se jedná pouze o jakýsi propagandistický střet, nějakou „hru na přetahovanou“ těchto dvou orientací, z nichž minimálně jedna je očividně financována protistranou?

Soupeření zájmů

Slavný maršál von Clausewitz kdysi řekl, že válka je pokračování diplomacie jinými prostředky. Může vůbec náš nevelký stát být v ohnisku zájmu některé ze soupeřících stran? Ale ano! Nebuďme zbytečně skromní! Už veliký Otto von Bismarck tvrdil, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. Jinou otázkou je, jaké možnosti má ten, kdo má o náš prostor tento „oprávněný“ zájem? Napadnout nás brutálně vojensky? To bychom nesměli být členem NATO, protože každý agresor by se s velmi zlou potázal.

Ve vojenské strategii, zabývající se možností konfliktů v 21. století, se již nějakou dobu velmi intenzivně diskutuje o hybridní válce, jejímž hlavním cílem je staré římské „divide et impera“. Tedy pomocí informační války a záškodnické činnosti neidentifikovaných jednotek způsobit rozvrat v „zájmovém území“, který vyústí v konflikt s nedozírnými následky. Jak to funguje v praxi, předvádějí Rusové na Ukrajině v plné parádě. Jsem přesvědčen, že objektem zájmu Ruska jsou v současnosti všechny země bývalého sovětského impéria.

Páté kolony

Podobně jako před obsazením Československa Hitlerem, či o třicet let později vojsky Varšavské smlouvy, využívá se i dnes pátých kolon (kdysi sudetských Němců, později „zdravého“ jádra KSČ) a mohutných s goebbelsovskou propagandou zdatně soutěžících informačních ataků. Co může být cílem této východní informační invaze, to předvedla ona pátá kolona při demonstračním průjezdu americké kavalérie naším státem. Jen blázen by zaútočil proti NATO, a to Rus není. Avšak „krymská varianta“ rozvratu, kdy lid český v referendu rozhodne o vystoupení z NATO, ta se přímo nabízí. Takže čím větší chaos, tím lépe, čím více zdejších lidí „zblblých“ ruskou informační tsunami, tím rovněž lépe. Hlavně že tu již dnes existují ty Disraeliho dva národy, pro které bude čím dál, tím hůře představitelné sdílet tentýž prostor. Toto si opravdu necháme líbit?