Ukrajinou včera zněla radostná zpráva: ozbrojené síly Ukrajiny vytlačily ruskou okupační armádu z celé Kyjevské oblasti. Hlavní město Ukrajiny tak již momentálně není pro Rusy „na dosah ruky“. Osvobození měst Buča, Irpiň, Hostomel nebo Motyžyn však také přinesla hrůzostrašná svědectví o ruských zločinech.     

V polovině března americký historik Timothy Snyder, který se dlouhá léta věnuje dějinám východní Evropy, v jednom z rozhovorů prohlásil, že konečným Putinovým cílem ve válce proti Ukrajině je nejen likvidace Ukrajiny jako státu, ale i Ukrajinců jako národa. Jako jeden z mála intelektuálů na Západě se Snyder nebál použít hrozivé slovo „genocida“. A měl naprostou pravdu. Kroky ruských politiků, stejně jako způsob, jakým postupuje na Ukrajině ruská armáda, jsou totiž nejlepší ilustrací tohoto pojmu.

Dále čtěte

Ruský pravoslavný džihád: Jak Rusko láká muslimy do boje proti Ukrajině

Užití slova džihád pro ruskou agresi na Ukrajině není jen náhodný či expresivní příměr. To, že moskevský patriarcha Kirill požehnal…

Zvěsti o hromadném vraždění a znásilňování ve vesnicích kolem Kyjeva se na Ukrajině množily již od prvních dnů války. Často se ale jednalo o vesnice, které se rovnou ocitaly odříznuté od civilizace ruskou okupační správou, takže informace nebylo možné ověřit. Včera ale ukrajinská armáda vytlačila okupanty z oblasti kolem ukrajinské metropole a snímky a videa z městeček, která se vrátila pod kontrolu Ukrajiny, okamžitě obletěly celý svět.

Irpiň, Buča a Hostomel se podle českých měřítek jen stěží dají označit za „městečka“. Ve městě Irpiň totiž žije asi 60 tisíc obyvatel, Buča je třikrát menší. Hostomel pak má zásadní strategický význam, neboť u tohoto městečka severozápadně od Kyjeva se nachází letiště, které je pro ukrajinskou metropoli klíčové. Proto právě přes tato města byl Rusy veden strategicky nejdůležitější masivní útok v prvních týdnech invaze. Letiště v Hostomelu bylo po týdnech krutých bojů fakticky srovnáno se zemí, ruští výsadkáři se tak nemohli přiblížit ke Kyjevu. Samotná města se však dostala pod ruskou okupaci.

Svědectví o několikatýdenním pobytu ruských vojsk v těchto městech nedaleko Kyjeva ukazují naprosté barbarství okupační armády. Již první záběry natočené při vstupu ukrajinské armády do města Buča dosvědčují nelidskou krutost Rusů. Přímo na ulicích ležely desítky těl civilistů. Mnozí z nich měli svázané ruce, nejednalo se tedy o „válečné ztráty“ Ukrajinců, ale o popravy civilistů. Hlavním terčem byli podle všeho muži, kteří by věkem mohli teoreticky spadat pod mobilizaci do ukrajinské armády.

Dále čtěte

Politická vůle k zásahu NATO do rusko-ukrajinské války chybí: Jaké jsou reálné možnosti české pomoci Ukrajině?

Navzdory odvážným a nejlepšími úmysly motivovaným iniciativám je už zřejmé, že NATO ve skutečnosti chybí kolektivní politická vůle k jakémukoliv…

Zprávy o podobných hromadných popravách v okolních vesnicích se již po několik týdnů šířily Ukrajinou, teď se jen potvrdily. Hromadné vraždy mužů ale v žádném případě neznamenaly, že by ženy byly násilí ušetřeny. Hrůzostrašný objev z města Buča ukázal fotograf Michail Palinčak.

Nedaleko Buči, přímo na cestě, byla nalezena těla muže a několika nahých žen pod přikrývkou, která byla okupanty připravena ke spálení. To nejhorší mělo přijít teprve večer po návratu ukrajinské armády. Starosta města Anatolij Fedorčuk oznámil, že ve městě byl objeven masový hrob přibližně se třemi stovkami lidských těl.

Hennadij Afanasjev, který byl kdysi vězněm Kremlu (odsouzen v případu Olega Sencova), je dnes příslušníkem teritoriální obrany Kyjeva a účastní se také operace osvobození uvedených měst. Jen krátce komentoval vlastní dojem na sociální síti:

„Televizory a počítače zničené, potrhané obrazy. Všude balíčky od žrádla, miny, střepy, ohořelé baráky. V barácích vylekaní lidé. Bojí se, ale neutíkají. Staří, mladí, těhotné. Všem sebrali mobily. Jsou jako sarančata. Zbláznili se z toho rabování, jídla a alkoholu. Nenávidí všechny kvůli vlastní bídě. Barbaři a zbabělci.“

Kromě civilistů se terčem ruských okupantů často stávají starostové malých obcí. Pokud nepodpoří okupanty, většinou je čeká krutý osud. Tělo starostky Motyžynové společně s tělem jejího manžela bylo nalezeno stejný den po osvobození městečka ukrajinskou armádou. Starosta Hostomelu Prylypko byl okupanty zastřelen ještě 7. března, když po městě rozvážel léky a humanitární pomoc.

Jakkoli hrůzostrašný masakr se odehrál v kyjevské oblasti, realita může být ještě horší. O těchto masakrech se totiž veřejnost dozvěděla právě proto, že do měst se vrátila ukrajinská armáda. Tyto objevy ale napovídají, že spousty dalších měst a vesnic, které jsou okupovány, mohl potkat stejný osud. Bohužel se ale nejedná pouze o malá města. Blokovaný Mariupol s počtem obyvatel nad 400 tisíc lidí hlásí již tisíce obětí na životech…

Každý snímek, každé nalezené tělo a znásilněná žena zužuje také možnost pro kompromis a možná budoucí mírová jednání. Ve stejnou dobu, kdy diplomaté jednají o míru (nebo se tak alespoň tváří), Rusové pokračují v hromadném vraždění civilistů. Dopad odhalení zločinů ruských vojáků ve městech v okolí Kyjeva na ukrajinskou veřejnost je obrovský.

Ukrajinská novinářka Kristina Berdynská k těmto událostem napsala na sociální sítě: „Snímky z Kyjevské oblasti, zejména z Buči – to je něco za hranou. Chudáci lidé, kteří byli vražděni jeden po druhém a mučeni. Myslím, že Ukrajincům již nebude stačit pouhý mezinárodní soud nad Putinem, který by nastal po této válce. Vzpomínám na otázku ruského novináře našemu prezidentovi: zda jsou nyní na Ukrajině Rusové vnímáni hůře? Nebo tu další otázku: zda považuje za správný zákaz účasti ruských sportovců na mezinárodních akcích a zastavení kulturních kontaktů? Příště, pokud by se někdo chtěl zeptat na něco podobného, prostě mu ukažte fotky mrtvol z Buči. Již netřeba slov.“ S tímto postojem dnes celkem pochopitelně souzní naprostá většina Ukrajinců.

Mgr. Radomyr Mokryk, Ph.D., je ukrajinský slavista a kulturolog působící v České republice. Přednáší v Ústavu východoevropských studií FF UK, kde se věnuje především ukrajinským intelektuálním a kulturním dějinám 19. a 20. století.

Aktuálně se autor nachází v západoukrajinském Lvově, kde slouží v domobraně, připravené hájit město před ruskou válečnou agresí.