„Můžeme to zopakovat“ je jeden z nejpopulárnějších sloganů současného Ruska. Běžně se používá během vojenských přehlídek, vlasteneckých pochodů, lidových veselic. Je tím míněno, že všechny vojenské úspěchy 20. století – dobytím Berlína a záborem Východního Pruska a Kurilských ostrovů počínaje a obsazením Krymu, části Gruzie a Ukrajiny konče – může rozpínavá velmoc zopakovat znovu. Dávají to najevo i tím, jak prokremelská média nestydatě recyklují propagandistické mustry z dob kultu osobnosti Stalina.
Putin a jeho čeledíni neprožívají zrovna nejlepší časy. Aby nějak zastřeli fakt jeho klesající podpory, jež se dostala do střemhlavého pádu, museli dokonce v průzkumech změnit způsob dotazování, leč ani to nepomáhá dostat jeho popularitu na předchozí úroveň. Obyvatelstvo zvlášť pobuřuje nebetyčná lhostejnost moci k jejich problémům, neschopnost jakkoli pomoci v těžkých koronavirových dobách, arogantní odmítnutí otevřít pro potřebné šrajtofli Fondu národního jmění údajně přetékající finanční hotovostí našetřené z peněz obyvatelstva. Jak tvrdí úřady, je to zásoba na černý den, a ten prý ještě nenastal.
Rusy také dráždí neschopnost moci věcně s nimi komunikovat, ať již se to týká Putina, o němž se proslýchá, že tráví karanténu v bunkru, nebo předsedy vlády Mišustina, který prý pro jistotu marodí, aby se nemusel ukazovat na veřejnosti. Prokremelské televizní štěkny se ovšem zalykají nadšením, jak šikovně Putin brání svou vlast před nájezdem nepřátelského viru, který on sám přirovnal k vpádům Polovců a Pečeněgů, což byla vojenská hrozba raného středověku.
28. dubna se obyvatelstvo dočkalo zprávy, jež měla obrátit neklid ve vítězoslávu: Putinův mluvčí Dmitrij Peskov sdělil, že „v 15.00 hodin povede prezident poradu k otázce boje proti koronaviru. Událost bude přenášena živě ruskou televizí.“ Je jen logické, že si obyvatelstvo svorně zapnulo televizory a zanechalo jiných denních činností, jako jsou karetní hry a popíjení vodky. Moderátoři začali připravovat diváky na mimořádný zážitek. Novinář Kiril Klejmenov ze zpravodajského pořadu Vremja (Naše doba) vysvětlil divákům, že Putin hravě zvládá i ty nejmodernější technologie a na rozdíl od věčně včerejších západních politiků komunikuje s úředníky a občany v režimu videokonferencí. Je v tom prý nepřekonatelný.
Následuje další publicistický pořad – „Moskva. Kreml. Putin.“ Jeho moderátor Vladimir Solovjev, lidem přezdívaný Slavičí trus, zoufale zápasí se skutečností, že z programu vymizely jak Moskva, tak Kreml, a Putin se skrývá neznámo ve kterém bunkru. Je to ovšem zdatný manipulátor, který umí hravě obrátit zjevnou slabinu v projev mohutné síly: „Vladimir Putin již dva týdny za sebou cíleně (na toto slovo je kladen neobyčejný důraz) vede oborové porady. Neexistuje lepší příklad vysoce efektivního krizového managementu! Je jasné, že univerzální návod nemá nikdo, leč na rozdíl od jiných náš prezident v manuálním režimu řídí práci všech hospodářských odvětví.“
Třetí mistr obrazovky Pavel Zarubin přechází v čirém nadšení do vibrata: „Tento týden, pro všechny naprosto nečekaně, náš kanál poodkryl pokličku a umožnil divákům nahlédnout do politické kuchyně. Teď už víte, jak vypadá pracovní den našeho prezidenta.“ Kamera nabízí tajemný záběr, v němž je vidět, jak během jedné z takových porad jakási ruka podává Putinovi papírek. „Komu by ta ruka asi mohla patřit?“ napíná Zarubin diváky. A dále zvyšuje rychlost, jako by zrovna komentoval napínavé hokejové utkání: „Putin něco na papírek píše a někomu ho předává. Vidíme, jak se k papírku natahuje cizí ruka. Putinův pomocník si čte dokument a vrací ho prezidentovi. Putin však ví, že v místnosti jsou zapnuty televizní kamery, a proto ho chytře pokládá na stůl popsanou stranou dolů.“
Náhle na Putinově stole zabliká červené světýlko telefonu. Moderátor se může zalknout blahem: „Máme možnost vidět, jak v praxi funguje nejvyšší vedení našeho státu. Přímo uprostřed porady Putinovi někdo volá. Spolu s vámi se ptáme, kdopak může volat prezidentovi, když ví, že je zaměstnán vedením důležité státní porady? Hned se pouštíme do složité investigace, o jejímž výsledku vás budeme neprodleně informovat.“
Ukazuje se, že v tom není žádná intrika: Putin v průběhu porady speciálním telefonem udílí ministrům a gubernátorům knížecí rady a nařízení. Moderátor Zarubin, i když neodhalil žádnou záhadu, nesnižuje grády svého entusiasmu: „Hleďte, jak novátorským a tvůrčím způsobem pracuje náš prezident! Když gubernátor slyší zasvěcená doporučení z úst nejpovolanějších, určitě to vykouzlí na jeho tváři šťastný úsměv.“
Diváci, kteří netrpělivě čekají na obrazovce zjevení samotného prezidenta, se dozvídají, že nejen oni, ale také důležitější persony, korunované hlavy anebo papež, museli v minulosti na Putina pokorně čekat v předsíni. Na obrazovce se mezitím objevuje běžící řádek. Přímý přenos prezidentem řízené porady začne v 16.00. Každý ví, že vrchní velitel se neopožďuje, ale řeší důležitější věci.
Co ale může být důležitějšího než uklidnění spoluobčanů trpících nesnesitelným deficitem informací? Vladimir Solovjov se snaží najít správná slova, aniž by měnil vítězný tón. „Vladimir Putin zevrubně a tvrdě kontroluje situaci. Po podřízených žádá aktivní a neprodlené činy. Každou prodlevu Vladimir Vladimirovič vnímá jako zločinnou ledabylost se všemi z ní vyplývajícími důsledky.“ To je fajn, ale kde tedy vězí? Leč za další půlhodinu na obrazovce vyskakuje nejaktuálnější zpráva: Putin zahájí poradu v 16.30.
To už diváctvo ovládne opravdová úzkost. Co se to děje? Kde je jejich prezident? Doba je neklidná, v zemi hned tam, hned onde propukají pouliční nepokoje. Zdravotní a sociální stav premiéra Mišustina je zcela nesrozumitelný. Zprávy oznamují, že Putin jmenoval zvláštním výnosem dočasným premiérem Andreje Bělousova. Je to zjevné porušení ústavy, která předepisuje legální postup v případě neschopnosti předsedy vlády vykonávat svou funkci a nepřipouští náhlé jmenování nikoho jiného než druhého člověka v hierarchii. Znamená to, že Mišustin se už nemusí z marodky vrátit?
Uplyne 17.00 a prezident nikde. Že by uvízl v zácpě? Ten den počet nově nakažených přesáhl 10 tisíc lidí. Netýká se to i Putina, nebo se jen zdržel na důležitém jednání? Ale kdepak, má home office, takže žádné zácpy nebo důležitá setkání nepřicházejí v úvahu. Po 17.30 se konečně objeví ve vší parádě. O dvou a půl hodinovém zpoždění nepadne slovo, natož omluva. Není proč se omlouvat, vždyť celou dobu myslel na lidi, a zvlášť ho bolelo srdce kvůli osudu veteránů. Proto hned zkraje vypráví divákům obsah povídky Jacka Londona Zákon života. Je to známý a velmi dojemný příběh o tom, jak indiánský kmen řeší problém stáří: kmeti, kteří se stali pro kmen přítěží v jeho nekonečném putování za pastvinami, jsou ponecháváni svými dětmi na milost a nemilost osudu, v podstatě napospas divoké zvěři, která je dříve nebo později zaživa roztrhá. „Tak to chodí za oceánem. Ale u nás je tomu jinak. Cožpak si můžete aspoň na vteřinu představit, že bychom se takto mohli chovat k našim babičkám a dědouškům? Nikdy, nemáme to v genech!“ Je vidět, že Putin je vnitřně otřesen samotnou představou takové barbarské americké krutosti. Připomíná také divákům mravy v antické Spartě, kde nemocné děti a starci byli jednoduše odsouzeni k smrti a shozeni se skály.
Vysocí náčelníci, ministři a úředníci, kteří tak jako ostatní diváci čekají na poradu dvě a půl hodiny, mlčky zatlačují v koutku oka slzu dojetí. Nejenže nevytýkají nadřízenému neohlášenou prodlevu, nýbrž naopak – starosta Moskvy Sergej Sobjanin děkuje Putinovi „za jeho neustálou osobní péči v boji s koronavirem“.
Mluvčí Peskov, také viditelně dojatý, vysvětluje, že prozkoumat každý problém až do mrtě a stát se v něm opravdovým expertem je prostě Putinovou pracovní zásadou. Už dávno se stal dokonalým odborníkem v otázkách virologie a Peskov sám může dosvědčit, že vědci světových jmen denně vytáčejí jeho číslo, aby se s Putinem mohli poradit o fundamentálních problémech v oboru.
Následujícího dne moderátor Zarubin označí tento trapný výjev za masterclass vyšší politické dovednosti. Tak jako tak v každém Putinově pšouku musí, chudák, vyhledat skrytou hlubokou moudrost a vysvětlit divákům, že s takovým vůdcem se žádného viru bát nemusí. Měli totiž s Putinem neuvěřitelnou, možná dokonce životní kliku. Jaké to štěstí, že v čele Ruska nestojí nějaký nezodpovědný Trump! Koronavirus proti Putinovi nemá šanci.
Maně jsem si vzpomněl, jak Putin na motorovém rogalu vedl na jih hejno jeřábů, aby jim ukázal, kudy se letí do teplých zimovišť, a tentýž moderátor si tehdy zasněně prozpěvoval: „I ta němá tvář, obyčejní ptáci, poznali, kdo je tady vůdce, který určuje směr a ukazuje nejkratší cestu k cíli!“
Moskevská kunsthistorička Irina Petrovskaja připomíná čtenářům, že podobné přemrštěné chvalozpěvy byly a zřejmě i zůstávají základním mravním vzorem pro kremelské propagandisty. „Strana a lid dobře vědí, že žádné pootočení kormidlem se v sovětském státě neobejde bez osobní účasti soudruha Stalina.“ „Veškeré události v životě naší strany a našeho lidu, veškeré úspěchy leninské vnitřní a zahraniční politiky jsou neodmyslitelně spojeny s vaší plodnou činností ve funkci generálního tajemníka ÚV KSSS, drahý Leonide Iljiči. Pod vaším moudrým vedením komunistická strana a její ústřední výbor v čele s vámi, Leonide Iljiči, kráčí od vítězství k vítězství v uskutečňování nevídaných sociálně-ekonomických proměn, pokládá materiálně-technické základy komunismu!“
Nezbývá, než brát populární slogan smrtelně vážně: Mohou to zopakovat!
