Sociolog Alexej Roščin si všiml, že cena jahod v ruském obchodě najednou skočila z 500 na jeden tisíc rublů, a to v polovině června. „Podíváme-li se pravdě do očí, pak musíme uznat: je to jasný pozdrav z blížící se reality – hyperinflace. Je za dveřmi,“ komentuje to na sociální síti Telegram.

„Celkově jsem se v jistém smyslu uklidnil, protože jsem se konečně usadil a začal chápat, co se kolem mě děje. Ne nadarmo se říká, že ‚v Rusku se musí žít dlouho‘. Jedině tak si člověk uvědomí, že ve věčném ruském šílenství je vlastně nějaký systém,“ píše Roščin a připomíná, že už tuhle fázi jednou zažil.

„Teď jsme v ekonomickém cyklu z let 1988-1990. V roce 1988 byl stejný pocit jakési ‚úlevy‘, jakéhosi nejasného ‚ekonomického oživení’… a také na pozadí války (tehdy v Afghánistánu). A důvod byl stejný – do ekonomiky byly vpraveny peníze. Lidé se trochu vzpamatovali, život se stal jednodušším, dokonce se v obchodech objevilo nějaké zboží. Vzpomínám si, že jsem si jako průvodčí na železnici ve stavební skupině vydělal 600 rublů (v Sovětském svazu to nebyly špatné peníze, moje stipendium bylo 50 rublů měsíčně). Za tyto peníze jsme si šli koupit do domu ledničku, a to tím nejzázračnějším způsobem: prostě jsme šli do obchodu a koupili ji, nezapsali jsme se do žádné fronty, na nic jsme nečekali. V jednadvaceti letech jsem byl v šoku, že je něco takového možné. Obecně jsme žili v naději na změny, které se odehrávaly před našima očima,“ vzpomíná sociolog.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

O skutečné oživení ale nešlo, ve skutečnosti to jen „komouši ze zoufalství zapnuli tiskařský lis, když viděli blížící se kolaps“. Nejdřív byla poptávka nasycena volnými rubly a došlo skutečně k vzestupu. A pak, s jistým zpožděním, se nekryté peníze vlily do ztuhlé ekonomiky, začaly vést jednak k deficitu, jednak k růstu cen, předcházejícímu hyperinflaci, k čemuž došlo naplno od roku 1990 a zejména 1991.

Nyní se podle autora děje to samé. Na jedné straně probíhají obrovské platby v hotovosti všem „účastníkům speciální vojenské operace“ a jejich rodinám, za dva roky údajně přes tři biliony rublů. K tomu je tu „vzestup vojensko-průmyslového komplexu“, platy výrobců všemožných tanků a bomb byly zvýšeny třikrát až čtyřikrát. Důsledkem je prudký nárůst poptávky ze strany dosud nejchudších vrstev obyvatelstva. Stejně jako na konci 80. let na to „drhnoucí a regulovaná ekonomika“ není stavěná. Tehdy také nebyly součástky, stroje, přístroje a nástroje v potřebném množství a nedostatek ruské měny bránil dovozu spotřebního zboží ze zahraničí. Obyvatelstvo mělo v ruce peníze, ale zboží za tyto peníze „docházelo“.

Autor předpovídá, že teď se stane to samé jako v posledních letech existence Sovětského svazu. Rozdíl je jen v tom, že tehdy všechno brzdila plánovaná ekonomika, teď to budou sankce a nemožnost nakoupit zboží v zahraničí.

„Dostupné kapacity v Rusku pro zvýšení výroby nepokryjí rozšířenou poptávku a stávající výroba to nebude schopna zvládnout a začne pod zátěží selhávat – jako se to ostatně stalo v SSSR v předvečer jeho rozpadu.“

Dále čtěte

Podle Klause by Rusko nenapadlo bojovat v Evropě. Přesně to ale už deset let dělá

NÁZOR / Václav Klaus opět sáhl do pokladnice svých myšlenek a obohatil nás sdělením, jak vidí svět. Dozvěděli jsme se…

„To znamená, že stávající podniky zpočátku ještě nějak reagují na tržní podněty, ale pak už nevydrží nápor. Není možné rychle expandovat na úkor dovozu – dovoz je maximálně stlačen, nebo dokonce přerušen. Ukazuje se tedy paradox – na pozadí zvýšené poptávky dochází k deficitu a zároveň k růstu cen. Sovětská klasika!“ konstatuje sociolog Alexej Roščin.

Podle něj nejsou velké problémy podle někdejšího sovětského vzoru už daleko.

„V blízké budoucnosti nás to čeká znovu. Myslím, že to každý pocítí už na podzim. Tak si na ty hrábě šlápněme ještě jednou! Tam to naši k*eténi dovedou, pokud to neskončí dřív jaderným výbuchem.“